Únor 2015

Zdravím

19. února 2015 v 10:04 | Rebecca |  Rebecca
Jelikož tyto věci čtete pořád dokola, co to udělat trochu zajimavěji? Například si představme scénu, vystřiženou, jako z filmu; krásné pódium z tmavě hnědého dřeva (teď nechci hledat na internetu přesnější druh stromu) s krvavě rudou oponou, lehce poničenou stářím. Na stěnách na pódiu jsou polepené plakáty z dvacátých let minulého století, barvy jsou již vybledlé. Jediná věc, co je na p´dou, je jeden stojan s mikrofonem, působí to dost opuštěně.
Pak si to k mikrofonu nakráčí jedna holka. Ani hezká a ani ošklivá, menší postavy s nadváhou. Blond vlasy má stažené do culíku a na sobě obyčejné džíny, bílé triko a šedý svetr. Již na první pohled je vidět, jak je nervózní a očima šilhá všude okolo. Sundá si mikrofon ze stojanu a co možná nejlépe se na vás usměje.
A pak to začne. "Jmenuji se Rebecca a nyní vás tu budu bavit. Možná, že vypadám, jako nějaká šprtka a podobně, ale věřte mi, že můj zevnějšek klame. Vypadá to, že potřebuji přesný plán, abych se nijak nezhroutila a podobně. Ve skutečnosti mám brány do mého světa plný fantazie pořád otevřené a nepřijde chvíle, kdy bych nelítala po deštném pralese s mačetou v ruce a s tygrem za zády, nebo čaruju kdesi ve starořímské aréně." Tak trochu se zamyslím. "Jo, tak nějak. Jsem skromný člověk, ale zároveň chci vlastnit všechno a všechny na tomto světě. Chci se dívat do budoucnosti, ale jsem zamilovaná do minulosti." Jednoduše řečeno, má ráda historii.
"Místy jsem dospěle založená, místy jsem dětinská. Miluju svůj domov a zároveň chci hodně cestovat."
Je to takový člověk plný protikladů.
Myslím, že už nyní máte jasnou představu, kdo je "ta nová", která si říká Rebecca.
Nebo ne?

Výmluva, když na mě přijde období zapomínaní

16. února 2015 v 18:58 | maya |  diary*Maya

Vážně miluji, když na mě přijde období, že všechno všude nechám, nebo když mi někdo něco řekne a za pár minut stejně nevím, co mi to vlastně pověděl. Či týden se učím na zkoušky, a když přijde den D, tak vím naprostý kuloví, proto všechno převádím na neutrální téma, když něco řeknu, nemusím to zas tak extrémně podělatal, aby z toho byla nedostatečná.

Dobře, jen málo kdo ví, že takovíhle období mívám, jelikož pokud to jde, vše házím na dyslexii, dysgrafii a kdo ví, co ještě na těch mích papírech je. Když se to vezme sem a tam, tak dosti toho zneužívám a záleží na osobě, jak moc mě nechá dovolávat se na dys. Přiznejme si, tohle by mi neměli dovolit. Jsem na gymplu, kde mám jen tři trojky na vysvětčení a najednou po půl roce chci nějaké výhody, které jsem před tím nevyžadovala vůbec. Teď to vyznívá, že chodím do prvního ročníku, tak se prosím nenechte mýlit, doškrábala jsem se až do třeťáku a mám nakročeno i do dalšího ročníku.

A proč vlastně píši článeček o ničem? Jelikož jsem už po čtvrté po sobě za minulých čtrnáct dní nechala veškeré učivo v lavici ve škole.!! A teď se najednou divím, že se nemám z čeho učiti a narychlo vyhledávám materiál přes net. Samozřejmě nejde to zrovna nejlépe, skoro z toho až pláči. Momentálně si v duchu nadávám, proč jsem tak blbá a podobně. Vezmeme-li do úvahy to, že všechny písemky a podobné věci, si poctivě zapisuji do diářku, který neustále nosí při sobě, a každý pět minut se do něj dívám.

Takže shrnutí, pochybuji, že vše dohledám na internetu, takže vezmu starou dobrou písničku: ,,Já mám papíry na tohle a támhle, tak mě nechte na pokoji." Teď záleží na ostatních, zda to vezmou, jestli ano budu vysmátá, když ne, holt za blbost se platí.

Článek maximálně o tom, že člověk, který už ani nepotřebuje papíry na různá dys je zneužívá a ten kdo by je vážně potřeboval, je nemá. Či má, ale stydí se za to (tak to můj případ fakt není )