Battle symphony

10. listopadu 2017 v 22:13 | maya |  Chvílky
Jsem dítě vychované válkou. Na frontě jsem se narodila. Prvními krůčni kráčela minovími poli. Okolní svět mě neučil, co je dobré, co je špatné, ale jak přežít dnem za dnem. Moje psychika je tímto životem zvláštně formovaná. Žiju sama za sebe. Slova zabij či smrt mi nevhánějí slzy do očí, jako ostatním. Nesvírá se mi žaludek, ať nevolností či zlostí, po zhlédnutí jatek rodiny, kterou navštívili nezvaní hosté.

I've got a long way to go
And a long memory
I've been searching for an answer
Always just out of reach
Blood on the floor
Sirens repeat
I've been searching for the courage
To face my enemies
When they turn down the lights

Přes všechny překážky života, stojím tu v armádní zbroji s tebou. Našel jsi mě umírající na bitevním poli, vzal na záda a odnesl do bezpečí. Každý den jsi za mnou chodil, neptal jsi se na mou minulost, i když jsi měl představu čím jsem byla. Když už zdráva jsem byla, tvůj lid mě přesto zabít chtěl. Jenže ty jsi řek: "Předej se ke mně, za lepší budocnost". A tak jsem se přidala, jako psí voják k tvé jednotce.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake
For my battle symphony

Moc dobře vím, že všichni se na mě koukají jinak. Vědí, že slyším tu hudbu, tu synfonii. Říká se tomu dar s prokletím. Otázka chvíle, kdy zešílím. Nepoznám dobro, nepoznám zlo. Nemám téměř žádné zábrany. Vlastně jsi můj morální kompas, nevzdávej to se mnou, prosím.

For my battle symphony

Jsem válečník od dětství, nemůžeš čekat, ani ostatní vojací či žoldáci, že se jí jen tak vzdám. Ochraňuje mě i zabijí. Přesto mi jí není radno závidět. Ty to víš...

They say that I don't belong
Say that I should retreat
That I'm marching to the rhythm
Of a lonesome defeat
But the sound of your voice
Puts the pain in reverse
No surrender, no illusions
And for better or worse
When they turn down the lights

Jednotka říká, že nejsem dobrá. Prý bych měla od tebe odejít, tady v bitevním poli plné kůlek. Často o tom přemýšlím zda tě nestahuji mimo tvou morálku, tvou etiku pro život. Vím, nejsem dobrá, ale nelze říct, že jsem špatná. Jsem pouze nijaká bez iluzí. Prý pochoduji v rytmu osamnělé pořážky beznaděje, nevím co na to odpovědět. Vždy jsem žila sama za sebe, snažím se přeučit, aspoň kvůli tobě, když zhasnou světla. Přesto dokud uslyším tvůj hlas, jsem připravena na cokoliv, půjdu s tebou kamkoliv.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake

Pořád mi říkáš: máš celý svět před sebou, a přesně kvůli tomu tě zbožňuji. Jsi v tomhle ohledu naivní, dobrácký muž. Jenže já slyším válečnou symfonii, nutí mě být bdělou. Ty mě chráníš, před jednotkou, před mnou samou, před světem. Prosím nevzdávej to se mnou.

If I fall, get knocked down
Pick myself up off the ground
If I fall, get knocked down
Pick myself up off the ground
When they turn down the lights

Moc dobře víš, že když budu sražena k zemi, znova vstanu. Rozbije se mi zbroj, znova ji svařím. Letitá zkušenost mého života mi to již jinak nedovalí, píseň mě akorát popohání dál. Jsem tímhle nebezpečná jak sobě, tobě tak i jednotce. Ty i oni mají strach, když padám k zemi a znova stávám při zhasnutých světlech. Já ne. Smrt mi nic neříká, pouze jedno vím až přijde bude mou spásou.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake
For my battle symphony
For my battle symphony

Mám tě moc ráda vojáku, i když bych tě měla oslovovat veliteli či pane. Jsem jiná, všichni to vidí, psí voják slyšící válečnou symfonii. Co víc nebezpečnějšího si přát? Do svých řád? Všichni vědí, že zabít mě není jednoduché, a když jsem mohla být povolána k Pánu, zachránil jsi mě. Ostatní mě již musí respektovat, držíš nademnou ochranou ruku. Děkuji ti za to...

Víš co? Ochráním tvůj život za svou válečnou symfonii











Povídka připsána k písničce Battle Symphony od Linkin Park
 

Fénixem musíš se stát!

14. října 2017 v 20:16 | maya |  Chvílky
Fénixem musíš se stát!
Ty to nevidíš, nevnímáš, ale já vím. Mé srdce cítí zrod, směješ se, to je v pořádku. Ze slunečného nebe schozen jsi byl, bloumáš temnotou, nic nevíš. Nechápeš za co, ptáš se PROČ. Tím mě děsíš dne i nocí, hledáš odpověď, která už není. Zmizela pod prahem, opilých šarvátek. Vzdej to, pravdu už nezjistíš, nikdo ti jí nepoví. Ani já.
Co bylo, bylo. Teď je čas vstát, fénixem musíš se stát! Z popela se zroď, oslň kolemdoucí. Já v tebe věřím.
Neptej se mě proč věřím v tebe. Srdce říká, že to tak má být. Rozum říká, spálila jsi se už dost. Konflikt probíhá v mé duši, přesto vím, že intuici svou poslechnu. Věřím v dobro v lidech, věřím v tebe.
Fénixem musíš se stát! Ne pro matku, otce, či mě. Vezmi ohnivé pěří své, staň se tím, čím se stát máš.
Přestaň přemýšlet, co od tebe druhý chtějí, přemýšlej co od sebe chceš ty sám. Neohlížej se přes rameno, neposlouchej maminku, nepřebírej otcovy fráze, nehledej ve mě odpuštění. Nesoudila jsem tě, milovala jsem tě, ale odpustit si musíš sám. Klidně budu u toho při tobě stát. Buď sám sebou. Já si sice vysnín prince na bílém koni, růžové brýle nasadím, ale při tobě budu stůj co stůj. Splň svůj úděl.!
Fénixem musíš se stát!

Will Grayson, Will Grayson

25. července 2017 v 12:01 | maya |  Bibliothèque <Knižnica>

Autor: John Green

Lze jej najít na youtube jakou spoluautora kanálu >>>Vlogbrothers<<<, kde lze najít videa 10 let stará xD ...upřímně pustit si jedno video z přítomnosti následně zkouknout o desetiletí starší je zážitek vtipný, můžete vidět menší i větší změny...
Debutoval s knihou Hledání Aljašky, přesto nejznámější dílo je Hvězdy nám nepřály, které bylo v roce 2014 zfilmované. O rok později i Papírová města dostala svou filmovou předlohu. Více o autorovi na >>>Wiki<<< nebo na oficiálních stránkách >>>John Green<<<
Momentálně se čeká na knihu Turles All the Way Down - volně přeloženo Želvy až do samotného konec - vychází 10.11.2017 v USA.

Autor: David Levithan

Omlouvám se všem, nejspíš to divně a hlavně blbě vyzní. Tento autor je gay a velice často se tento atribut v jeho knihách objevuje. Fandím mu za to, sice je to občas zlehčený, ale aspoň realistický v pocitech.
První kniha napsaná jeho rukou je Boy meets Boy, jako první kniha přeložená od něj do češtiny je Nick&Norah´s Infinite Playlist čili Nick a Norah-Až do Ochraptění.
Více o autorovi na oficiálních stránkách >>>David Levithan<<<

O postavách :

Předem říkám, že styl psaní obou autorů je naprosto odlišný -pravda osudové příběhy Graysonů se střídají po kapitolách- snadno poznáte, jaký autor kterého Graysona "vytvářel".

Will Grayson v podání J.Greena :
Příjemná postava, která si vytvořila dvě zásadní pravidla : 1. Na ničem ti nesmí moc záležet. 2.Drž zobák., která brání v posunu v mezi lidských vztazách i samotná osobnosti. Udělala z něj uťáplého člověka, až si skoro říkáte bez zájmů, bez rozhodnosti. Pro Willa by bylo nejlepší aby čas plynul stějně líně a bez větších změn. Když se nějaká změna na obzoru, buď ji lituje nebo ji nechce uskutečnit. V lásce do 3/4 knihy tápe, teprve po určitém prozření se mění i jeho osobnost k lepší, získává cíl.


Will Grayson v podání J.Levithan :
Nevyrovnaná osobnost, autor sám prozradí, že musí brát jeho Will antidepresiva. Zjevně je i inteligentní, pociťuje odtažitost k lidem, možná i nenávist. Nemá tendeci hledat přátelé, přesto si vytvoří vztah s Izákem před seznamku. Neobtěžuje se zjistit zda jeho platonická láska je vůbec reálná. Snadno se vytočí, černé myšlenky snad na každém druhém kroku. Komunikuje tak, aby zbytečně lidé ani samotná matka o něm nic moc nevěděli, nechce přiznat svou orientaci. Tedy dokud nepotká Drobka, po setkání s ním se vše mění. Přestává mít deprese, mluví o sobě, nachází přátele.

Drobek - původně postava J.Greena, J.Levithan jej využil k přelomvému bodu k změně svého Willa
Hráč amerického fotbalu, možná i kapitám středoškolského družstva. Největší extrovert v knize, původně heterosexuál následně homosexuál. Každou chvilku zmilován do jiného kluka, kamarád Willa (Green) následně zamilován do Willa (Levithan). Človek skákající do všeho po hlavě, napsal i přepsal, zhudebnil, zrežíroval svůj muzikál o něm a Gillu Wraysonovi.

Další postavy:
Jane-neví zda je lesba či ne, nakonec způsobí převrat u Willa (Green)
Maura- neschopna se smířit s tím, že s ní Will (Levithan) nekomunikje o životě/orientaci, zbůsobí mu sakra velký šok, který mu nakonec pomůže k dobrému
Gideon - dobrosrdečný gay, který pošťouchne Willa (Levithan) k určitému rozhodnutí

Děj:

V zhledem k tomu, že se nejdená o mou maturitní četbu, tak nechci vytvářet spoiler. Upřímně si myslím, že už z popisu samotných postav si jde hodně dobře představit o čem kniha je. Navíc pokud se budete snažit určitě na internetu najdete obsah do detailu převyprávěný.

Pocity:

V zhledem k faktu, že všeobecně tento žánr pro "mladé" nemusím, tak Johna Greena miluji. Vážně on je vyjímka, vím to jistě, zkoušela jsem číst různé takovéhle skoro až rychlokvašky. Nic mi nesedlo, nebavilo. Ano rozeznám jeho styl psaní, hodně mě baví, je to vtipné, relaxační čtení k vodě. Snažím se říci... to co je napsáno v prvním řádku. Styl Johna Greena zbožňuji, i když píše, co píše. xD
Levithan znám nikdy mě zas tak extra neoslovil, navíc rád experimentuje. V této knize nikdy nevyužil velkého písmena, což mě trhalo srdce, přičemž kdoví jaká čeha nejsem. Navíc by mi to ani vadit nemělo, vzhledem ke vztahu k Beat generation, ale vždy jsem se těšila až jeho kapitola skončí, jelikož utrpení bylo veliké. Na druhou stranu, mluvou se velice přiblížil k generaci mladých a i tím odstraněním velkých písmen nejspíš demonstroval styl psaní na sociálních sítí -osobně nesnáším, když nejsou v "textovkách" velká písmena, chybí háčky, čárky, atd -
Celkově se mi kniha velice líbila. Střetnutí i následné prolnutí postav vypadalo jak v reálném světě. Příběh vtipný, sem tam nadsázka, ironie i lehký trapas nechybí. Přesto bych si tuto knihu nekoupila, pocit z ní skvělý, ale opět číst ne. -jeden z důvodů je u Levithana absence velkých písmen- Příběh si jednou přečtete, ale na podruhé je strašně čitelný -ne že na poprvé není, přesto sem tam něco překvapí- a zas takový převratný děj se zde neodehrává, od které by nešli odrhnou oči.

Úryvek z knihy:

Takhle jsem se narodil,
velký a veselý gay.
Takhle jsem se narodil,
uprostřed jů-es-ej.

Na nebi duha hlásala,
že se narodil gay,
a čím to je a proč to je,
po tom už nepátrej.

Mám modrý oči,
tlapu místo ruky.
Jednoho dne se
budu líbat
s kluky
s kluky
s kluky!

K čemu je to tajit?
Nemusím se hájit.
Jestli ti to vadí, smůlu máš.

Řeknu ti jen: Sbohem,
vyřit si to s Bohem,
stvořil mě tak, co s tím naděláš.

Všechny děti přicházejí na svět. Co bych já nemohl přitančit?
Místo křiku můžu klidně zpívat, mě prostě baví žít.

Geny mi sednou, dá se říct,
za nic se nestydím.
Tak jsem se prostě narodil,
co dál se uvidím.

To
jsem
prostě
já!

Takhle
se
mám
rád!

GREEN, John a David LEVITHAN. Will Grayson, Will Grayson. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Euromedia, 2016. Yoli. ISBN 978-80-7549-025-4.
 


John Green

2. července 2017 v 14:18 | maya |  Bibliothèque <Knižnica>

Přečteno

Hledání Aljašky
Papírová města
Sněží, snaží

Nepřečteno

Hvězdy nám nepřály ~ nwm zda číst
Příliš mnoho Kateřin

Ice Coffie :3

30. června 2017 v 3:19 | maya |  Kuchařinka
Přísady

1lžíce zrnková káva
1lžíce krystalového cukru - či dle chuti
1lžíce rozpustné kávy
vařící voda
2 hrnky mléka
možnost kosky ledu

- pro 0,5 l ledové kávy
pozn. pro orientaci hrnek bude mít objem 200ml

Postup
Zrnkovou kávu zalijeme vařící vodou do poloviny hrnečku. Necháme ji odstát, aby zrnaka klesla ke dnu. Na sporák dáme hrnec a klidně zapneme ploténku, jelikož ihned přidáváme suroviny. Do hrnce dáme cukr, instatní kávu, zalijeme mlékem a přes sítko přelijeme zrnkovou kávu, snažíme se, aby v nápoji bylo co nejméně "lógru". Při vaření směsy, ji sem tam promícháme, ale nikdy ji nenecháme bublat. Stačí ji vařit cca 5 minut, a necháme odstat, dokud nebude mít přijatelnou teplotu, aby se naše ledová káva dala dát do lednice.

Finish
Ledovou kávu pokud možno servírujeme v průhledných sklenicích, možno do ní dát kostky ledu a na vrch strouhnout kapku hořké čokolády.

Foto
-momentálně odpočívá v chladu lednice xD, až se bude servírovat přibide potřebná fotodokumentace

Piškotové těsto s "faleš" Koka krémem

27. června 2017 v 11:48 | maya |  Kuchařinka
Přísady

Piškot
160 g krupice cukr
160g polohrubá mouka
4 ks vajíčka
4lžíce oleje
P.S. pro tmavé těsto 1-2 lžíce kakaa
Koka krém
1balení Zlaté KOKA
200 g změklého másla
150 g moučkového cukru
1sáček vanilkového cukru
250 ml šlehačky

Postup
Piškot
Nejdříve tukem vymažeme a moukou vysypeme plech (velice ráda na to zapomínám :/).
Vajíčka rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Z bílků v míse vyšleháme sníh, do nějž přidáme cukr a opět šleháme -vytvoří se cukrová pěna. Následně přidáme žloutky i olej a opět šleháme. Konečný krokem je vmíchání hladké mouky do ušlehané směsy. Až se vše spojí dáme do trouby na 180°C na 10-15min.
Koka krém
Změklé máslo společně s veškerým druhem cukru ušleháme do jednotné hmoty. Rozdrtíme KOKA sušenky - Osobně z krabice vytáhnu bílý sáček v němž jsou sušenky a mnu jej v ruce, dokud necítím malé hrudky pod obalem nepřestávám. Někdo může třít až do prášku, ale mám ráda kousky sušenek v krému., dáme je do mísy, kde je již ušlehané máslo s cukrem a ještě přidáme šlehačku. Znova šleháme.
Finish
Až je krém hotov, naneseme jej na vychladlý piškot a dáme do ledničky, či můžete rovnou jíst, ale je lepší to chvíli nechat chvíli odstát, spojí se to. Pro okrasu lze na vrch nastrouhat hořkou čokoládu :) náhodou mám i lesní jahůdky, tak je též použiji, ale jinak moc nedoporučuji ovoce

Foto

Na cestě

18. června 2017 v 14:09

Na cestě

Jack Kerouac
Autor:
Narodil se 12. března 1922 v Lowell, Massachusetts, USA pod jménem Jean-Louis Lebris do Kerouac. Byl to americký spisovatel, jeden z nejznámějších představitelů beat generation. Nejznámejší dílo je Na cestě (On the Road), což sepsal na roli papíru, nejspíš jako jednu větu, psal to po 3 týdny pod vlivem téměř bez spánku. Podmět k tomuto dílu získal po přečtení dopisu od Neala Cassadyho (Dean Moriarty v knize), který byl napsán pod vlivem a i nadrženosti jednou větou. Šest let trvalo než se Jack dohol s vytavatelstvím, že mohou opravit intrpunkci, dát text do odstavuců a kapitol.
Zbytek je na wikipedii>>>.
Jeho díla: Vize Codyho, Kniha snů, Andělé pustiny ...
Vliv na jeho dílo: bohémský způsob života v USA, užívání dorg
Další autoři a jejich díla:
Světový autoři:
Allen Ginsberg (Kvílení-vulgární poezie) - beat generation
Lawrence Ferlinghetti (Startuji ze San Francisca) - beat generation
Chales Bukowski (Hollywood) - beat generation
Kingley Amis (Šťastný Jim)

Čeští autoři:
Václav Hrabě (Blues pro bláznivou holku) - pokádán za českého bítníka
Arnošt Lustig (Krásné zelené oči, Dita Saxová)
Oto Pavel (Smart krásných srnců)

Doba: 2.polovina 50let, 1950 rozkvítání generace bítníků
Literární forma: próza
Literární žánr: spontánní próza, částečně autobiografie
Slohový postup: vyprávěcí, občasně popisný (vzácně se vyskytující)
Jazyk: dlouhá souvětí, mnoho citoslovců, nespisovná až vulgární řeč, volný asociační tok
Kompozice: paralelní děj
Hlavní postavy:
Sal Paradise (Jack Kerouac) - žije se svou tetou v New Yorku, kde i studuje. Jedná se o klidnou slušnou postovu, toužící po nespoutaným životě. Po setkání s Deanem se jeho tužba plní, žije naplno, užívá si drog, sexu alkoholu, cestuje, vydělává si na různých brigádách.
Dean Moriarty (Neal Cassady) - poznamenám již od dětství, kdy jeho otec byl alholik, proto prostřídal mnoho dětských domovů, kradl auta... Jedná se o nespoutanou divokou duši, kterou Sal obdivuje a stojí při něm, i když se jej jeho "přátelé" zříkají. V knize je i ženatý, a schopen žít poklidný život, nakonec stějně převládne jeho nezkrocená možná i kapku zlomená osobnost. Postava je prototypem "právého" beatníka.
Starouš Bull Lee (William S.Burroughs)- od začátku Deana nemá rád, ale kvůli Salovi se jej snaží vystát
Carlo Marx (Allen Ginsberg) - na začátku knihy je očarován Deanem, padnou si do noty, na konci varuje Sala před Moriartim a jeho nebezpečně nespotanou povahou...
Maryla (přesně se neví o jakou skutečnou slečnu jde/šlo) - Deanova holka, na zažátku rozevlátá do všech stran

Obsah:
Sal Paradise žije u své tety v New Yorku, kde se vzpamatovává po svém rozvodu. Studuje na místní univerzitě a snaží se psát knihu, jedná se v tuto dobu o slušnou, klidnou postavu zapadající do většinové společnosti. On přesto cítí neklid v duši, chce žít "na plný plyn". Vyhledává proto "neškodnou" grupu lidí na okraji společnosti. Sám je nazývá "podivíny", nedoceněnými filozofy života, blázny. Tito lidé, převážně se jedná o mladé lidi, tvoří jeho vetšinu přátel, známých.
Od přítele Chada Kinga se poprvé doslýchá o Deanu Moriartym, který mu píše různé bláznivé dopisy ze života. Velmi jej zaujme. Po nějaké době sám Dean přijede i s přítelkyní Marylou do New Yorku, kde se tito dva seznamují. Po pár týdnech, co se Dean rozejde se svou holkou, se dokonce nastěhuje k Salovi a jeho tetě, kde pozoruje "učí se" od Sala spisovatelskému umění. Paradise si uvědomuje, že je tímto šílencem využíván, on jej bere jako inspiraci, bezvadného šílence. Naneštěstí Moriarty musí za nedlouho opustit New York, jeho "děvkaření" si vybírá svou daň.
Přesto Moriarty byl dostatečně dlouho při Salovi, aby jej nakazil dobrodružným šíleným duchem dobrodruha. Rozhodne se proto vydat na cestu napříč Amerikou ( z východu na západ, z New Yorku do San Francisca), poznat ty "úžasné blázny" z Deanových historek. Tady začíná nová etapa života, života na cestě.
Nejdříve cestuje autobusy, následně přechází ke stopování ( z nedostatku peněz i touze nebezpečenější cesty). Na stopu poznává spousty lidí, spousta různých míst. Učí se, co je pro něj jako stopaře výhodné. Má kolem sebe různé věmy, které ho ovlivňují : chudoba, lidi, místa. Náhodou se dostává k Deanovi, který se oženil a začal vést poklidnější život. Jakmile se Dean setkává se Salem, znovurodí se jeho divokost "šílenství", chuť po tuláctví, cestách necestách USA. Opoští ženu s dětmi a vyráží "na cestu" společně, vždyť ve dvouch se to lépe táhne.
Druhá třetina knihy pojednává o jejich cestování, zážitcích, průšvizích, nových bláznivých lidí. Během toho se stihnou oba několikrát uklidnit, vrátí se do poklidného života, třeba se Sal potkává s Terry a jejím dítětem, pracují spolu na plantáži s bavlnou. Přesto se vždy najde něco, co jejich šílenost znovu vznítí. Dean se rozvede, znova i ožení, šílí okolo žen, miluje je (myšleno v obou význemech slova) má i několik dětí.
Poslední část knihy pojednává především o šílenství Deana, jeho vnímání života (ne že by se o tom nepsalo i předešlích částech knihy, ale zde již sám autor zmiňuje, že se jedná o dozráté myšleny, filozofii). Všichni kolem nich zestárnou, umírní se, nejsou schopní pochopit, proč Dean je stejným možná i větším maniakem a proč ho Sal pořád podboruje, brání, omlouvá. Dokonce i satrouš Bill Lee Sala varuje před Deanem, on jej neposlouchá. V ději se objevují i postavy, které se k nim přidají, ale jejich tempo jazzových klubů, věčírků, němoty, kocoviny nejsou schopny vydržet, jednodušše se jimi nechájí vyšťavit do morku kosti a tak je ti dva nechávájí někde u "cesty", jelikož s nimi nedokáží držet krok.
Závěrem knihy podnikají cestu do Mexika, kvůli Deanovímu rozvodu. Jede s nimi i další kamarád, opět poznávají další řadu lidí, jsou šťastní. Dean se rozvede. Sal chytí úplavici. Dean s ním, ale v Mexiku nepočká než se uzdraví, radši jej nechá s kamarádem zde a sám se rozjede do New Yorku. Paradise konečně pohledné kruté pravdě, o Deanově zhořešnému šíleností, do očí:

"Chudáčku Sale, kluku nebohá, udělalo se ti blbě. Stan na tebe dohlédne. teď poslouchej, jestli v tom svým stavu vůbec můžeš: zařídil jssem si tady rozvod s Camillou a dneska večer hedu zpátky za Inez do New Yorku, helsito to teda auťa vydrží."
"To celý nanovo?" zaúpěl jsem.
"To celý nanovo, kamaráde. Musím se vrátit do života. Nejradší bych tu ovšem s tebou zůstal. Třeba ještě přijedu."
Musel jsem se chytit za břicho, jak mi tudy projela křeč, a vykřilk jsem bolestí. Když jsem znovu zvedl hlavu, chrabrý a ušlechtilý Dean stál nad svým zmláceným kufrem a koukal na mě. Už jsem ho ani epoznával a on ti věděl a soucíl se mniu a přetáhl mi deku přes ramena. "No jo,no jo, už musím jít.Saliku ubohej nemocnej, ahoj." A zmizel. Dvanáct hodin pozdějí jsem si v té své žalostné horečce konečně uvědmil, že je pryč. Tou dobou už frček zpátky přes banánové hory, tentokrát sám uprostřed noci.
Když se mi udělalo líp, došlo mi, co je vlastně Dean za krysu. Ale zrovna tak jsem chápal i celou tu neuvěřitelnou složivost jaho života, a že mě prostě musel nechat nemocnkýho v podeli a jet se postavit tváří v tvář všem svým ženám a strastem.
"Dobrý, Deane, nic neříkám."

*KEROUAC, Jack. Na cestě. 2. Praha: Odeon, 1980. 13/34 01-072-80.
Po Mexiku se ještě jednou setkává s Deanem, Sal má již přítelkyni Lauru a je zcela zráv. Dean je opět ženat, ale žije se svou druhou ženou, on sám je již vyhořklý, zničený člověk s kterým ostatní přátelé Sala něchtějí nic mít společného. A tak se Moriarty vrácí nazpátek ke své druhé ženě, Paradise na něj vzpomíná pouze v dobrém.

Můj názor!
Kniha opravdu není pro každého, struktura i samotný text je velice zpecifický. Navíc popis jednotlivých míst či osob je zbytečně dlouhý, někdy by zas děj zasloužil i větší rozsah. Šílenství v této knize je přesto nádherně zachyceno, především v poslední třetině knihy, kdy Dean neustále mluví. Ano mluví a mluví, kdyby jste se s takovým hle člověkem setkali, nevdrželi by jste s ním snad ani hodinu, jak nudné šílené to muselo být. Rozhodně se jedná o originální dílo, není se ani čemu divit, že jej bítníci považovali možná stále považují za bibli svého hnutí + ještě Kvílení od Allena Ginsberga.
Za mě má kniha 10/10, jedna zmála románů, které moho číst stále dokola a nepřestává bavit. Někdy je děj jedné kapitaly podobný té předešlé, přesto je naprosto jiný, v tom je to kouzlo. Čtenář musí bedlivě číst, přesto nevadí pokud přeskočí kapitolu, snadno se dá domyslet co se v ní stalo. Prostě je to srdcová kniha, ktrou zbožňuju číst ve vlaku, celkem ironické, že?

Vtipné úsloví při hledání v diplomkách pro semesrtálku BMK

11. dubna 2017 v 21:04
"Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela."
Jeane-Baptista Colbert



Hledám tě klide

5. dubna 2017 v 11:11 | maya |  Chvílky
Již od maturity hledám svůj cíl, kam jít, zda studovat, co dělat. Přesta vím, že to je tak nepůjde, nemám klid ,necítím harmonii svou. Prosím nechápejte mě předem špatně, nesuďte předčasně. Když mluvím o klidu, přemýšlím o ním, hledám jej, tak se nejdená o mtrvý trvalý klid vlastní rukou. Bože ne, to bych se sama musel v hrobě otáčet, svůj život miluji i kdyý v něm chybí hledaná rovnováha.

Celou dobu, co tu sedím na škole vysoké si říkám, udělala jsem dobře? Nezabírám tu místo někdomu jinému? Je tahle cesta opravud má? Netouží mé srdce po ničem jiném? Proč už není vše tak krásně jednoduché jak před pár lety? Proč musím dospět a nezůstat dítětem? Nechci zodpovědnost za své činny, svá rozhodnutí. Občas je to tíživé. VLastně jako teď, sedím koukám do notebooku, kde sleduji youtube. Skoro jako bych hledala nějaký smysl, paprsek světla ve tmě pro osvobození mysly. Možná zavidím i lidem, jejich živelnost, i když pořádně nevím. Poslední dobou cítím svou flegmatickou stránku, konečně když po půl roce boje s konstruováním získám z výkresu A-, necítím radost, štěstí, na druhou stranu nejspíš neprolezu předmětem statika, budu jej muset příští rok nejspíš opakovat, opět necítím opavržení nad sebou. Není to těžké jen se párkrát podívat do učebnice, najít příklady řešené, najít v tom logický postup. Jenže ne, ztrácím zájem, chuť. Přesto se nějakým zázrakem na vysoké udržím. Přes to ji nemůžu studovat věčně. A ani nechci.

Chybí mi můj klid, má harmonie duše. Řekni mi, kde ses ztratila? Či kam jsem tě zahodila? Moc tě chci zpět. Já tě vlastně potřebuji. Nevím, jak tě nevím. Kompas na tě nemám. Psa, který by tě vyčenichal nemám. Vlastně nemám nic, co by tě najít mohlo nemám. Tedy počkat to bych lhala, mám sebe. Nevím zda tohle je výhra.

Měním se měním, cítím to, ale za cenu tvou. Doufám, že až ten nejnutnější vývin ustane, ty se ke mně vrátíš. Snad to nepotrvá desetiletí.

P.S. Pokud máš zájem mě najít, víš kde hledati mě máš.
P.S.II Už se těším klide, harmonie má až se ke mně opět vrátíš.

přehled

4. března 2017 v 22:14
The Script
Depeche Mode
Coldplay
The Fray
The Calling
Snow Patrol
James Blunt
Lifehouse
Imagine Dragons
30 Seconds To Mars
Nickellback
Radiohead
James Morrison
Sam Smith
Onerepublic
The Killers
Augustana
Backstreet boys
Lana Del Rey
Marina And The Diamonds
Florence And The Machine
Vannesa Carlton
Alessia Cara
Michelle branch
BANKS
BØRNS
Tove Lo
Birdy
Foxes
Halsey
HAIM
The Chainsmokers
Panic! At The Disco
Sabaton
Paramore
Twenty One Pilots
X Ambassadors
Linkin Park
Evanescence
Green Day
My Chemical Romance
Fall Out Boy
Falco- Rock me Amadeus

Kam dál