dopisování

10. ledna 2015 v 15:35

Proč píši tento článek?
Není to tak dlouho, co jsem šla na poštu odeslat dopis Moně kamarádka ze Slovenska. Nechtělo se mi tam jít samotná, proto jsem přemluvila spolužačky, ať jdou se mnou. Samozřejmě šly, ale vůbec jim nešlo do hlavy, proč si s někým píši přes dopisy, když máme na sebe i internetový kontakt. Nešlo jim vysvětlit, že je v tom určité kouzlo, když čekáte na dopis, čtete ho a odepisujete na něj. Vlastně se mě dostalo nepochopení, navíc konec rozhovoru zněl: "Bože žijeme v 21. století.".


Pocity

Nevím, ale dost mě to vzalo to nepochopení. Co je tak špatného na posílání dopisů? Vždyť je v tom určitá krása, netrpělivost, nadšení a další… Přijdete ze školy, na stole leží dopis, vaše oči se rozzáří zvědavostí, co se v něm bude psát. Ruce se, při doteku na obálku, třesou. Víte, že máte nejdřív udělat něco jiného než číst mezi řádky dopisu, ale ono to nejde vydržet, prostě musíte rozříznout obálku a začít číst listy. Jinak to nejde. I přes těch pár popsaných papírů s dotyčnou osobou soucítíte, prožíváte s ní radost i smutek, rebelství i potupu, úspěchy i průsery… Je to jiné než přes facebook, twitter, skype a jiné sociální stránky. Ano, na blogu se můžete svěřit s čímkoliv, přece je tu určitá anonymita. Dopis je určitým způsobem i intimní, kdy se vám člověk otevírá. Navíc, pokud píše na listy papíru své neduhy či veselosti, vždy si dáte lepší pozor na vylíčení situace, přemýšlíte o textu… nepíšete do něj nepodstatné věci, jak to bývá u většiny rozhovorů s kamarády přes chat.


Poděkování

Jsem Moně hodně vděčná, že mě přinutila k této zábavě. Má to své osobité kouzlo a každému bych doporučila, ať si to zkusí. Jen pro vysvětlení s Monou jsme se poznaly přes blog, následně asi 3 roky jsme psaly přes skype nejdřív naše rozhovory byly skvělé, ale pak se nějak začaly oddalovat a momentálně jsme zakotvily u dopisování. Ona je ze Slovenska a já z České republiky, pokaždé si máme co říct na několika stránkách textu.
Pro někoho článek o ničem, pro mě vyjádření pocitů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kelíns Kelíns | Web | 10. ledna 2015 v 16:36 | Reagovat

Podle mě je to hezké. Má to svoje kouzlo :)
Ani nevím jestli jsem kdy psala dopis. Možná někdy když jsem byla malá, posílala jsem rodičům dopis z tábora.

2 Gil Gil | Web | 10. ledna 2015 v 17:19 | Reagovat

Já si taky s jednou kamarádkou dopisuji :-) Takže to znám :-) Byl to její nápad :-) Známe se přes blog, ale píšem si dopisy a posíláme si spolu s nimi i malé dárečky - je to dobrodružství snažit se do obálky přidat něco malého a lehkého, ale přitom pěkňoučkého - a - čekat, jestli to dorazí :D Nevím, kolik gramů je pro dopis povoleno :D
No já jsem ještě z doby, kdy se dopisy kamarádkám psaly normálně a maily jsme neznaly, takže.. xD
Krásný článek <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama