Březen 2015

a už se zase opakuji

29. března 2015 v 14:48 | maya |  diary*Maya
Vážně se miluji!! Hlavně, když všechno odkládám a následně čučím, že nic nemám.!

Chcete vysvětlení? Na ájinu mám vypracovat dva příběhy na tři stránky, které za tři dny odevzdávám. A momentálně nemám ani ťuk. Hm, tak do toho holka, začni makat, můžeš si za to sama vole. Jen kdyby sis k tomu sedla už dřív a pořád nekoukala na televizi, notebook či nechodila pořád ven s kamarády. No, nemuselas mít takovéhle zbytečné nervy.

I ta seminární práce z literatury tu na tebe čeká. Hlavně, že sis vybrala knížku, kterou máš rozečtenou a musíš si nějaké stránky přečíst několikrát, abys správně porozuměla textu, jak se cítí či co se děje kolem Kůstky. Vážně, pobrala jsi hodně inteligence. Vždyť sis mohla místo Krásných zelených oči od Lustiga vzít Psa Baskervilského, kterého už máš rozpracovaného i téměř dokončeného k maturitě. Ne, fakt nepřemýšlíš!Víš vůbec, co to slovo znamená? Doufej, že tě něco v pár dnech osvítí, abys těch posledních 100 stránek dala na jeden zátah. Jestli ne tak jsi … myslím, že tam už jsem...
Víš máš jediné štěstí, že Bůh tě obdařil chápavostí matiky, jinak by jsi vážně proletěla… Eh? Proč sem zatahuji matiku?

Radši končím se sebelitováním? Sebekritičností? Stejně to nikoho nezajímá… na to vsaď svoje boty Navíc si všímám, že začínám chytat zvláštní styl psaní, který snad přejde... upřímně v to doufám...

Moc dobře vím, že na tento článek nejdou psát dobře komentáře :D takhle se pozná dement. Tak prosím, koukněte na tento článek a zanechte komentář, zda znáte seriál Elementary :D. Vážně? V tuhle chvíli si děláš takovéhle starosti?

Hořké přiznání

28. března 2015 v 15:29 | maya |  Chvílky

Přiznává se to velice těžce, vážně těžce, ale patřím mezi skupinu nebezpečných řidičů. A dnes jsem si to nechtěně potvrdila. Nepředstavujte hned nejhorší scénář. Nestala se žádná autonehoda, nikdo nepřišel o život, pouze jsem se svou vinou dostala do svízelné situace, která trvala pouhých pár dlouhých sekund.

A co se vlastně stalo?

Nejsem dosti vyježděná a neoplývám jistotou jezdit 90 km/hod. Troufám si na pouhých 80 km/hod a to už považuji za úspěch. Jenže to ostatní (netvrdím, že všichni) řidiči to neakceptují a předjíždějí mě na silnicích všude možně. Vždy mě vyvedou z rovnováhy, pokud jdou předjíždět v zatáčkách (sice se to dělo i při autoškole), ale nějak si na to nemůžu a mám tendenci auto dávat ke straně víc než je potřeba. Ale to není dnešní problém.

Dnes jedu celkem v pohodě, v bočním zrcátku zahlédnu auto jedoucí rychleji než já. Přede mnou asi tak 300 m je zastavené auto na kraji silnice. Pán se šel vyčůrat. Místo toho, abych předvídala situaci, jsem jela dál a doufala jsem, že se to nějak vyřeší samo. Největší blbost, kterou jsem mohla udělat!!!

Blížila jsem se k odstavenému autu, muž začínal otevírat dveře svého automobilu. Já byla pořád v pohodě, prostě jsem si říkala, tak ho objedu, no bóže. Jenže jsem si neuvědomila, že ještě je jedno jedoucí auto za mnou a předjíždí mě. No a já nedala v čas směrovku, abych mu naznačila, že teď není nejlepší doba mě předjíždět. Což byl problém. Navíc mě to vyvedlo z pohody a já vůl vůbec nepřibrzdila, aby mě jedoucí auto v pohodě předjelo, a já následně mohla objet stojící auto. Nejlepší varianta, ale ta nenastala.

Ano dostala jsem se do svěrací kazajky, z obou stran byli auta, já mezi nimi, a jen o centimetry jsem neškrtla o žádné z nich. Vážně, tohle bylo velké štěstí, že se mi povedlo projet bez poskvrny. A kdybych jen více přemýšlela, předvídala, nic se z toho nemuselo stát.

Řidičák mám teprve 2 měsíce, nechci o něj přijít, či přestat jezdit. To prostě v této době nejde nemít řidičské oprávnění. Musím se naučit jezdit samostatně a hlavně bezpečně, jak pro sebe tak i pro ostatní. V autoškole to bylo jiné, seděl vedle vás instruktor, říkal, co máte dělat, a při nejhorším zastavil a pěkně vás seřval. Co by za to teď dala, kdyby tam byl a seřval mě za své hloupé nebezpečné chyby.

Celou dobu o té situaci přemýšlím, žere mě to. A čím dál víc si uvědomuji, jak jsem nebezpečná, vážně nebezpečná. Kdy ví, co by se mohlo stát, kdyby na mé straně nestála štěstěna?

Doufám, že tohle poznání mi pomůže si dávat větší pozor, a přemýšlet o různých scénářích, co by se mohlo stát. Upřímně je to jiné, když vám to někdo říká ,,Jezdi opatrně, předvídej", ale když si to zažijete na vlastní kůži, poznamená vás to. Jestli v dobrém či v špatném, to je jen na vás. Přejte mi, ať je to pro mě v tom dobrém. Nechci nikomu nic udělat.

Jenže je to ještě další otázky. Co bude dál? Budu schopna jezdit vyrovnaně? Nebudu zbytečně riskovat? Když osobě, na vlastní kůži vím, že jsem ten obávaný nebezpečný řidič? Změní se to?

Z člověka se stává mrtvola

27. března 2015 v 17:53 | Rebecca |  Rebecca
Lidi moji zlatí, já jsem se proměnila v mrtvolu. Vlastně, když se dívám po svém pokoji, připadám si jako v mauzoleu ... nebo na smetišti. No dobře, neuklízela jsem, ale mám pro to pádný důvod.
Minulý týden jsem jela na čtyři dny do Paříže (sama, hold krize). Zima jako pr*el, foukal studený vítr a já se u Eiffelovy věže klepala, i když jsem na sobě měla dva světry a zimní bundu. Každopádně, dvě noci v autobuse s rozbitým topením a další dvě noci na pokoji, kde jsem naspala osm hodin (dohromady za dva dny). Zážitky jsou dobré, vážně, jen ta únava mě dohnala.
Přijela jsem v neděli odpoledne a druhý den hopla do školy. Já jsem se asi zbláznila.
Pořád si pamatujete, jak jsem se vám tu popisovala minule? No dobře, přidejte tmavé kruhy pod očima, šedivou kůži a blond trčící do všech stran (člověče, jak to ty vlasy dělají?). Přidejte účení, vyřizování na úřadech a podobné nesmysly. Takže se mi nemůžete divit, že začínám mít chuť na vaše mozky .... Muhahahaha.
Ne, kecám (spíše se mi chce zvracet nad tou myšlenkou).
Každopádně, na víkend to taky nevypadá nejlépe. Velký test z fyziky (na kterou jsem tupá jako poleno), velký test z francouzštiny (neumím zase slovíčka), velká písemka z dějepisu (jo, ten mi tolik nevadí), velká písemka ze Zsv (pro ty nechápavé - základy společenských věd - něco jako občanka) a nesmím zapomenout na zkoušení z biologie a z chemie (tam jsem si dnes nechala dát kouli). Jo, ty tři dny mě asi zabijí.
Takže, až to se mnou sekne, přála bych si být zpopelněna a popel rozprášen na nějakém pěkném zámečku ... jo a jako květiny bych chtěla konvalinky.
No, já budu končit. Tentokrát se slovy: "Sláva vítězům, čest mrtvolám, co slintají nad tvou hlavou."

Adriana Křečková ~

21. března 2015 v 13:21 | maya |  Tetovania
Dovolte, abych vám představila tuto potetovanou modelku.
Její 22 let, vystudovala zlatníka v Turnově

Adriana Indeana Kreckova As A Wolfie by zlty-dodo

"Někdo si píše deník,
já si jednotlivé etapy života transformuju do výjevů,
které si nechávám tetovat."
by Adriana
Bylo by nádherné, kdyby se tato potetovaná modelka dostala na vrchol,
a předváděla modní návrhy světoznámích značek.
Tak přejme ji úspěch ...


Ask>>> nebojte se ji oslovit, na veškeré otázko odpovída bez ostychu
rozhovor s ní >>>
Show Jana Krause >>>

Karmínoví květ- zkouška

16. března 2015 v 16:43 | maya

Ahoj :),
našla jsem v počítači další nedopsanou povídky, celkem mi přišla škoda, aby nespatřila světlo světa, ikdyž byla připravována na úplně jiný blog.
Budu ráda za jakýkoliv komantář a doufám, že si ji aspoň kapku užijete, pokud si je budete číst :)



Sleduje někdo Elementary?

9. března 2015 v 14:27 | maya
Sleduje někdo seriál Elementary? Můžete jej znát i pod českým názvem Jak prosté. Nevím proč, ale v okolí místa, kde žiji, nikdo tento seriál nesleduje. A upřímně, je to celkem frustrace, když si nemáte s kým si o tom pokecat. Momentálně je tu mánie The Original (přiznám se, občas zkouknu), TVD, Pretty little lairs, The 100, Walking dead ... upřímně nevím proč, ale moc mě to zas nebere. Mám na mysli vyjmenované seriály a další jim podobné.
Možná to bude proto, že upíři mi lezou krkem, na zombíkách fakt nic nevidím + když jsem se na seriál 1 díl (Walking dead) dívala, přišlo mi, že je všude v reálném životě vidím (za to může hektiký život lídi, že vypadají jak mrtvoly, občas).
Pretty little lairs byli/y? těžko říct/ dobrý, jenže teď je to kruci, tak zamotaný s tou neznámou, pomstychtivou "A"... až se z toho stala nuda. Pořád nové a nové teorie, které se v dalším díle vyvrátí, že ten a ten fakt nemůže být "A". Prostě vzniká víc otázek než odpovědí. Krása!
Ale přiznávám, miluji Teen wolf, v češtině pod názvem Vlčí mládě Vážně mně jediné ten překlad příjde ujetý?. Už se teším až 1.června vyjde první díl páté série. Vždy, když se přeměňují či nějak více využívají sílu své přeměny nwm jak to popsat správě slovy jim úžasně svýtí oči :3 Hlavně, že miluji vlkodlaky, ale upíry nemusím. Člověk by si řekl, že ta puberta by mě mohla už pomalu opustit. Divný co?
Ale vraťme se proč vznikl tento článek. Sleduje někdo tetno seriál? A chtěl by si se mnou o něm pokecat? Prosím napište do komentářů. Třeba by se dalo i vytvořit fórum atd. Záleží na zájmu :) + víc bych se rozepsala o Elementary teba i v dalším článku :D

Poslední slova. Miluji Sherlockův důvtip i humor :3