Hořké přiznání

28. března 2015 v 15:29 | maya |  Chvílky

Přiznává se to velice těžce, vážně těžce, ale patřím mezi skupinu nebezpečných řidičů. A dnes jsem si to nechtěně potvrdila. Nepředstavujte hned nejhorší scénář. Nestala se žádná autonehoda, nikdo nepřišel o život, pouze jsem se svou vinou dostala do svízelné situace, která trvala pouhých pár dlouhých sekund.

A co se vlastně stalo?

Nejsem dosti vyježděná a neoplývám jistotou jezdit 90 km/hod. Troufám si na pouhých 80 km/hod a to už považuji za úspěch. Jenže to ostatní (netvrdím, že všichni) řidiči to neakceptují a předjíždějí mě na silnicích všude možně. Vždy mě vyvedou z rovnováhy, pokud jdou předjíždět v zatáčkách (sice se to dělo i při autoškole), ale nějak si na to nemůžu a mám tendenci auto dávat ke straně víc než je potřeba. Ale to není dnešní problém.

Dnes jedu celkem v pohodě, v bočním zrcátku zahlédnu auto jedoucí rychleji než já. Přede mnou asi tak 300 m je zastavené auto na kraji silnice. Pán se šel vyčůrat. Místo toho, abych předvídala situaci, jsem jela dál a doufala jsem, že se to nějak vyřeší samo. Největší blbost, kterou jsem mohla udělat!!!

Blížila jsem se k odstavenému autu, muž začínal otevírat dveře svého automobilu. Já byla pořád v pohodě, prostě jsem si říkala, tak ho objedu, no bóže. Jenže jsem si neuvědomila, že ještě je jedno jedoucí auto za mnou a předjíždí mě. No a já nedala v čas směrovku, abych mu naznačila, že teď není nejlepší doba mě předjíždět. Což byl problém. Navíc mě to vyvedlo z pohody a já vůl vůbec nepřibrzdila, aby mě jedoucí auto v pohodě předjelo, a já následně mohla objet stojící auto. Nejlepší varianta, ale ta nenastala.

Ano dostala jsem se do svěrací kazajky, z obou stran byli auta, já mezi nimi, a jen o centimetry jsem neškrtla o žádné z nich. Vážně, tohle bylo velké štěstí, že se mi povedlo projet bez poskvrny. A kdybych jen více přemýšlela, předvídala, nic se z toho nemuselo stát.

Řidičák mám teprve 2 měsíce, nechci o něj přijít, či přestat jezdit. To prostě v této době nejde nemít řidičské oprávnění. Musím se naučit jezdit samostatně a hlavně bezpečně, jak pro sebe tak i pro ostatní. V autoškole to bylo jiné, seděl vedle vás instruktor, říkal, co máte dělat, a při nejhorším zastavil a pěkně vás seřval. Co by za to teď dala, kdyby tam byl a seřval mě za své hloupé nebezpečné chyby.

Celou dobu o té situaci přemýšlím, žere mě to. A čím dál víc si uvědomuji, jak jsem nebezpečná, vážně nebezpečná. Kdy ví, co by se mohlo stát, kdyby na mé straně nestála štěstěna?

Doufám, že tohle poznání mi pomůže si dávat větší pozor, a přemýšlet o různých scénářích, co by se mohlo stát. Upřímně je to jiné, když vám to někdo říká ,,Jezdi opatrně, předvídej", ale když si to zažijete na vlastní kůži, poznamená vás to. Jestli v dobrém či v špatném, to je jen na vás. Přejte mi, ať je to pro mě v tom dobrém. Nechci nikomu nic udělat.

Jenže je to ještě další otázky. Co bude dál? Budu schopna jezdit vyrovnaně? Nebudu zbytečně riskovat? Když osobě, na vlastní kůži vím, že jsem ten obávaný nebezpečný řidič? Změní se to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama