Mé světlo

28. května 2018 v 22:06
Ptáš se mě, zda budu v pořádku. V očích ti lítají obavy z mé smrti. Bráníš mě, chráníš mě především před krutostí lidských pomluv. Cítím tvůj hněv na okolí svět, proč ze mě udělal nelítosného zabijáka. Učíš mě, důvěru v tebe, ve víru ne lepší svět. Moc bych si přála, vidět svět, tvými krásnými modrými oči. Mít možnost vidět i v klíčení stromu radost, vnímat jej, jako nový zrod života, pro který se vyplatí bojovat. Umět stát na výsluní, s hlavou styčenou a směle hledět dál.
Už několikátý den sedím s tebou a tvým týmem v zákopech. Cítím tvou dobrou pevnou vůli vůdce, snažíš se být oporou pro nás, i když se sám ničíš. Moc dobře každý ví, že jeden z nás půjde hrát ruskou ruletu na bojiště před zákopy. Ta hra nejspíše nebude mít šťastného konce. Na tobě leží těžká volba, vybrat si někoho znás, kdo tu hru půjde hrát. Jsi voják a oni též, praktikujete přísloví: "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Proto nejsi schopne táhnout. Mě miluješ, mě tam nepošleš. Ostatní jsou jak na trní, ať vybereš kohokoliv půjde bez otázek. Ty stále doufáš v zázrek. Zlatý můj ten se nestane, na to jsem viděla moc smrti, na to jsem moc zabila.
Drahý můj, dal jsi mi možnost cítit lásku, cítit emoce. Dokonce i tvůj elitní desetičlený tým mě přijal do rodiny. Sice to trvalo, můžu jim věřit, už mě i brání, jako bych byla jejich. Dali mi tak moc, dal jsi mi tak moc. Nemůžu jen přihlížet, vy jste vojáci já jsem nájemný válečník, určený k zabíjený. Snažíte se změnit, kdyby bylo víc času, možná bych se stala válečníkem ve vojenské uniformě poslouchajíc tvé rozkazy. Co já vím, možná se to i stane, chci zažít tvou vydinu lepšího světa.
Vidím vás, vidím tě v úzké prosotu špinavého zákopu. Docházejí síly. Musí se něco stát. Nenápadně s každým prohodím řeč, o rodině či o nějakém snu. Někdo mě pořád neuzváně, ale na tvé přání akceptuje, nevadí mi to. Mají pravdu jsem monstrum, monstrum jež v tobě nalezlo spásu. Jeden tvůj podřízený mě i obejme, je citlvý, pochopil můj záměr. Chce něco říct, na obvodu krku jej ochromím, sedne si na zpátek na své místo. Všichni zbystřili, něco se děje. Začiná mě pozorovat. I tyy sám sis všimnul mého nezvyklého chování. Otázkou času, než ustou paralýza. Umím lidi zabíjet ne je zneškodnit. Není času na zbyt musím jít.
Stoupneš. V očích ti vidím odhodlání sebeobětování se. To ti nemůžu dovolit, já jsem válečnít, ty jsi voják. Přijdu k tobě, obejmu tě. Myslíš si, že se loučíš se mnou a ne já s tebou. Už už vylézaš na hřbet zákopové hrany. Jednoduchým tahem tě stáhnu zpět, tvůj tým tě chytá. Tušili, že něco takového uděláš. Ochromený získává cit zpět. ,,Chyťte ji !" volá, jenže už je pozdě. Už se svou krvavou šavlí a deaglem, tančím mezi kůlky tanec smrti.
Slyším hudbu waltzu, jak bych toužila být na plese se svým milým, v krásných bílých šatech a tančin. Myslet pouze na hudbu a na nás. Všíííí. Kulka mi škrábla tvář a prostřelila ucho, strácím na něj sluch. Ale hudba se zvyšuje, srdce buší rychleji. Cítím probouzení monstra mého. Z očí mi začíná proud krvavých slz. Jediná přání, co si pamatuji: Bůh ochraňuj ty nebožáky.
....
Stojím na kupou mrtvých těl. Před sebou mám stojící cíl, svírám jeho kazajku u krku držím svou nabroušenou šavly. Proč nepodřezávám? Kam se vytrácí ona hudba. ,,Maya! To jsem já!" kdo mě volá, proč mě volá? Co po mně sakra chce?,,Eljah, tvůj nadřízený!" Podvědomně zavrčím, svět se opět začíná propadat do temná. Ani mi nevadí, odjišťování zbraní od deseti můžu stojící do kruhu, kde střebodem jsem já a onem muž. Přitlačím ostří na drsnou kůži krku.,,Eljah, tvůj ochránce!" Počkat to ni něco říká. Uvolňuji tlak na šavli, jemu začíná proudit krev z malé ranky, je jen povrhová. Okolní lidé jsou nervózní, cítím to. Proč mě nezabijí? Mají ideální šanci. Moje objeť jim dává znamení natoženou rukou, ať hlavně skloní a co je udivující oni to dělaji. Proč? ,,Eljah, tvůj přítel! Oni jsou též tvý přátelé.!" Co to říkáš? Jací přátelé, proč mě mateš? Vycítíš mé tápání. Šavli setřešeš ze svého krku, ale v mé ruce ji mi necháváš. Nechápu. Obejmeš mě a schováš mě před světem ve svém medvědím objetí. Schováváš lidskou krvý promáčené monstrum, jak můžeš?,,Eljah, tvé světlo a ty jsi má láska." Nejsem schopna slova, šavli pouštím na zem, křeč v těle se uvolňuje. Já se hroutím, ty mě pevně svíráš, nenecháš mě klesnout na dno. ,,Ty jsi mé světlo." zašeptám, a utrácím vědomí.

Bolest mi proudí tělem, nerozeznám zda je psychycká nebo fyzická. Rozhodně je dosti velká k probuzení. Vzpomínky padnou na posledných pár minut před omdlením. Snažím se v tom zlém snu zabít vojáky, nejsou ledajací jsou to jeho vojáci a on je mezi nimi! Jenže se drží spátky, nestříli a on jde ke mně! Beze zbraně. Volá na mě:,,Maličká, už bude dobře" a já se se šavlí v ruce, rozebýhám k němu. Můj cíl je jeho krk.
Vší silou sebou trhnu. Z měkké postele automaticky jdu do sedu. Z očí se mi začnou valit velké krůpěje slané vody. Já ho zabila! Začne mi putoval myslí. Když náhle ucítím cizí dotyk prstů na své tváři, stírající mé slzy. Ten dotek, ty prsty nejsou cizí. Poznávám... Nevěříctně otvírám oči. A on tam opravdu je, sedící u mé nemocnicční postele, v očích mu vidím značnou únavu, kterou přebíjí radost. ,,Eljahu!" zachraptím. Tím mu na tváři vykouzlím úsměv, nevydržím to, poprvé v životě mám nutkaví pocit někoho obejmout z lásky. Vrhnu se na něj, ikdyž mi musí jít na pomoc, jinak bych spadla z postele. ,,Zachranil jsi mě,.." hlasitě chraptím. Následně si všímám dalších deseti mužů obstoupených kolem mého lůžka.,,zachránili jste mě!"
To bylo poprvé, kdo přežil běsnění mého vnitřního monstra. Vlastně to bylo naposledy, kdy se ukázalo světu. Měla jsem ochránce, kteří dbali aby se to již neopakovalo. A kdyby náhodou se ukázalo, byl tu jeden člověk, stojící na vysluní, který neváhal mi poskytnou světlo ve tmě... Má láska.
 

Rudovlasá dívka, smrtí protkaná

14. ledna 2018 v 20:52 | maya
Sedí dívka na chátrající dřevěné židli uprostřed tmavé místnosti. Má svěšenou hlavu k hrudníku, klidně oddychuje, někdo by mohl říct, že spí. Opak je pravdou, srdce jí buší o sto šest. Nejraději by z místnostni utelka a jako dárek na rozloučenou by zanechala výbušninu C4 a ne jen v tomto ohavném pokoji. S úsměvem by ji darovala svým takzvaným přátelům zabijákům, který ji obětovali kvůli povýšení u vůdce Tristana, toho starého prašivého dědka.
Vlastně měla zahynout při nepřátelském bombardování malé vesničky Tierz, kde se nacházel hrob jejího dědečka. Tierz byla bezvýznamná ves s pouhými dvaceti obyvateli, o které se starala výměnou za opečovávání posledního odpočinku dědečka. Bohužel byla přes rok mimo kontakt, fanatik Tristan ji poslal vystopovat a zabít svého syna Theodora do duchovního města Sinkry, nacházejíc se na opačné straně kontinentu. Syn se provinil, chtěl se stát knězem, kázat mír a zavrhovat agresivní totalitní vládu. Tristan to vzal jako velezradu proti jemu samotnému. Knězi, mírem, opovrhuje, uznává pouze bezpáteřný režim. Zasloužil si pouze smrt, a tu mu měla Zhanna darovat.
Vězte tomu, kdyby jej neviděla si hrát s dětmi, a pak jim dávat jídlo, které měl pro všechny chudáky Tierz, nejpíš by jej bez přemýšlení zabila. Ona v něm čirou náhodou uviděla svého dědečka, milovaného dědečka snášejíc pro ní modré z nebe. Už dlouho neviděla tak jasnou tvář dědečkovu, cítila zvláštní nutkání ochránit vzpomínku. Rozhodla se s Theodorem sejít na jeho svaté půdě. Bylo pro ni překvapující, že on ji znal. Když ji spatřil posmutněli mu oči, otočil se k otláři Mori, bohyni života a smrti.,,Tak tedy můj čas nastal, krvavé vlasy ženy, můj otec nezaspal."Zhanna upírajíc zrak k zádům mírumilovného muže, tápala ve slovech, nevěděla co odpovědět. Nemyslela si, že je až tak známá. Kdo by chtěl být proslulí tímto způsobem? Nikdy na to nemyslela, plnila rozkazy, které ji pomáhali zapomenout na ztrátu dědečka, nikdy o žádném povelu nepřemýšlela a ani nezaváhala při jeho plnění. Pouze teď, neuměla si to vysvětlit. ,,Mýlíš se, aspoň v čase a ve mně." Theodor překvapení trhl hlavou, otočil se konečně k čelem k ní. Tentokrát už neměl v očích smutek, ale svítila v nich naděje, snad by i nejraději skákal kolem rudovlasé dívky jako malé dítě vidíc zázrak. ,,U milované Mori, zázraky se přeci jen dějí." Kdyby jí tohle řekl někdo jiný, bezváhání mu podřízne hrdlo, prostřelí srdce. Vyznělo by jí to pohrdavě, výsměšně vůči ní, jenže on to myslel smrtelně vážně. Nechápala jej. ,,Takže s obcováním se smrtkou končíš?" jeho hlas zněl poněkud moc šťastně. Navíc tohle ona neřekla, proč si plete pojmy? Posměšně se ušklíbne, rudé vlasy si nechá spadnout přes obličej.,,To jsem nikdy neřekla, nic jiného neumím." Mohla by se něčeho naučit, přesto její nit osudu již byla moc protkána smrtí. On jediní přežil, díky dědečkovi. Kněz chtěl oporovat, zvedla pravou ruku k obličeji, ukazováček směřoval k jejím rtům pro znamení ať mlčí, pak si z tváře odhrne rudé vlasy. ,,Rozhodla jsem se tě chránit..."změna v Theodorově obličeji byla dosti patrná, nezamlouvalo se mu to evidentně.,,Už jsem se rozhodla, nic s tím neuděláš. Pokud má nastat mír, musíš žít." Muž před ní na chvíli oněmněl, i tak chvilka jí stačila k tomu, aby mu na čelo dala pusu a tím i stvrdila své vlastní rozhodnutí. Rozezněly se zvony, ona překpokládala ohlašování poledne, jenže ty měli ještě půlhodiny čas. Zvony ohlašovaly nástup lepších času pobřeží, lepších časů země. Kněz to věděl, ale než stihl cokoliv říct červenovlasá žena zmizela, stejně jak se objevila. Theodor si klekl k oltáři Mori, nemodlil se prozpěvoval si:

,,Rudovalasá dívka, smrtí prodkaná, mír nám přináší, nebojme se ji, pomozme ji."


Jak slíbila Theodorovi, chránila ho. Zabíjela bez milosti nájemné vrahy. Mohla jim vyhrožovat ať kněze nechají být, jenže jim v očích viděla nezájem, přežíván ze dne na den. Moc dobře věděla, co tyto pohledy znamenají, proto jim vždy prostřelila srdce dvěmi střelami z odstřelovací pušku OP 96 Falcon. U jednoho z vrahů našla v kapce vzkaz od Tristana:

Vím, kdo zabil tvého dědečka, vrať se a já ti to povím. Tristan

Při čtení zanecháné zprávy napínala proužek papíru do krajní meze pružnosti, z očí se jí linuly slzy, ústa se jí křivila do zvláštního šklebu smíchu, z hrdla vycházely zvuky výsměchu i pohrnání. Osobnost se jí roztrhala, žila ve lži, podporovala ji slepě a přitom pravdu měla na dosah. Nebo se jí tan cvok snaží rozhodit a zbavit. Moc dobře ví, že se za ním vydá. Pozabití dědečka zešílela, smutnila při zabíjení jiných lidí. Sice našla Theodora, ale touha zabít vraha milovaného člověka byla i teď mnohem větší než cokoliv jiného.
Vyrazila za odpovědí okamžitě, pouze nehlásila atentát na ctihodného otce Theodora, který projistotu i sama spáchala. Prostřelala mu rameno, nic vážného, ale díky tomu získal ochranu dokud se k němu nevrátí.
Cestou k šílenci Tristanovi se stavila u hrobu dědečka ve vesničce Tierz. Už byl zvláštní tmavý kouř vycházející z komínů, nevyhlížející děti z oken, na druhou stranu byla zima a naposledy když zde byla, stěžoval si Hanzo na nedostatek topiva do kamen. Mohli pálit gumy, děti mohly pomáhat v domě či se učit. Proto se rozhodla nejdříve zajít do dvora k velkému Javoru, jenž u kořenů měl náhrobek z mramoru. Poklekla na levé koleno, sklonila hlavu, levou rukou držela přívěšek, který ji visel kolem krku a pravá spočívala na náhrobku. Zavřela oči, mumlala modlitbu za dědečka. ,,Uteč, utíkej, chtěj tě zabít!" Ozývá se z koruny stromu. Tohle ví už od první chvíle, co si poklekla. ,,Co tu sakra děláš Aarone!" zdešeně vykřike na kloučka v koruně javoru. Ten se lekne jejího přísného nevyrovnaného hlasu, uklouzne mu noha, ztratí rovnováhu a řebadá na záda, směřuje z dva a půl metrů dolů na hranu náhrobku. Naštěstí rudovlasá dívka zareaguje rychle, při Aaronově pádu ho stihne odstrčit ve vzduchu, takže nepadá zádami na kámen, ale jen břichem na tvrdou zmrzlou zem. Byl to tvrdý náraz, ale ne smrtelný. Slyší jak popotahuje, jenže se tu objevil další příměs zvuku, byly to stíhačky schazujíc bomby na vesničku. Popadne klučinu ze země, táhne ho za sebou k boční straně domu, je tam malý sklípek. Rozkopne zchátralé dřevěné dveře. Klučina do sklíku letí jako první, pak tak vleze za ním. Slyší jak dopadá první bomba, zvuková vlna po dopadu je obrovská. Ohlušijící. Brečícího klučinu přikreje vlastním tělem. Morseovkou mu svým prstem na krk vytiká zprávu. Utíkej do hor, neohlížej se za sebou, otci řekni ať dědovi svalí náhrobek. Další bomba, tentokrát zničí dům, kusy cihel, kamení jí lítá na záda, Aaron se pod ní krčí. Vypadá relativně v pořádku.Omdlívá bolestí. Ztrácí orientaci, neví kolik bomb spadlo, je ticho, tíha na zádech se zvětšila. Rozhodne se pro riskatní krok. Začne vší silou vytlačovat zátěž ze zad ze sklípku ven. Chvíli to trvá, všechno kolem se hroutí, přesto se jí povede dostat ven na zničenou planinu se zmrzačeným javorem. Smysly ji šílí, přesto cítí bezpečno k útěku. Z posledních sil pohladí klučinu po vláskách, vychodí jej dírou ven ze sklípku. Gestem ruky mu naznačí útěk k horám, Aaron kývne a běží jak o život, šok z tohoto zážitku mu dodává neskutečnou rychlost. Z posledních síl hledí na něj, utíká k horám, rozumněl ji. Omdlívá.

Probouzí se přikurtovaná k lůžku, rozostřený pohled, vidí snad šest kapaček. Slyší pípaná přístrojů, křik nějakého muže. ,,Doktore! Ona se probouzí!" Opět ztrácí vědomí, přesto cítí jak ji nějaké jemné ruce šahají na čelo.
Po druhém probuzení už vidí blonďatého doktora, který se nad ní sklání. Vypadá to, že jí mění obvazy.,,Proč žiji?"nasucho promluví, muž se na ní mile usměje.,,Odpočívej malinká, dokud můžeš." Poslechne zavře oči a usne.
Třetí probuzení není tak pěkné, nějací muži ji chytají pod rameny a táhnou ji jak mrtvalu na chodbu, proudou jí na druhou stranu, kde se otevřou dveře objeví se ženy. Chlapy ji ženám přímohodí, takže jim propadne mezi rukami, zda je to omylem či naschvál se nedozvídá. Je mimo sebe, vnímá okrajově, slyší.,,Proč tu čubku musíme oblíkat?"Ze země jí ani nezvedají, pouze jí zatáhnou za dveře. ,,Prý, ta čuba, zachránila kluka. A teď z ní dělaj světce, z kurvy jedné." Plivanec od nějaké osoby dopadne těsne vedle jejího těla.
Ne zrovna šetrně ji převléknou z košile do maskáčových kalhot a čeného tílka. Boty ji nedávají. Po úkonu, co měli udělat zvolají opět chlapy. Ty ji drsně zvednou ze země a opět dovlečou do nějakého pokoje, kde ji svážou k dřevěné pochroumané židli. Kde strácí vědomí, tentokrát už to není jen z léků, ale ze způsobené bolesti z nešetrného zacházení.
Po čtvrtém probuzením, už neomdlívá opijáty přestávají působit. Bolí ji tělo, sedí a přemýšlí, jak by tu zanechala výbušninu. Chtěla zabíjet, někdo z jejích "přátel zabijáků", kdo prozradil místo, kde odpočíval její dědeček.
Z úvah ji vytrhlo zaskřípění pantů u dveří, někdo vcházel, jenže ona seděla zády ke zdroji hluku. Zloba a nenávist k sobě samí, že se nechala tak snadno chytit jí požírala mysl. ,,Je mi líto Theodore..." zamumlá ...

2 zimní anime

9. ledna 2018 v 18:16 | maya
Po dlouhé době nic nedělání, jsem si řekla: "Sakra mohla bych na web www.anime-manga.cz napsat nějaký článek!" Plná nadčení odhodlání se dávám do vymýšlení témy. Moje uvažování, vánoční anime už byli vydání o vánočních svátcích, ale počkat !! 9.února 2018 začínají v Pchjongjang začínají zimní olypijské hry! Bylo by super tedy najít nějaké zimní sporty! Super téma mám... Celá nadšená ze super nápadu jdu hledat na myanimelist.net i na youtube zda nejsou ukázky. Hádejte co najdu....Najdu velké prd!!!
Bezesrandy našla jsem jen dvě anime! Navíc jsou obě z prostředí krasobruslení a jedna je sakra profláká hitova loňského roku! Ano hádejte! Určitě jste to dali! Je to Yuri! on Ice, kdo to sakra nezná? Či spíš, kdo neslyšel o tom názvu, neviděl aspoň ukázky, neslyšel aspoň něco o ději?? Já tu anime neviděla, ale tolikrát jsem o ní slyšela o ní lidi povídat si, viděla cosplaye i crossplaye, slyšela hudbu z ní... že ani nemám náladu se na ní koukat.
No druhou neznám.Její název je Ginban Kaleidoscope, v češtině není...takže bych v rámci výzku se na ní stejně musela podívat, takže hurá do angličtiny (upředňostnuji čj, jelikož mi aj občas/často nedochází vtípky, hlubší podtext děje)...další problém nelíbí se mi krestba, což u mě je celkově problém, málo kdy vydržím u anime, u které se mi nelíbí její krestba + sere mě hlavní postava.
A nic dalšího jsem nenašla. Pouze vysvětlení bylo na jednom fóru, víte japoncům moc zimní sporty nejdou pokud nepočítáme krasobruslení. Tak proč by dělali anime o ledním hokeji? Hlavně že je anime o americkém fotbale, tam náhodou také namají ztrátové zisky?...Upřímně jsem zničena, mám nápad, mám chuť psát a japonci (dobře nejsou jen japonci, kdo dělá anime, ale většina je z Japonska) mě úplně rozcupali. Naneštěstí žádní úžasný nápad nemám... Pouze se dohledala manga o hokeji Yuke!!Nangoku Ice Hockey Bu, má 23 volumes (kolik chapters jsem radši nedohledávala), žádného překladalete nedonutím k překladu! Chápu je toho hodně, navíc je starší z roku 1991 prní díl, nemá ani nic moc kvalitní kresbu...Chjo proč na mě vše ukazuje prostředníček?
 



Battle symphony

10. listopadu 2017 v 22:13 | maya |  Chvílky
Jsem dítě vychované válkou. Na frontě jsem se narodila. Prvními krůčni kráčela minovími poli. Okolní svět mě neučil, co je dobré, co je špatné, ale jak přežít dnem za dnem. Moje psychika je tímto životem zvláštně formovaná. Žiju sama za sebe. Slova zabij či smrt mi nevhánějí slzy do očí, jako ostatním. Nesvírá se mi žaludek, ať nevolností či zlostí, po zhlédnutí jatek rodiny, kterou navštívili nezvaní hosté.

I've got a long way to go
And a long memory
I've been searching for an answer
Always just out of reach
Blood on the floor
Sirens repeat
I've been searching for the courage
To face my enemies
When they turn down the lights

Přes všechny překážky života, stojím tu v armádní zbroji s tebou. Našel jsi mě umírající na bitevním poli, vzal na záda a odnesl do bezpečí. Každý den jsi za mnou chodil, neptal jsi se na mou minulost, i když jsi měl představu čím jsem byla. Když už zdráva jsem byla, tvůj lid mě přesto zabít chtěl. Jenže ty jsi řek: "Předej se ke mně, za lepší budocnost". A tak jsem se přidala, jako psí voják k tvé jednotce.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake
For my battle symphony

Moc dobře vím, že všichni se na mě koukají jinak. Vědí, že slyším tu hudbu, tu synfonii. Říká se tomu dar s prokletím. Otázka chvíle, kdy zešílím. Nepoznám dobro, nepoznám zlo. Nemám téměř žádné zábrany. Vlastně jsi můj morální kompas, nevzdávej to se mnou, prosím.

For my battle symphony

Jsem válečník od dětství, nemůžeš čekat, ani ostatní vojací či žoldáci, že se jí jen tak vzdám. Ochraňuje mě i zabijí. Přesto mi jí není radno závidět. Ty to víš...

They say that I don't belong
Say that I should retreat
That I'm marching to the rhythm
Of a lonesome defeat
But the sound of your voice
Puts the pain in reverse
No surrender, no illusions
And for better or worse
When they turn down the lights

Jednotka říká, že nejsem dobrá. Prý bych měla od tebe odejít, tady v bitevním poli plné kůlek. Často o tom přemýšlím zda tě nestahuji mimo tvou morálku, tvou etiku pro život. Vím, nejsem dobrá, ale nelze říct, že jsem špatná. Jsem pouze nijaká bez iluzí. Prý pochoduji v rytmu osamnělé pořážky beznaděje, nevím co na to odpovědět. Vždy jsem žila sama za sebe, snažím se přeučit, aspoň kvůli tobě, když zhasnou světla. Přesto dokud uslyším tvůj hlas, jsem připravena na cokoliv, půjdu s tebou kamkoliv.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake

Pořád mi říkáš: máš celý svět před sebou, a přesně kvůli tomu tě zbožňuji. Jsi v tomhle ohledu naivní, dobrácký muž. Jenže já slyším válečnou symfonii, nutí mě být bdělou. Ty mě chráníš, před jednotkou, před mnou samou, před světem. Prosím nevzdávej to se mnou.

If I fall, get knocked down
Pick myself up off the ground
If I fall, get knocked down
Pick myself up off the ground
When they turn down the lights

Moc dobře víš, že když budu sražena k zemi, znova vstanu. Rozbije se mi zbroj, znova ji svařím. Letitá zkušenost mého života mi to již jinak nedovalí, píseň mě akorát popohání dál. Jsem tímhle nebezpečná jak sobě, tobě tak i jednotce. Ty i oni mají strach, když padám k zemi a znova stávám při zhasnutých světlech. Já ne. Smrt mi nic neříká, pouze jedno vím až přijde bude mou spásou.

I hear my battle symphony
All the world in front of me
If my armor breaks
I'll fuse it back together
Battle symphony
Please just don't give up on me
And my eyes are wide awake
For my battle symphony
For my battle symphony

Mám tě moc ráda vojáku, i když bych tě měla oslovovat veliteli či pane. Jsem jiná, všichni to vidí, psí voják slyšící válečnou symfonii. Co víc nebezpečnějšího si přát? Do svých řád? Všichni vědí, že zabít mě není jednoduché, a když jsem mohla být povolána k Pánu, zachránil jsi mě. Ostatní mě již musí respektovat, držíš nademnou ochranou ruku. Děkuji ti za to...

Víš co? Ochráním tvůj život za svou válečnou symfonii











Povídka připsána k písničce Battle Symphony od Linkin Park

Fénixem musíš se stát!

14. října 2017 v 20:16 | maya |  Chvílky
Fénixem musíš se stát!
Ty to nevidíš, nevnímáš, ale já vím. Mé srdce cítí zrod, směješ se, to je v pořádku. Ze slunečného nebe schozen jsi byl, bloumáš temnotou, nic nevíš. Nechápeš za co, ptáš se PROČ. Tím mě děsíš dne i nocí, hledáš odpověď, která už není. Zmizela pod prahem, opilých šarvátek. Vzdej to, pravdu už nezjistíš, nikdo ti jí nepoví. Ani já.
Co bylo, bylo. Teď je čas vstát, fénixem musíš se stát! Z popela se zroď, oslň kolemdoucí. Já v tebe věřím.
Neptej se mě proč věřím v tebe. Srdce říká, že to tak má být. Rozum říká, spálila jsi se už dost. Konflikt probíhá v mé duši, přesto vím, že intuici svou poslechnu. Věřím v dobro v lidech, věřím v tebe.
Fénixem musíš se stát! Ne pro matku, otce, či mě. Vezmi ohnivé pěří své, staň se tím, čím se stát máš.
Přestaň přemýšlet, co od tebe druhý chtějí, přemýšlej co od sebe chceš ty sám. Neohlížej se přes rameno, neposlouchej maminku, nepřebírej otcovy fráze, nehledej ve mě odpuštění. Nesoudila jsem tě, milovala jsem tě, ale odpustit si musíš sám. Klidně budu u toho při tobě stát. Buď sám sebou. Já si sice vysnín prince na bílém koni, růžové brýle nasadím, ale při tobě budu stůj co stůj. Splň svůj úděl.!
Fénixem musíš se stát!

Will Grayson, Will Grayson

25. července 2017 v 12:01 | maya |  Bibliothèque <Knižnica>

Autor: John Green

Lze jej najít na youtube jakou spoluautora kanálu >>>Vlogbrothers<<<, kde lze najít videa 10 let stará xD ...upřímně pustit si jedno video z přítomnosti následně zkouknout o desetiletí starší je zážitek vtipný, můžete vidět menší i větší změny...
Debutoval s knihou Hledání Aljašky, přesto nejznámější dílo je Hvězdy nám nepřály, které bylo v roce 2014 zfilmované. O rok později i Papírová města dostala svou filmovou předlohu. Více o autorovi na >>>Wiki<<< nebo na oficiálních stránkách >>>John Green<<<
Momentálně se čeká na knihu Turles All the Way Down - volně přeloženo Želvy až do samotného konec - vychází 10.11.2017 v USA.

Autor: David Levithan

Omlouvám se všem, nejspíš to divně a hlavně blbě vyzní. Tento autor je gay a velice často se tento atribut v jeho knihách objevuje. Fandím mu za to, sice je to občas zlehčený, ale aspoň realistický v pocitech.
První kniha napsaná jeho rukou je Boy meets Boy, jako první kniha přeložená od něj do češtiny je Nick&Norah´s Infinite Playlist čili Nick a Norah-Až do Ochraptění.
Více o autorovi na oficiálních stránkách >>>David Levithan<<<

O postavách :

Předem říkám, že styl psaní obou autorů je naprosto odlišný -pravda osudové příběhy Graysonů se střídají po kapitolách- snadno poznáte, jaký autor kterého Graysona "vytvářel".

Will Grayson v podání J.Greena :
Příjemná postava, která si vytvořila dvě zásadní pravidla : 1. Na ničem ti nesmí moc záležet. 2.Drž zobák., která brání v posunu v mezi lidských vztazách i samotná osobnosti. Udělala z něj uťáplého člověka, až si skoro říkáte bez zájmů, bez rozhodnosti. Pro Willa by bylo nejlepší aby čas plynul stějně líně a bez větších změn. Když se nějaká změna na obzoru, buď ji lituje nebo ji nechce uskutečnit. V lásce do 3/4 knihy tápe, teprve po určitém prozření se mění i jeho osobnost k lepší, získává cíl.


Will Grayson v podání J.Levithan :
Nevyrovnaná osobnost, autor sám prozradí, že musí brát jeho Will antidepresiva. Zjevně je i inteligentní, pociťuje odtažitost k lidem, možná i nenávist. Nemá tendeci hledat přátelé, přesto si vytvoří vztah s Izákem před seznamku. Neobtěžuje se zjistit zda jeho platonická láska je vůbec reálná. Snadno se vytočí, černé myšlenky snad na každém druhém kroku. Komunikuje tak, aby zbytečně lidé ani samotná matka o něm nic moc nevěděli, nechce přiznat svou orientaci. Tedy dokud nepotká Drobka, po setkání s ním se vše mění. Přestává mít deprese, mluví o sobě, nachází přátele.

Drobek - původně postava J.Greena, J.Levithan jej využil k přelomvému bodu k změně svého Willa
Hráč amerického fotbalu, možná i kapitám středoškolského družstva. Největší extrovert v knize, původně heterosexuál následně homosexuál. Každou chvilku zmilován do jiného kluka, kamarád Willa (Green) následně zamilován do Willa (Levithan). Človek skákající do všeho po hlavě, napsal i přepsal, zhudebnil, zrežíroval svůj muzikál o něm a Gillu Wraysonovi.

Další postavy:
Jane-neví zda je lesba či ne, nakonec způsobí převrat u Willa (Green)
Maura- neschopna se smířit s tím, že s ní Will (Levithan) nekomunikje o životě/orientaci, zbůsobí mu sakra velký šok, který mu nakonec pomůže k dobrému
Gideon - dobrosrdečný gay, který pošťouchne Willa (Levithan) k určitému rozhodnutí

Děj:

V zhledem k tomu, že se nejdená o mou maturitní četbu, tak nechci vytvářet spoiler. Upřímně si myslím, že už z popisu samotných postav si jde hodně dobře představit o čem kniha je. Navíc pokud se budete snažit určitě na internetu najdete obsah do detailu převyprávěný.

Pocity:

V zhledem k faktu, že všeobecně tento žánr pro "mladé" nemusím, tak Johna Greena miluji. Vážně on je vyjímka, vím to jistě, zkoušela jsem číst různé takovéhle skoro až rychlokvašky. Nic mi nesedlo, nebavilo. Ano rozeznám jeho styl psaní, hodně mě baví, je to vtipné, relaxační čtení k vodě. Snažím se říci... to co je napsáno v prvním řádku. Styl Johna Greena zbožňuji, i když píše, co píše. xD
Levithan znám nikdy mě zas tak extra neoslovil, navíc rád experimentuje. V této knize nikdy nevyužil velkého písmena, což mě trhalo srdce, přičemž kdoví jaká čeha nejsem. Navíc by mi to ani vadit nemělo, vzhledem ke vztahu k Beat generation, ale vždy jsem se těšila až jeho kapitola skončí, jelikož utrpení bylo veliké. Na druhou stranu, mluvou se velice přiblížil k generaci mladých a i tím odstraněním velkých písmen nejspíš demonstroval styl psaní na sociálních sítí -osobně nesnáším, když nejsou v "textovkách" velká písmena, chybí háčky, čárky, atd -
Celkově se mi kniha velice líbila. Střetnutí i následné prolnutí postav vypadalo jak v reálném světě. Příběh vtipný, sem tam nadsázka, ironie i lehký trapas nechybí. Přesto bych si tuto knihu nekoupila, pocit z ní skvělý, ale opět číst ne. -jeden z důvodů je u Levithana absence velkých písmen- Příběh si jednou přečtete, ale na podruhé je strašně čitelný -ne že na poprvé není, přesto sem tam něco překvapí- a zas takový převratný děj se zde neodehrává, od které by nešli odrhnou oči.

Úryvek z knihy:

Takhle jsem se narodil,
velký a veselý gay.
Takhle jsem se narodil,
uprostřed jů-es-ej.

Na nebi duha hlásala,
že se narodil gay,
a čím to je a proč to je,
po tom už nepátrej.

Mám modrý oči,
tlapu místo ruky.
Jednoho dne se
budu líbat
s kluky
s kluky
s kluky!

K čemu je to tajit?
Nemusím se hájit.
Jestli ti to vadí, smůlu máš.

Řeknu ti jen: Sbohem,
vyřit si to s Bohem,
stvořil mě tak, co s tím naděláš.

Všechny děti přicházejí na svět. Co bych já nemohl přitančit?
Místo křiku můžu klidně zpívat, mě prostě baví žít.

Geny mi sednou, dá se říct,
za nic se nestydím.
Tak jsem se prostě narodil,
co dál se uvidím.

To
jsem
prostě
já!

Takhle
se
mám
rád!

GREEN, John a David LEVITHAN. Will Grayson, Will Grayson. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Euromedia, 2016. Yoli. ISBN 978-80-7549-025-4.

John Green

2. července 2017 v 14:18 | maya |  Bibliothèque <Knižnica>

Přečteno

Hledání Aljašky
Papírová města
Sněží, snaží

Nepřečteno

Hvězdy nám nepřály ~ nwm zda číst
Příliš mnoho Kateřin

Ice Coffie :3

30. června 2017 v 3:19 | maya |  Kuchařinka
Přísady

1lžíce zrnková káva
1lžíce krystalového cukru - či dle chuti
1lžíce rozpustné kávy
vařící voda
2 hrnky mléka
možnost kosky ledu

- pro 0,5 l ledové kávy
pozn. pro orientaci hrnek bude mít objem 200ml

Postup
Zrnkovou kávu zalijeme vařící vodou do poloviny hrnečku. Necháme ji odstát, aby zrnaka klesla ke dnu. Na sporák dáme hrnec a klidně zapneme ploténku, jelikož ihned přidáváme suroviny. Do hrnce dáme cukr, instatní kávu, zalijeme mlékem a přes sítko přelijeme zrnkovou kávu, snažíme se, aby v nápoji bylo co nejméně "lógru". Při vaření směsy, ji sem tam promícháme, ale nikdy ji nenecháme bublat. Stačí ji vařit cca 5 minut, a necháme odstat, dokud nebude mít přijatelnou teplotu, aby se naše ledová káva dala dát do lednice.

Finish
Ledovou kávu pokud možno servírujeme v průhledných sklenicích, možno do ní dát kostky ledu a na vrch strouhnout kapku hořké čokolády.

Foto
-momentálně odpočívá v chladu lednice xD, až se bude servírovat přibide potřebná fotodokumentace

Piškotové těsto s "faleš" Koka krémem

27. června 2017 v 11:48 | maya |  Kuchařinka
Přísady

Piškot
160 g krupice cukr
160g polohrubá mouka
4 ks vajíčka
4lžíce oleje
P.S. pro tmavé těsto 1-2 lžíce kakaa
Koka krém
1balení Zlaté KOKA
200 g změklého másla
150 g moučkového cukru
1sáček vanilkového cukru
250 ml šlehačky

Postup
Piškot
Nejdříve tukem vymažeme a moukou vysypeme plech (velice ráda na to zapomínám :/).
Vajíčka rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Z bílků v míse vyšleháme sníh, do nějž přidáme cukr a opět šleháme -vytvoří se cukrová pěna. Následně přidáme žloutky i olej a opět šleháme. Konečný krokem je vmíchání hladké mouky do ušlehané směsy. Až se vše spojí dáme do trouby na 180°C na 10-15min.
Koka krém
Změklé máslo společně s veškerým druhem cukru ušleháme do jednotné hmoty. Rozdrtíme KOKA sušenky - Osobně z krabice vytáhnu bílý sáček v němž jsou sušenky a mnu jej v ruce, dokud necítím malé hrudky pod obalem nepřestávám. Někdo může třít až do prášku, ale mám ráda kousky sušenek v krému., dáme je do mísy, kde je již ušlehané máslo s cukrem a ještě přidáme šlehačku. Znova šleháme.
Finish
Až je krém hotov, naneseme jej na vychladlý piškot a dáme do ledničky, či můžete rovnou jíst, ale je lepší to chvíli nechat chvíli odstát, spojí se to. Pro okrasu lze na vrch nastrouhat hořkou čokoládu :) náhodou mám i lesní jahůdky, tak je též použiji, ale jinak moc nedoporučuji ovoce

Foto

Kam dál