Červen 2015

Ať žijí prázdniny!

30. června 2015 v 10:23 | Rebecca |  Rebecca
Schválně jsem čekala na tento den, abych vám mohla poblahopřát k vysvědčení! Původně jsem tento článek psala v pátek a vůbec mi nedošlo, že někteří museli jít do školy i v ty dva dny dalšího týdne. Takže, jsem ten článek hezky vymazala a píšu ho až teď.
Takže, doufám, že za vaše vysvědčení jste obdrželi nějakou tu chválu, možná i ty peníze a že jste tentokrát neobdrželi několik těch facek a poznámek: "Si ze mě děláš srandu!"
Víte, mě to nedalo a když jsem teď o výkendu byla u babičky, poprosila jsem dědu, aby mi ukázal vysvědčení mamky, která stejně jako já studovala gymnázium. Na základce mi hodně často říkala, jaké ona měla vysvědčení a mě bylo potom líto, že jsem měla horší. Pak, když jsem byla na střední, najednou ty poznámky ustaly. Děda mi ukázal všechna vysvědčení ze střední, i to maturitní.
Lidi, já jsem se začala normálně smát. Moje mamka, tak perfektní žena, která pořád říká: "Ve tvém věku ... (zbytek si domyslete sami)" a říká mi, jak jsem nepořádná, měla fakt příšerné vysvědčení! Z čeho já jsem měla za jedna, mamka měla za tři a z čeho já měla za tři, mamka skoro propadala (dosvědčil muj svědek, děda :D). Asi proto mi teď neříká, jaké vysvědčení měla.
Takže, na závěr tu mám pro vás ponaučení. Ano, možná, že vaši rodiče to myslí s vámi dobře, když říkají vaše nedostatky, ale i vaši rodiče ty nedostatky mají. Stačí je znát a příště, až vám zase budou vyjmenovávat vaše zápory, zkuste jim taky něco říct.
Hm, když o tom tak přemýšlím, mohli byste mít problémy (pokud jste mladší), tak to berte s rozvahou.
Nakonec vám chci popřát krásné prázdniny, ať si je užijete co nejvíce a ať si co nejvíce odpočinete (ne, teď vážně, zní to jako to samé, co nám říkala třídní při vysvědčení!), bavte se do hluboké noci, probouzejte své sousedy v nekřesťanskou hodinu a netýrejte zvířata! A ani blogerky!

Stále jsme tu

24. června 2015 v 15:26 | maya |  diary*Maya
Páni, teď jsem si náhodou všimla, že tento rok v březnu oslavil první narozeniny!!! Ani jsem nedoufala, že tak dlouho vydrží... Nemluvě o tom, jaké velké plány s ním byly. Jenže zkutek utek. Ze čtyř adminek je jedna aktivní a aspoň jeden článek přidá do měsíce. Ano, správně se vám na mysli vybavuje Rebecca Miluji její psaní a když jsme chodili spolu na školu, měla notýsek, kam psala své povídky, které byly a určitě stále jsou fantastické. Snad ji jednou přemluvím, aby nějakou z nich zveřejnila...
A ta druhá neaktivní jsem já. Vím píši nejspíš po 3 měsících, a věřte nevěřte jsou v tom i nějaké důvody a ne nebudu je vyjmenávávat, to jste uhádli správně.
Se slovenka jsem stratila nějak kontakt, což mě dost mrzí. Vlastně tento blog vznikl za účelem nebo tak jsem to chápala já, aby se naše přátelství neroztrhlo. Jenže ouha, blog jen o pár měsíců oddálil nevyhnutelné. Ale nelituji, že blog byl založen. Nechci, aby zanikl... Přeci za ten rok a něco jsou tu nás všech společné vzpomínky, kde jsme se informovaly jak se která cítí, co prožívá v životě. Tohle prostě nesmí jen tak umřít.
Tak vlastně ani nwm, proč tehle článek píši. Na oslavu? Zrmutek? Postěžování si? Sakra, co já vím. Prostě si z toho vytáhněte, co chce. Ale hlavní myšlenka je ta, že blog ještě dýchá, sice pomalu za to jistě.
Nádech, výdech....
pomalu ale jistě...