Zdravím

19. února 2015 v 10:04 | Rebecca |  Rebecca
Jelikož tyto věci čtete pořád dokola, co to udělat trochu zajimavěji? Například si představme scénu, vystřiženou, jako z filmu; krásné pódium z tmavě hnědého dřeva (teď nechci hledat na internetu přesnější druh stromu) s krvavě rudou oponou, lehce poničenou stářím. Na stěnách na pódiu jsou polepené plakáty z dvacátých let minulého století, barvy jsou již vybledlé. Jediná věc, co je na p´dou, je jeden stojan s mikrofonem, působí to dost opuštěně.
Pak si to k mikrofonu nakráčí jedna holka. Ani hezká a ani ošklivá, menší postavy s nadváhou. Blond vlasy má stažené do culíku a na sobě obyčejné džíny, bílé triko a šedý svetr. Již na první pohled je vidět, jak je nervózní a očima šilhá všude okolo. Sundá si mikrofon ze stojanu a co možná nejlépe se na vás usměje.
A pak to začne. "Jmenuji se Rebecca a nyní vás tu budu bavit. Možná, že vypadám, jako nějaká šprtka a podobně, ale věřte mi, že můj zevnějšek klame. Vypadá to, že potřebuji přesný plán, abych se nijak nezhroutila a podobně. Ve skutečnosti mám brány do mého světa plný fantazie pořád otevřené a nepřijde chvíle, kdy bych nelítala po deštném pralese s mačetou v ruce a s tygrem za zády, nebo čaruju kdesi ve starořímské aréně." Tak trochu se zamyslím. "Jo, tak nějak. Jsem skromný člověk, ale zároveň chci vlastnit všechno a všechny na tomto světě. Chci se dívat do budoucnosti, ale jsem zamilovaná do minulosti." Jednoduše řečeno, má ráda historii.
"Místy jsem dospěle založená, místy jsem dětinská. Miluju svůj domov a zároveň chci hodně cestovat."
Je to takový člověk plný protikladů.
Myslím, že už nyní máte jasnou představu, kdo je "ta nová", která si říká Rebecca.
Nebo ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 19. února 2015 v 14:54 | Reagovat

To je krásný článek, má to spád a není to nudné, bude to mít pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama