Leden 2015

strach, váhavost z volby

30. ledna 2015 v 20:31 | maya |  Téma týdne

Všichni na mě kříčí :Vyber si. Vyber si! Vyber si!!

S těmi to slovy se celá zpocená probouzím z noční můry. Jdu do sedu. Cítím, jak se mi slzy derou na povrch. Jsem zoufalá… Po posteli hledám kapesník. Nejde to moc dobře. Pořád mám zrychlený dech. Ruce se klepou, ale po delší chvíli jej nacházím. Vysmrkám se. Utřu si slanou vodu z obličeje. Nádech, výdech opakuji si v mysli byl to jen zlý sen. Jenže to nebyla noční můra, ale realita promítnuta ve snu. Možná tohle mě děsí ze všeho nejvíc.

Ale proč jsem tak vyděšená? Z čeho se hystericky bojí mé nitro? Celá má podstata? Odpověď znám až moc dobře a to mě nejspíš nejvíc ničí. Víte, co mě straší celé noci? Nekonečné možnosti, co se mi otvírají v tento moment. Někdo řekne, co je na tom tak špatného? Buď ráda, že si můžeš zvolit, čím se chceš stát.

A to je to. Nevím, čím se chci stát, či jaký směr života si chci zvolit. Vidím jen otevírající se i zavírající dveře, do kterých nakouknu a prozatím nikdy nevkročím. Tedy dokud mě osud nedotlačí k náhle volbě, které následně i lituji.

Jsem nerozhodná, vše si moc dlouho promýšlím. Navíc se nechám příliš snadno ovlivnit, když si nejsem ve volbě stoprocentně jistá. A to je ten problém.

Dám příklad. Na konci základky jsem chtěla jít na stavebku, ale byli tu i pochyby. Matka to poznala. Nahlodala mé myšlení. Ovlivnila můj názor, jakým směrem se vydat. Než mi to došlo, skončila jsem na gymnáziu. Ne, nešťastná, ale znovu nerozhodná, nejistá a unuděná.

Učitelé nás tlačí, ať se začínáme orientovat nějakým směrem, ale jakým? Když jim řeknete, o jaké vysoké přemýšlíte, hned vám vaši volbu zkritizují, zoškliví. To samí rodiče, ale u nich je to ještě horší. Ti vás nutí být tím, čím chtěli být oni. Hádáte se s nimi, že to není vaše volba, ale jejich. Přesto oni mají dokonalou zbraň. Jednoduché, prosté otázky. Řekni, čím chceš být? Kam chceš jít? Víš, že mít maturitu v téhle době nic není. A navíc jsi z gymplu, na trhu práce jsi naprostý outsider.

Jenže, to je ten problém. Nwm co chci. Navíc pomalu ztrácím vlastní přesvědčení!! To je špatné, jde to se mnou z kopce.

Vždy, když se probudím ze stejné noční můry, kde se přede mnou otevřou tisíce dveří. K jedním zamířím, natahuji ruku, už už bych vkročila, ale najednou se všechny zabouchnou. Následně se přemění na lidské tváře, které hlasitě pokřikují. Ty ne! Což ses zbláznila?! Tos měla tamty.! Nevíš k čemu jsi?! Jsi vůbec k něčemu?! Nebo jsi odpad společnosti, pro kterou nic neznamenáš?! Pokaždé si ruce přitisknu k uším a pak následuje můj hysterický smích.

Po probuzení, po uklidnění tepové ho rytmu jdu na počítač. Hledám možnosti, kam uniknout, čím se stát. Výběr je nekonečný a vše vypadá tak vábivě. Snad si zvolím správně, nechci si zničit život.
Až nastane čas volit, budu věřit ve svou volbu. Slibuji.

Proč sis ze mě udělala tu tajemnou osobu?

10. ledna 2015 v 19:19 | maya |  Téma týdne


Známe se už pár let. Pokaždé, když ti pohlédnu do očí, vidím tvou snahu mě pochopit. Je to roztomilé, vždy se musím smát, jak jsi milý a neúspěšný pochopit mou podstatu. Vím, rád zkoumáš lidské nitro, pěkně se v tom vyžíváš, jenže jednoho dne oba o tom víme tě to zkoumání přestane bavit u jedné osoby a jdeš si najít novou oběť.

Už několik holek jsem viděla odejít s pláčem a nenávisti vůči tobě a zahořklostí vůči mně. Ale co já jsem udělala špatného? Jen se s tebou občas vídám. Moc dobře víš, že miluji tvé vyprávění a jsem schopna tě poslouchat celé hodiny. Ano, na tuhle záhadu jsi přišel. Radši lidem naslouchám, o čem mi chtěj povědět, než abych mluvila já sama. Přesto občas o svých přítelkyních vyprávíš, jak o kurvách, skoro jako by jsi k nim neměl žádný cit a šlo ti jen o jedno. Nejhorší na tom je, že tomu i začínám věřit. Přesto tě omlouvám: ,,On hledá tu pravou, jen špatným způsobem."

Moc dobře znám tvou povahu, pokud se věci nedějí podle tvého, jsi bručoun a dokážeš se dosti ošklivě naštvat. Dobře aby, jsi se tak rozčílil, a neviděl, ani neslyšel, se ti často nestává. Přesto pokud se ti to stane, málo kdo tě uklidní. Navíc většinou vyhledáš mě. Proč? Navíc na člověka, který tě vytočí, jsi schopen vážně ošklivě napadnout ho slovně, sice ne sprostě, ale ty víš na jaké citlivé místo zaútočit, aby to co nejvíce bolelo. Snad se žádnou holkou jsi ses nerozešel v dobrém.

Proto se tě ptám, proč sis vybral mě? Abych ti naslouchala? A až najdeš, co jsem za osobnost člověka, co uděláš? Též mě nemilosrdně odkopneš a řekneš mi: Běž si, kam chceš? Víš, já jsem na tebe už fixovaná, zaujal jsi mě svou povahou, znám tě. Miluješ jakýkoliv sport a snaží se v každém vynikat. Ráda se koukám na tvé pokusy být ten nejlepší. Možná tohle na mně také nechápeš. Netušíš, proč zbožňuji pozorovat sportovce, při jejich duševních bojích o nejlepší výkony? Pokaždé se na mně koukáš nechápavě, přitom tušíš, že jsem dříve sportovala a že jsem to milovala. Přesto se nikdy nezeptáš.

Snad ty sám chceš, abych pro tebe zůstala tajemnou osobou? Vím, máš hodně otázek, ale nikdy se nezeptáš a já nikdy neodpovím. Možná je to osud, nebo nechceš ztratit přítele... Nwm, na tuhle otázku prozatím neznám odpověď, přes všechno tuším důvod.

Nikdy jsi se mne nedotknul víc, než bylo potřeba a to není tvým zvykem. Chováš se ke mně ochranářsky, ikdyž to není potřeba, spíše nazbyt. Jako by jsi měl strach, že mě od tebe, kdokoliv může odloučit. Nebo proto, že přestaneš mít svou hračičku, na prozkoumávání? Proč pořád držím propast mezi námi? Proč si pro sebe ze mě děláš tajnou osobu?

Nevím co s tebou... Oba víme, že za dva roky se rozejdeme. Máme v životě jiné plány. Přes to všechno tu sedím a dumám nad tebou. Řekni, co chceš? Proč mi nikdy nedovolíš se tě dotknout jinak než kamarádsky? Když to vzdám s tebou. Proč odrazuješ ostatní kluky ode mě? Řekni co chceš...




dopisování

10. ledna 2015 v 15:35

Proč píši tento článek?
Není to tak dlouho, co jsem šla na poštu odeslat dopis Moně kamarádka ze Slovenska. Nechtělo se mi tam jít samotná, proto jsem přemluvila spolužačky, ať jdou se mnou. Samozřejmě šly, ale vůbec jim nešlo do hlavy, proč si s někým píši přes dopisy, když máme na sebe i internetový kontakt. Nešlo jim vysvětlit, že je v tom určité kouzlo, když čekáte na dopis, čtete ho a odepisujete na něj. Vlastně se mě dostalo nepochopení, navíc konec rozhovoru zněl: "Bože žijeme v 21. století.".


Pocity

Nevím, ale dost mě to vzalo to nepochopení. Co je tak špatného na posílání dopisů? Vždyť je v tom určitá krása, netrpělivost, nadšení a další… Přijdete ze školy, na stole leží dopis, vaše oči se rozzáří zvědavostí, co se v něm bude psát. Ruce se, při doteku na obálku, třesou. Víte, že máte nejdřív udělat něco jiného než číst mezi řádky dopisu, ale ono to nejde vydržet, prostě musíte rozříznout obálku a začít číst listy. Jinak to nejde. I přes těch pár popsaných papírů s dotyčnou osobou soucítíte, prožíváte s ní radost i smutek, rebelství i potupu, úspěchy i průsery… Je to jiné než přes facebook, twitter, skype a jiné sociální stránky. Ano, na blogu se můžete svěřit s čímkoliv, přece je tu určitá anonymita. Dopis je určitým způsobem i intimní, kdy se vám člověk otevírá. Navíc, pokud píše na listy papíru své neduhy či veselosti, vždy si dáte lepší pozor na vylíčení situace, přemýšlíte o textu… nepíšete do něj nepodstatné věci, jak to bývá u většiny rozhovorů s kamarády přes chat.


Poděkování

Jsem Moně hodně vděčná, že mě přinutila k této zábavě. Má to své osobité kouzlo a každému bych doporučila, ať si to zkusí. Jen pro vysvětlení s Monou jsme se poznaly přes blog, následně asi 3 roky jsme psaly přes skype nejdřív naše rozhovory byly skvělé, ale pak se nějak začaly oddalovat a momentálně jsme zakotvily u dopisování. Ona je ze Slovenska a já z České republiky, pokaždé si máme co říct na několika stránkách textu.
Pro někoho článek o ničem, pro mě vyjádření pocitů.

Menší shrnutí

1. ledna 2015 v 17:48 | maya |  diary*Maya
Dnes 1.1.2015 jsem měla poctu se probudit ve vaně. Netuším jak je to možné a odpřísáhla bych, že byly maximálně pět sklenek sektu, všemu jinému jsem se vyhýbala co si pamatuji xD. Překvapivě žádnou kocovinu nemám i žaludek je dobrý, jen mám menší okno. A ztratil se mobil, nejspíše bude ukrývat u strýčka v domě snad tu potvoru najdu živou a zdravou. => jako shrnutí to stačí, že ano :)

Vlastně, co se snažím říct. Když jsem vylezla z vany samozřejmě úplně roztřískaná, došla jsem se převléct do patra naprosto zbytený údaj xD a následně zašla do kuchyně, kde stála celá vysmátá tetička a připravovala snídani či oběd?ale to vem čert. U stolu už byla celá rodina, všichni vyřízení, až na tetičku, která prohlašovala:

"Na Nový rok o slepičí krok."

Nespočet podob se stejným základem: Na Nový rok o zaječí skok, o slepičí kvok, o myší skok, do zimy skok… určitě jsou i další varianty :)

,,Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh."
Nepřipomíná Vám to něco? Snad se to nevyplní :)

,,Jak na Nový rok, tak po celý rok."

Snad nejznámější pořekadlo, se kterým jsou většinou spojována různá předsevzetí. Přiznejte, povedlo se vám nějaké dodržet? Můj rekord je měsíc poctivě se dvě hodiny učit :)

,,Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně."

Poprvé v životě jsem toto slyšela, ale věřím, že v minulem a další století bylo populární, snad i pravdivé. Což nelze s jistotou říct.

,, Na Nový rok se nemá nic jíst od ptáka, aby štěstí neuletělo."

Upřesňuji pták jako drůbež!! Jen kdyby zde byl nějaký rýpal. No nwm jeli to pravda, hodně málo lidí to dodržuje.

Vlastně pořád dokola opakovala tyto přísloví. Moc dobře věděla, že nás tím štve… Ale mě ty pranostiky zaujaly:).
Přeji vám úspěšný nový rok 2015 bohužel víc se už nehodí :) a dejte si nějaké předsevzetí…
Moje je.... zkusit být aktivnější x)