John Green

2. července 2017 v 14:18 | maya |  Bibliothèque <Knižnica>

Přečteno

Hledání Aljašky
Papírová města
Sněží, snaží
Will Grayson, Will Grayson

Nepřečteno

Hvězdy nám nepřály ~ nwm zda číst
Příliš mnoho Kateřin
 

Ice Coffie :3

30. června 2017 v 3:19 | maya |  Kuchařinka
Přísady

1lžíce zrnková káva
1lžíce krystalového cukru - či dle chuti
1lžíce rozpustné kávy
vařící voda
2 hrnky mléka
možnost kosky ledu

- pro 0,5 l ledové kávy
pozn. pro orientaci hrnek bude mít objem 200ml

Postup
Zrnkovou kávu zalijeme vařící vodou do poloviny hrnečku. Necháme ji odstát, aby zrnaka klesla ke dnu. Na sporák dáme hrnec a klidně zapneme ploténku, jelikož ihned přidáváme suroviny. Do hrnce dáme cukr, instatní kávu, zalijeme mlékem a přes sítko přelijeme zrnkovou kávu, snažíme se, aby v nápoji bylo co nejméně "lógru". Při vaření směsy, ji sem tam promícháme, ale nikdy ji nenecháme bublat. Stačí ji vařit cca 5 minut, a necháme odstat, dokud nebude mít přijatelnou teplotu, aby se naše ledová káva dala dát do lednice.

Finish
Ledovou kávu pokud možno servírujeme v průhledných sklenicích, možno do ní dát kostky ledu a na vrch strouhnout kapku hořké čokolády.

Foto
-momentálně odpočívá v chladu lednice xD, až se bude servírovat přibide potřebná fotodokumentace

Piškotové těsto s "faleš" Koka krémem

27. června 2017 v 11:48 | maya |  Kuchařinka
Přísady

Piškot
160 g krupice cukr
160g polohrubá mouka
4 ks vajíčka
4lžíce oleje
P.S. pro tmavé těsto 1-2 lžíce kakaa
Koka krém
1balení Zlaté KOKA
200 g změklého másla
150 g moučkového cukru
1sáček vanilkového cukru
250 ml šlehačky

Postup
Piškot
Nejdříve tukem vymažeme a moukou vysypeme plech (velice ráda na to zapomínám :/).
Vajíčka rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Z bílků v míse vyšleháme sníh, do nějž přidáme cukr a opět šleháme -vytvoří se cukrová pěna. Následně přidáme žloutky i olej a opět šleháme. Konečný krokem je vmíchání hladké mouky do ušlehané směsy. Až se vše spojí dáme do trouby na 180°C na 10-15min.
Koka krém
Změklé máslo společně s veškerým druhem cukru ušleháme do jednotné hmoty. Rozdrtíme KOKA sušenky - Osobně z krabice vytáhnu bílý sáček v němž jsou sušenky a mnu jej v ruce, dokud necítím malé hrudky pod obalem nepřestávám. Někdo může třít až do prášku, ale mám ráda kousky sušenek v krému., dáme je do mísy, kde je již ušlehané máslo s cukrem a ještě přidáme šlehačku. Znova šleháme.
Finish
Až je krém hotov, naneseme jej na vychladlý piškot a dáme do ledničky, či můžete rovnou jíst, ale je lepší to chvíli nechat chvíli odstát, spojí se to. Pro okrasu lze na vrch nastrouhat hořkou čokoládu :) náhodou mám i lesní jahůdky, tak je též použiji, ale jinak moc nedoporučuji ovoce

Foto
 


Na cestě

18. června 2017 v 14:09

Na cestě

Jack Kerouac
Autor:
Narodil se 12. března 1922 v Lowell, Massachusetts, USA pod jménem Jean-Louis Lebris do Kerouac. Byl to americký spisovatel, jeden z nejznámějších představitelů beat generation. Nejznámejší dílo je Na cestě (On the Road), což sepsal na roli papíru, nejspíš jako jednu větu, psal to po 3 týdny pod vlivem téměř bez spánku. Podmět k tomuto dílu získal po přečtení dopisu od Neala Cassadyho (Dean Moriarty v knize), který byl napsán pod vlivem a i nadrženosti jednou větou. Šest let trvalo než se Jack dohol s vytavatelstvím, že mohou opravit intrpunkci, dát text do odstavuců a kapitol.
Zbytek je na wikipedii>>>.
Jeho díla: Vize Codyho, Kniha snů, Andělé pustiny ...
Vliv na jeho dílo: bohémský způsob života v USA, užívání dorg
Další autoři a jejich díla:
Světový autoři:
Allen Ginsberg (Kvílení-vulgární poezie) - beat generation
Lawrence Ferlinghetti (Startuji ze San Francisca) - beat generation
Chales Bukowski (Hollywood) - beat generation
Kingley Amis (Šťastný Jim)

Čeští autoři:
Václav Hrabě (Blues pro bláznivou holku) - pokádán za českého bítníka
Arnošt Lustig (Krásné zelené oči, Dita Saxová)
Oto Pavel (Smart krásných srnců)

Doba: 2.polovina 50let, 1950 rozkvítání generace bítníků
Literární forma: próza
Literární žánr: spontánní próza, částečně autobiografie
Slohový postup: vyprávěcí, občasně popisný (vzácně se vyskytující)
Jazyk: dlouhá souvětí, mnoho citoslovců, nespisovná až vulgární řeč, volný asociační tok
Kompozice: paralelní děj
Hlavní postavy:
Sal Paradise (Jack Kerouac) - žije se svou tetou v New Yorku, kde i studuje. Jedná se o klidnou slušnou postovu, toužící po nespoutaným životě. Po setkání s Deanem se jeho tužba plní, žije naplno, užívá si drog, sexu alkoholu, cestuje, vydělává si na různých brigádách.
Dean Moriarty (Neal Cassady) - poznamenám již od dětství, kdy jeho otec byl alholik, proto prostřídal mnoho dětských domovů, kradl auta... Jedná se o nespoutanou divokou duši, kterou Sal obdivuje a stojí při něm, i když se jej jeho "přátelé" zříkají. V knize je i ženatý, a schopen žít poklidný život, nakonec stějně převládne jeho nezkrocená možná i kapku zlomená osobnost. Postava je prototypem "právého" beatníka.
Starouš Bull Lee (William S.Burroughs)- od začátku Deana nemá rád, ale kvůli Salovi se jej snaží vystát
Carlo Marx (Allen Ginsberg) - na začátku knihy je očarován Deanem, padnou si do noty, na konci varuje Sala před Moriartim a jeho nebezpečně nespotanou povahou...
Maryla (přesně se neví o jakou skutečnou slečnu jde/šlo) - Deanova holka, na zažátku rozevlátá do všech stran

Obsah:
Sal Paradise žije u své tety v New Yorku, kde se vzpamatovává po svém rozvodu. Studuje na místní univerzitě a snaží se psát knihu, jedná se v tuto dobu o slušnou, klidnou postavu zapadající do většinové společnosti. On přesto cítí neklid v duši, chce žít "na plný plyn". Vyhledává proto "neškodnou" grupu lidí na okraji společnosti. Sám je nazývá "podivíny", nedoceněnými filozofy života, blázny. Tito lidé, převážně se jedná o mladé lidi, tvoří jeho vetšinu přátel, známých.
Od přítele Chada Kinga se poprvé doslýchá o Deanu Moriartym, který mu píše různé bláznivé dopisy ze života. Velmi jej zaujme. Po nějaké době sám Dean přijede i s přítelkyní Marylou do New Yorku, kde se tito dva seznamují. Po pár týdnech, co se Dean rozejde se svou holkou, se dokonce nastěhuje k Salovi a jeho tetě, kde pozoruje "učí se" od Sala spisovatelskému umění. Paradise si uvědomuje, že je tímto šílencem využíván, on jej bere jako inspiraci, bezvadného šílence. Naneštěstí Moriarty musí za nedlouho opustit New York, jeho "děvkaření" si vybírá svou daň.
Přesto Moriarty byl dostatečně dlouho při Salovi, aby jej nakazil dobrodružným šíleným duchem dobrodruha. Rozhodne se proto vydat na cestu napříč Amerikou ( z východu na západ, z New Yorku do San Francisca), poznat ty "úžasné blázny" z Deanových historek. Tady začíná nová etapa života, života na cestě.
Nejdříve cestuje autobusy, následně přechází ke stopování ( z nedostatku peněz i touze nebezpečenější cesty). Na stopu poznává spousty lidí, spousta různých míst. Učí se, co je pro něj jako stopaře výhodné. Má kolem sebe různé věmy, které ho ovlivňují : chudoba, lidi, místa. Náhodou se dostává k Deanovi, který se oženil a začal vést poklidnější život. Jakmile se Dean setkává se Salem, znovurodí se jeho divokost "šílenství", chuť po tuláctví, cestách necestách USA. Opoští ženu s dětmi a vyráží "na cestu" společně, vždyť ve dvouch se to lépe táhne.
Druhá třetina knihy pojednává o jejich cestování, zážitcích, průšvizích, nových bláznivých lidí. Během toho se stihnou oba několikrát uklidnit, vrátí se do poklidného života, třeba se Sal potkává s Terry a jejím dítětem, pracují spolu na plantáži s bavlnou. Přesto se vždy najde něco, co jejich šílenost znovu vznítí. Dean se rozvede, znova i ožení, šílí okolo žen, miluje je (myšleno v obou význemech slova) má i několik dětí.
Poslední část knihy pojednává především o šílenství Deana, jeho vnímání života (ne že by se o tom nepsalo i předešlích částech knihy, ale zde již sám autor zmiňuje, že se jedná o dozráté myšleny, filozofii). Všichni kolem nich zestárnou, umírní se, nejsou schopní pochopit, proč Dean je stejným možná i větším maniakem a proč ho Sal pořád podboruje, brání, omlouvá. Dokonce i satrouš Bill Lee Sala varuje před Deanem, on jej neposlouchá. V ději se objevují i postavy, které se k nim přidají, ale jejich tempo jazzových klubů, věčírků, němoty, kocoviny nejsou schopny vydržet, jednodušše se jimi nechájí vyšťavit do morku kosti a tak je ti dva nechávájí někde u "cesty", jelikož s nimi nedokáží držet krok.
Závěrem knihy podnikají cestu do Mexika, kvůli Deanovímu rozvodu. Jede s nimi i další kamarád, opět poznávají další řadu lidí, jsou šťastní. Dean se rozvede. Sal chytí úplavici. Dean s ním, ale v Mexiku nepočká než se uzdraví, radši jej nechá s kamarádem zde a sám se rozjede do New Yorku. Paradise konečně pohledné kruté pravdě, o Deanově zhořešnému šíleností, do očí:

"Chudáčku Sale, kluku nebohá, udělalo se ti blbě. Stan na tebe dohlédne. teď poslouchej, jestli v tom svým stavu vůbec můžeš: zařídil jssem si tady rozvod s Camillou a dneska večer hedu zpátky za Inez do New Yorku, helsito to teda auťa vydrží."
"To celý nanovo?" zaúpěl jsem.
"To celý nanovo, kamaráde. Musím se vrátit do života. Nejradší bych tu ovšem s tebou zůstal. Třeba ještě přijedu."
Musel jsem se chytit za břicho, jak mi tudy projela křeč, a vykřilk jsem bolestí. Když jsem znovu zvedl hlavu, chrabrý a ušlechtilý Dean stál nad svým zmláceným kufrem a koukal na mě. Už jsem ho ani epoznával a on ti věděl a soucíl se mniu a přetáhl mi deku přes ramena. "No jo,no jo, už musím jít.Saliku ubohej nemocnej, ahoj." A zmizel. Dvanáct hodin pozdějí jsem si v té své žalostné horečce konečně uvědmil, že je pryč. Tou dobou už frček zpátky přes banánové hory, tentokrát sám uprostřed noci.
Když se mi udělalo líp, došlo mi, co je vlastně Dean za krysu. Ale zrovna tak jsem chápal i celou tu neuvěřitelnou složivost jaho života, a že mě prostě musel nechat nemocnkýho v podeli a jet se postavit tváří v tvář všem svým ženám a strastem.
"Dobrý, Deane, nic neříkám."

*KEROUAC, Jack. Na cestě. 2. Praha: Odeon, 1980. 13/34 01-072-80.
Po Mexiku se ještě jednou setkává s Deanem, Sal má již přítelkyni Lauru a je zcela zráv. Dean je opět ženat, ale žije se svou druhou ženou, on sám je již vyhořklý, zničený člověk s kterým ostatní přátelé Sala něchtějí nic mít společného. A tak se Moriarty vrácí nazpátek ke své druhé ženě, Paradise na něj vzpomíná pouze v dobrém.

Můj názor!
Kniha opravdu není pro každého, struktura i samotný text je velice zpecifický. Navíc popis jednotlivých míst či osob je zbytečně dlouhý, někdy by zas děj zasloužil i větší rozsah. Šílenství v této knize je přesto nádherně zachyceno, především v poslední třetině knihy, kdy Dean neustále mluví. Ano mluví a mluví, kdyby jste se s takovým hle člověkem setkali, nevdrželi by jste s ním snad ani hodinu, jak nudné šílené to muselo být. Rozhodně se jedná o originální dílo, není se ani čemu divit, že jej bítníci považovali možná stále považují za bibli svého hnutí + ještě Kvílení od Allena Ginsberga.
Za mě má kniha 10/10, jedna zmála románů, které moho číst stále dokola a nepřestává bavit. Někdy je děj jedné kapitaly podobný té předešlé, přesto je naprosto jiný, v tom je to kouzlo. Čtenář musí bedlivě číst, přesto nevadí pokud přeskočí kapitolu, snadno se dá domyslet co se v ní stalo. Prostě je to srdcová kniha, ktrou zbožňuju číst ve vlaku, celkem ironické, že?

Vtipné úsloví při hledání v diplomkách pro semesrtálku BMK

11. dubna 2017 v 21:04
"Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela."
Jeane-Baptista Colbert



Hledám tě klide

5. dubna 2017 v 11:11 | maya |  Chvílky
Již od maturity hledám svůj cíl, kam jít, zda studovat, co dělat. Přesta vím, že to je tak nepůjde, nemám klid ,necítím harmonii svou. Prosím nechápejte mě předem špatně, nesuďte předčasně. Když mluvím o klidu, přemýšlím o ním, hledám jej, tak se nejdená o mtrvý trvalý klid vlastní rukou. Bože ne, to bych se sama musel v hrobě otáčet, svůj život miluji i kdyý v něm chybí hledaná rovnováha.

Celou dobu, co tu sedím na škole vysoké si říkám, udělala jsem dobře? Nezabírám tu místo někdomu jinému? Je tahle cesta opravud má? Netouží mé srdce po ničem jiném? Proč už není vše tak krásně jednoduché jak před pár lety? Proč musím dospět a nezůstat dítětem? Nechci zodpovědnost za své činny, svá rozhodnutí. Občas je to tíživé. VLastně jako teď, sedím koukám do notebooku, kde sleduji youtube. Skoro jako bych hledala nějaký smysl, paprsek světla ve tmě pro osvobození mysly. Možná zavidím i lidem, jejich živelnost, i když pořádně nevím. Poslední dobou cítím svou flegmatickou stránku, konečně když po půl roce boje s konstruováním získám z výkresu A-, necítím radost, štěstí, na druhou stranu nejspíš neprolezu předmětem statika, budu jej muset příští rok nejspíš opakovat, opět necítím opavržení nad sebou. Není to těžké jen se párkrát podívat do učebnice, najít příklady řešené, najít v tom logický postup. Jenže ne, ztrácím zájem, chuť. Přesto se nějakým zázrakem na vysoké udržím. Přes to ji nemůžu studovat věčně. A ani nechci.

Chybí mi můj klid, má harmonie duše. Řekni mi, kde ses ztratila? Či kam jsem tě zahodila? Moc tě chci zpět. Já tě vlastně potřebuji. Nevím, jak tě nevím. Kompas na tě nemám. Psa, který by tě vyčenichal nemám. Vlastně nemám nic, co by tě najít mohlo nemám. Tedy počkat to bych lhala, mám sebe. Nevím zda tohle je výhra.

Měním se měním, cítím to, ale za cenu tvou. Doufám, že až ten nejnutnější vývin ustane, ty se ke mně vrátíš. Snad to nepotrvá desetiletí.

P.S. Pokud máš zájem mě najít, víš kde hledati mě máš.
P.S.II Už se těším klide, harmonie má až se ke mně opět vrátíš.

přehled

4. března 2017 v 22:14
The Script
Depeche Mode
Coldplay
The Fray
The Calling
Snow Patrol
James Blunt
Lifehouse
Imagine Dragons
30 Seconds To Mars
Nickellback
Radiohead
James Morrison
Sam Smith
Onerepublic
The Killers
Augustana
Backstreet boys
Lana Del Rey
Marina And The Diamonds
Florence And The Machine
Vannesa Carlton
Alessia Cara
Michelle branch
BANKS
BØRNS
Tove Lo
Birdy
Foxes
Halsey
HAIM
The Chainsmokers
Panic! At The Disco
Sabaton
Paramore
Twenty One Pilots
X Ambassadors
Linkin Park
Evanescence
Green Day
My Chemical Romance
Fall Out Boy
Falco- Rock me Amadeus

Užitečné odkazy pro mou osůbku

15. února 2017 v 10:23 | maya
EBSCO - e-Books Academic Collection (nwm zda se tam dostanete ...)
AVCR - Akademie věd ČR
Portál knihoven VUT - hlavně pro mě (opět netuším zda se dostanete do Prima)
ÚNMZ - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
UPV - Úřad průmyslového vlastnictví
Techportál.cz -specialozován na strojírenství
TECH - technické obory
Věda.cz - odborné články z celé vědy
TIB.cz -když se hecneš a chceš si něco přečíst v aj
DML-CZ - sice česká databáze psáná v aj
DOAB - e-book
arXin.org - v aj
Directory of Open Access Journals- databáze časopisů s plnými text, překvapivě v aj, pokud se snážíš máš najít 29 časupisů v cz
InTech - e-book převážně
EPO- patenty z celého světa


Kreativní myšlení - zajímavé články, pro rozvoj člověka

Rozhodnutí

26. ledna 2017 v 21:13 | maya |  Chvílky
Jeden chybný krok, jeden chybný centimert, který mě drží od temné depresivní propasti v mé mysly. Každý dne se do ní koukám a zas pohed od ní ovdracím. Skoro jako bych stála nad pravou propastí a slyšela, jak se kamínky, pod podrážkou mé boty, drolí do černé díry za mnou, či přede mnou? Jak smutné ani nevím, kde se se prohlubeň nachází... Pouze ji cítím, cítím, jak se přbližuje či oddaluje. Jeden chybný krok a už se z ní ani nemusím dostat, ale dva správné kroky a můžu se od ní dostat. Tak proč stagnuji na tom jednom místě? Na té hraně? Na co čekám? Pořád jsem ztacená, nemohu najít svůj směr, to vím už další dobu. Ale proč se sakra nemůžu dostat od té propasti? Vždyť mi svým způsobem vše vychází...

Vychází, ale proniknu všude jen o pár milimetrů, potřebnou hranici zdolám, přesto se k vrcholu neženu jako ostatní. Proč? Proč nemám takové ambice? Vždyť tuším i vím, že bych mohla být mezi prvními... Přesto mi chybí zapál či obyčejný zájem. Jediné co se baví je koukat na ostatní, jak vstoupají či se propadají. NEjspíš mám strach se pouze pohnout vpřed či zad, nevím, co bude tím chybným krokem. Možná proto radši neryskuji a zůstávám u propastit, vždyť jedno chybné rozhodnutí a čeká mě pád!!! Hluboký temný bolestivý pád... Jenže kdo neryskuje nežije. V mém případě stojí nad propastí, u které nevím kde se vlastně nachází. Tiše vyčkávám, snad čekám, že někdo přijde a strčí do mě. A já ten krok, chtěj nechtěj, udělat budu muset. Ale vážně chci být popostrčená? Neměla bych být já tvůrcem svého vzácného daru od Boha? Svého vlastního života?

Ne přelézat malé překážky, či ty střední to mi nejspíš stačí. Jsem ve středu, v rovnováze. Nejsem schopna se nahnout k jedné straně. Musím najít cíl, musí být narušen můj klid asociála. Musím se hnout. Má osobnost volá, ke kroku ať chybnému či správnému. Je jedno jaký bude, hlavně že bude. Získá se víc barev do života, získá se nějaký vrchol na zdolání. To je to důležité. Něco bude k překonání, stagnace se přeruší a já budu moc žít.

Zavírám oči, roztáhnu ruce, otočím se do kola. Ztrácím orientaci, nevím kde jsem, kudy se budu ubírat. Zhlubaka se nadechnu. Pomalu zvednu pravou nohu, pomalu nakročím. Končetinu nechám ve vzduchu, vážně ten krok chci udělat?? Váhání mě rozčílí, to je ten impulz, který potřebuji. Noha letí dolů, nevím zda do prázna či k zemi. Mě stačí jedno pomyšlení. Ryskuji, takže stále žiji.

P.S. Už hodně dlouho jsem takhle nepsala, kde jsem míchala realitu s fantazijí. Je mi jasné, že na tohle nejde napsat skoro žádný komentář. Což nevadí, já jsem zcela spokojena. Jsem ta, kterou jsem byla a kterou chci být :)


Horoskop na youtube

24. ledna 2017 v 18:27 | maya
Konečně jsem našla horoskop, kterému věřím :P Co vy? :D

Kam dál