strach, váhavost z volby

30. ledna 2015 v 20:31 | maya |  Téma týdne

Všichni na mě kříčí :Vyber si. Vyber si! Vyber si!!

S těmi to slovy se celá zpocená probouzím z noční můry. Jdu do sedu. Cítím, jak se mi slzy derou na povrch. Jsem zoufalá… Po posteli hledám kapesník. Nejde to moc dobře. Pořád mám zrychlený dech. Ruce se klepou, ale po delší chvíli jej nacházím. Vysmrkám se. Utřu si slanou vodu z obličeje. Nádech, výdech opakuji si v mysli byl to jen zlý sen. Jenže to nebyla noční můra, ale realita promítnuta ve snu. Možná tohle mě děsí ze všeho nejvíc.

Ale proč jsem tak vyděšená? Z čeho se hystericky bojí mé nitro? Celá má podstata? Odpověď znám až moc dobře a to mě nejspíš nejvíc ničí. Víte, co mě straší celé noci? Nekonečné možnosti, co se mi otvírají v tento moment. Někdo řekne, co je na tom tak špatného? Buď ráda, že si můžeš zvolit, čím se chceš stát.

A to je to. Nevím, čím se chci stát, či jaký směr života si chci zvolit. Vidím jen otevírající se i zavírající dveře, do kterých nakouknu a prozatím nikdy nevkročím. Tedy dokud mě osud nedotlačí k náhle volbě, které následně i lituji.

Jsem nerozhodná, vše si moc dlouho promýšlím. Navíc se nechám příliš snadno ovlivnit, když si nejsem ve volbě stoprocentně jistá. A to je ten problém.

Dám příklad. Na konci základky jsem chtěla jít na stavebku, ale byli tu i pochyby. Matka to poznala. Nahlodala mé myšlení. Ovlivnila můj názor, jakým směrem se vydat. Než mi to došlo, skončila jsem na gymnáziu. Ne, nešťastná, ale znovu nerozhodná, nejistá a unuděná.

Učitelé nás tlačí, ať se začínáme orientovat nějakým směrem, ale jakým? Když jim řeknete, o jaké vysoké přemýšlíte, hned vám vaši volbu zkritizují, zoškliví. To samí rodiče, ale u nich je to ještě horší. Ti vás nutí být tím, čím chtěli být oni. Hádáte se s nimi, že to není vaše volba, ale jejich. Přesto oni mají dokonalou zbraň. Jednoduché, prosté otázky. Řekni, čím chceš být? Kam chceš jít? Víš, že mít maturitu v téhle době nic není. A navíc jsi z gymplu, na trhu práce jsi naprostý outsider.

Jenže, to je ten problém. Nwm co chci. Navíc pomalu ztrácím vlastní přesvědčení!! To je špatné, jde to se mnou z kopce.

Vždy, když se probudím ze stejné noční můry, kde se přede mnou otevřou tisíce dveří. K jedním zamířím, natahuji ruku, už už bych vkročila, ale najednou se všechny zabouchnou. Následně se přemění na lidské tváře, které hlasitě pokřikují. Ty ne! Což ses zbláznila?! Tos měla tamty.! Nevíš k čemu jsi?! Jsi vůbec k něčemu?! Nebo jsi odpad společnosti, pro kterou nic neznamenáš?! Pokaždé si ruce přitisknu k uším a pak následuje můj hysterický smích.

Po probuzení, po uklidnění tepové ho rytmu jdu na počítač. Hledám možnosti, kam uniknout, čím se stát. Výběr je nekonečný a vše vypadá tak vábivě. Snad si zvolím správně, nechci si zničit život.
Až nastane čas volit, budu věřit ve svou volbu. Slibuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johny Johny | Web | 30. ledna 2015 v 20:37 | Reagovat

Niekedy sa človek zmýli vo voľbe, ktorú urobí a potom ju ľútuje.. ale to zistí niekedy až po čase.. :(

2 Elis Elis | Web | 1. února 2015 v 15:28 | Reagovat

Rozhodování je vždy jedna z nejtěžších věcí v životě, nikdy se neví co je správné a nikdo jiný nám v tom nemůže pomoci... ale po pár zásadních rozhodnutí, jsem došla názoru, že i když se nějakou dobu zdá, že jsem se rozhodli špatně, nakonec zjistíme, že to bylo dobré rozhodnutí... kdybychom to tak neudělali přišli bychom o jiné důležité věci a události ve svém životě, prostě osud nám stejně přivede k tomu, co je nám určené...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama