Srpen 2015

Mohli jste si povšimnout...

20. srpna 2015 v 17:34
Přibyli na blog zápisky či rozory určitých knih. Přesněji moje poviná maturitní četba, kterou jsem si vybrala. Chci jen upozornit některé rýpaly, ano životopisy jsou většinou zkopírované z wikipedie!! I Nějaký ten obsah je zkopírovaný... Bohužel už nevím odkuď. Neplánovala jsem sem dát všechny zápisky, ale bohužel mě k tomu donutil můj úžasný notebook. Dodělává z posledního... :( hajzl jeden, bych ho vyhodila z okna, kdyby to nebyl školní majetek. Navíc by při letu mohl přizabít jednu sousedku :P Sakra aspoň by byl k něčemu užitečný... Ano sice mám zálohu na gmailu a na mail, ale jistota je jistota... nerodýchala bych, kdyby se všechno zápisky z čistajasna vypařili.
Co chci říct? Je mi jedno, co si myslíte o mých zápiscích který si nejspíš neprávoplatně přivlastňuji, vezmuli v úhahu fakt, že životopisy jsou převážně kopírované + některé obsahy... Páni dopouštím se vědomně plagiatorství a ještě to veřejně prohlašuji, jednoduše větší idiot než já snad nikdo není :D. Klidně se postavte na hlavu před monitorem, když budete vali své bulvy na pravopisné+gramatické chyby, já vám akorát tak zatleskám, nad krásným akrobatickým kouskem, který budete předvádět.
Doufám, že jsme si to v tomto článku ujastnili, že handlivé komentáře mi fakt rvát srdce nebudou maximálně mi pukne srdce smíchy nad inteligenscí některých jedinců, ale o tom až jindy ....
Děkuji za přečtení

V zámku a podzámčí

20. srpna 2015 v 16:55
V zámku a podzámčí
Božena Němcová
Autor: Narozena 4.února 1820.V roce 1820 se Panklovi přistěhovali do Radbořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá, která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.
Od roku 1826 do roku 1830 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici.
Již v roce1837jí rodiče našli ženichaJosefa ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru, pracoval jako komisař finanční stráže. Byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě - synHynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.
Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Němcovým se v Polné narodila dceraTheodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841. V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav. V Praze začala psát česky pod vlivem Karla Jaromíra Erbena. Potom nastalo další stěhování do Domažlic, kde byl manžel obviněn z velezrady. Němcová se opět stahuje se svými dětmi do Prahy, kde měla několik svých lásek, ale byla velmi rozdávačná i důvěřivá a proto umírá hudá, opuštěná. Sblížila se s Májovci. Zemřela 21.ledna 1862 ve věku 41 let.
Její díla:Babička, Divá Bára, Karla
Inspirace: venkovský život
Kritika a její proměny: nebylo zvykem, aby ženy byly spisovatelky. Navíc ani její způsob života jí moc nepomáhal.
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Viktor Hugo Karel Havlíček Borovský
Lev Nikolajevič Tolstoj Jan Neruda (Povídky malostranské)
Mark Twain Karel Jaromír Erben
Obecná charakteristika:
Doba: 19. st venkov.
Literární forma, druh:próza, realismus lehce romantismus
Literární žánr: novela, epika
Jazyk:
Psáno spisovně knižně až archaicky, v dialozích nespisovná čeština sleng.
Er-forma
-slohový postup:
vyprávěcí
Kompozice: chronologická
Hlavní téma: život lidí na venkově
Narážky: bohatství není vše, důležitá je pokora, přátelství
Hlavní postavy:
Na zámku:
Skočdopolovi-zvláštně zbohatlá a ješitná baronka (von Springfield), není zlá, ale chce napodobit šlechtu, důvěřuje komorné, po nemoci poznává pravé hodnoty života
Komorná mansel Sára- vypočítavá, závistivá, protodná, neupřímná
Klárka- milá hodná dívka, hezká pokorná pomáhá lidem, miluje písař Kalinu
Komorník Jacques- podobný Sáře, kujou spolu pykle
Pes Joli- zhýčkaný, ale milující
Podzámčí:
Vdova Karásková- s dětmi (Josífek umřel hlady, Vojtěch), umírá na choleru, nešťastná
Vojtěch- sirotek, předčasně dospěl, milý, poslušný, rád si povídá, dostává se do dobrých rukou
Krejčí Sýkora- s dětmi, chudí ale vzájemně si pomáhají, lidští, obětaví, pomáhají Vojtovi
Lékař- dobrý člověk, šlechta jej nazývá hrubiánem, zná všechny vrstvi, lehce ovlivňuje baronku
Obsah:
Bohatí manželé Skočdopolovi koupili zámek, paní Skočdopolová si ke jménu nechala připojit "von Springenfeld", pořídila si anglického psíka Joliho, aby vypadala co nejurozeněji. O psíka se starala služebná Sára, Joli byl nepřiměřeně rozmazlován a krmen nejvybranějšími jídly, zatímco v podzámčí umírali lidé hladem.
Malému Vojtěchovi Karáskovi zemřel otec při práci, jeho bratr Jozífek hladem a matka na choleru. Vojtěcha se ujal krejčí Sýkora. V podzámčí se rozšířila cholera. Joli utekl Sáře a Vojtěch ho našel. Spolu s Kalinou ho zanesl paní do zámku. Paní přijala Vojtěcha na zámek, aby dělal drobné práce a staral se o Joliho. Odnaučil ho návykům, kterými ho rozmazlovala Sára. Paní Skočdopolová vážně onemocněla. Díky této nemoci
, Vojtěchovi a panu doktorovi změnila názor na chudé lidi a dozvěděla se, jaká chudoba vládne v podzámčí. Začala se zasluhovat o větší blaho chudých, zřídila například nemocnici.
Vyslechla Sáru, jak ji pomlouvá, a uvědomila si, že jí Sára nepřeje nic dobré, proto ji propustila.
Začala si vážit prostších, ale charakternějších sloužících jako Klárky a její matky. Když se paní uzdravila, ujali se s manželem sirotka Emila. Paní Skočdopolová povýšila písaře Kalinu a požehnala jemu a Klárce. Vojtěcha dala na studia medicíny.


Říkali mi Leni

20. srpna 2015 v 16:52
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Autor:(1907-1999) byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka. Narodila se v Českých Budějovicích, kam se vždy vracela a kde také zemřela. Vystudovala reálné gymnázium v Českých Budějovicích, poté studovala filozofii a literaturu v Praze a Paříži. Od roku 1932 učila na gymnáziích v Českých Budějovicích, Praze a v Sušici, od konce čtyřicátých let přednášela českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Od roku 1962 se plně věnovala literatuře. Spolupracovala s rozhlasem, s celou řadou novin a časopisů, překládala a psala knihy pro dospělé čtenáře i pro děti. Napsala také mnoho učebních textů k dějinám naší literatury a stala se docentkou české a slovenské literatury a literatury pro mládež, na Pedagogické fakultě v Budějovicích vedla katedru filologie. Debutovala románem Bezbranný vítěz (1947), v němž čerpá z období okupace a líčí život mladé ženy, jejíž partner byl zatčen gestapem.
Snad největšího úspěchu dosáhla autorka svou knihou Říkali mi Leni. Byla původně napsána pro dospělé čtenáře (1948; pro mládež přepracována 1959). Když pomineme dnes již časově historické zasazení příběhu do poválečného období a motiv druhé světové války, hodnoty knihy jsou stále nadčasové. Křehký a dojímavý, nikoliv však sentimentální příběh vychází opakovaně a knize se dostalo zaslouženého uznání i v zahraničí, byla přeložena do angličtiny, dánštiny, japonštiny, lužické srbštiny, slovenštiny, slovinštiny, švédštiny, ruštiny, ukrajinštiny, vyšla také v Německu, USA i Velké Británii.
Bezděková se ve všech svých dílech jeví jako citlivá pozorovatelka dětského světa, snaží se proniknout pod povrch a zachytit dětskou psychiku.
Její díla:Štěstí přijde zítra, Prázdniny v Tanapu, Marta věří na zázrak
Vliv na jeho dílo: Osudy dětí a 2.světová válka
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai) Anna Franková
Imre Kertész (Člověk bez osudu) Oto Pavel (Smrt krásných srnců)
William Golding (Pán much) Karel Poláček (Muži v ofsajdu)
Obecná charakteristika:
Doba: po 2.světové válce Německo
Politická situace: Snaha o nápravu Německa po Hitlerově moci
Literární forma, druh: próza
Literární žánr: román
Jazyk:
-slohový postup: vyprávěcí
Kompozice: chronologická
Hlavní téma: Hlavní myšlenkou tohoto díla bylo vyjádřit útrapy a život dětí na převýchově v Německu, bezcitnosti, se kterou někdo dokáže přetrhat vztahy mezi rodiči a dětmi. Bezcharakternost některých lidí té doby. Typický příkladem je strýc Otto. Je to ten typ člověka, na kterého je každý režim krátký. Ale ne všichni Němci souhlasí s minulosti a se vším, co se stalo. Učitel Baum si je vědom viny svého národa a hřích spáchaný na Leni považuje za nejsurovější stránku v černé knize své země.
Hlavní postavy:
Leni: děvčátko, které se necítí milované, nezapadá do rodiny, smutná, odstrčená, odhodlaná, náviděná
Babička: milá, hodná, antifašistická, stesk po ztraceném synovi, rozumná, přijímá porážku Německa
Strýc Otto- fašista, hraje to na všechny strany, zlodějíček, prolhánek, nesympatický člověk, úskočný
Matka- fašistka, naivní, miluje pouze své dítě, úskočná, věří že Německo znova povstane
Bratr Raul- rozmazlený spratek, vysoké sebevědomí, egoista, co slíbí dodrží, chce být středem pozornosti, vůdcovský typ, roztěkaný, ovlivněný fašismem, zahleděný do sebe
Pan učitel- milý, hodný, starostlivý, spravedlivý, přiznává prohru Německa a některé činy své země odsuzuje, věří v dobro
Obsah:
Celý příběh se odehrává po druhé světové války. Hlavní hrdinkou je Leny Freiwaldová. Žije v německé rodině s matkou, babičkou a bratrem Raulem. K matce, zapřisáhlé nacistce, nechová příliš láskyplné city a s bratrem má společnou jednu věc: nenávist k strýci Ottovi. Jediný člověk, jehož má opravdu ráda je babička. Za války přišla o syna. V Německu je teď bída a Lenina rodina je chudá. Leni je skoro bez hraček, hraje si jen s vystřihovanými papírovými panenkami. Jedné dala české jméno Jarmila. Na jméno Jarmila přišla jednou, když jí babička vyprávěla o jedné české paní, již potkala v Karlsbadu (Karlovy Vary). Leni se svým vzhledem i povahou velmi liší od své rodiny, a když jednou uslyšela rozhovor mezi matkou a strýcem, zapátrala ve své paměti a začne mít podezření, že do své rodiny nepatří. Za nedlouho najde na půdě kufřík s nápisem MADE IN CZECHSLOVAKIA, ve kterém objeví panenku v kroji, o které neví, že pochází z Čech. Tohle Leni naprosto utvrdí ve své předtuše o svém původu.
Ve škole se slaví mikulášská besídka. Leni dostane od spolužačky Anne Loreové psaníčko, v němž je napsáno, že Leni není žádná Freiwaldová, ale cizí halant, kterého našel někdo na nádraží. Leni je zoufalá a nešťastná. Připadá si všemi opuštěná. Leni jednou vyslechne náhodný rozhovor mezi matkou a babičkou, kde slyší, že je slováckého původu a že její otec nežije, ale matka by měla žít v Československu.Za pár dní Američané odvedou chlapce ze sousedství, jenž byl do Německa přiveden na převýchovu. Leni se tedy rozhodla oznámit Američanům, že je z Československa, a tam že žije její matka. Při sáňkování se náhodou seznámí s americkým vojákem, kterému poví svůj příběh. Jdou spolu na americký úřad péče o děti a mládež. Zde Leni znovu dovypráví příběh důstojníkům, kteří přinesou seznam pohřešovaných československých dětí. Lenino jméno ale v seznamu není. Leni prosí o pomoc svého antifašistického učitele pana Brauma. Učitel píše dopis tetě bývalé Leniny spolužačky, jež se před časem odstěhovala do Prahy. Za pár dní přijde dopis, kde píše, že v Klatovech žije u svého otce paní Sýkorová a že není pochyb, že Leni je její dítě. Leni se chystá na cestu do svého skutečného domova. Rozloučí se s učitelem, svou kamarádkou a vojákem. Babičce na rozloučenou napíše dopis, kde píše jak ji má ráda. Získá zpět své jméno Alena Sýkorová a povolení odcestovat. Když vystoupí z vlaku uvidí krásnou ženu, svou matku.

Othello

20. srpna 2015 v 16:51
Othello
William Shakespeare
Autor:Narodil se v roce 1564 ve střední Anglii - v městečku Stratford nad Avonou, zde také zemřel 23. dubna 1616 a byl pohřben 25. dubna. Otec Williama byl rukavičkář. Matka pocházela ze staré zemanské rodiny. William byl třetí z osmi dětí, měl čtyři sestry a tři bratry. Ze všech dětí jen dva založili rodiny. Williamův rod vymřel ještě v 17. stol., švagrovi potomci však žijí do našich časů.
Shakespeare vystudoval gymnázium, naučil se latinsky a řecky. V osmnácti letech se oženil o osm let starší Annou Hathawayovou. Půl roku po svatbě se jim narodila dcera Zuzana a později dvojčata Judita a Hamnet. Shakespeare působil jako herec a spisovatel v Londýně. Měl přístup do londýnských právnických kolejí i ke dvoru královny Alžběty I. (1533-1603), kde se hrály jeho hry. V roce 1594 poprvé vyšla tiskem dvě jeho dramata. Stal se spolumajitelem a dramatikem vynikající londýnské divadelní společnosti 'Služebníků lorda komořího'.
V roce 1613 aréna 'The Globe' vyhořela a tím byla Shakespearova dramatická kariéra prakticky ukončena. Shakespeare zemřel 23.4. 1616 v rodném Stratfordu nad Avonou.
Jeho díla: Romeo a Julie, Macbeck, Kupec Benátský
Vliv na jeho dílo: Shakespearova díla lze rozdělit do tří žánrů dramatické tvorby: kronikářské historické hry, zápletkové komedie a humanistické tragédie
Inspirace: Láska a její komplikace
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Moliér (Lakomec) Bohuslav Balbín (Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého)
Thomas Malory (Artušova smrt)
Obecná charakteristika:
Doba: vrchol renesanční literatury (16.-17.st), děj Othella se odehrává v Benátkách a pak na Cypru
Literární forma, druh: drama
Literární žánr: tragédie
Jazyk: spisovní jazyk, občasné vulgarismy, rozdílná řeč mezi vyšším postavením a nižším, dlouhé monology, větné ekvivalenty, epiteton "Pokorní horlivci", oxymóron "Na souši ulovil dnes v noci loď" Blankvers- pětistopý jambický verš
Kompozice: chronologický
Hlavní téma: nešťastný osud dvou milenců, láska žárlivost
Narážky: pravda vyjde vždy najevo i za cenu lidských životů
Hlavní postavy:
Othello- křesným jménem Maur ve službách Benátek (později Cypru), nadměrná žárlivost, až příliš velká důvěra Jagiovi, oběť intrik, zoufalá a bezradně se koukal na nové přetvářky společnosti, prostota, slepota ve svém činu (Uškrcení Desdemony)
Desdemona- dcera Brabanziova, žena Othella, věrná, čestná, oddaná pokorná, inteligentní, krásná
Cassio- náměstek Othellův, slušný, nadějný člověk
Bianca- Cassiova milá, z nižších vrstev, kapku naivní
Jago- Othellův pobočník,vášnivý intrikán, závistivý, nemorální, žárlivý, dobrá improvizace, výborně manipuluje s lidmi
Emílie- Jagova žena, pomocnice Desdemony, upřímná, jen jednou zatají krádež šátku
Roderigo- Benátský šlechtic, naivní, neopětovaná láska k Desdemoně, spojenec Jaga
Montano- vladař na Cypru před Othellem
Obsah:
Othello, pokřtěný Maur (pocházel pravděpodobně z Afriky, kde byl zajat a prodán do otroctví, ale díky své vůli i pomoci jednoho benátského důstojníka se vypracoval do vysoké pozice) je generálem ve službách Benátské republiky.
V Benátkách navštěvuje dům senátora Brabanzia, kde se zamiluje do jeho dcery Desdemony, s kterou se tajně ožení. Jeho čin je Brabanziovi rychle prozrazen pomocí Jagovích intrik. Jago je Othellův pobočník, kterému důvěřuje a nevidí jeho zlost či nenávist vůči němu, protože dal přednost mladému přesto schopnému Cassiovi v pozici náměstka. A navíc si myslí, že měl pletky s jeho ženou Emílií.
Othello a Desdemona obhájí svou lásku před shromážděním senátorů benátské republiky. Na tomto shromáždění dostává Othello pověření, aby ochránil Kypr před případným útokem Turků. Při jeho cestě ho doprovází jeho manželka Desdemona, jeho náměstek Cassio i pobočník Jago se svou manželkou Emílií. Turci se ani do ostrovního státu nedostanou, jelikož jejich loďstvo je zničeno bouří.
Při oslavě Jago namlouvá Othellovi, že Desdemona je nevěrná, že ho zradila s Cassiem a přitom využívá lehkomyslného šlechtice Roderiga, který tajně Maurovu ženu miluje. Za nevědomé moci své ženy Emílie získá lstivý pobočním Desdemonin šátek, který následně nastraží v Cassiově pokoji. Tento šátek byl od Othella, jeho jediná památka po matce. Po tomto incidentu se Jagovi podaří v Maurovi vzbudit velkou žárlivost. Mouřenín (černoch) Othello se rozhodne pro hrůzný čin a to že svou manželku uškrtí ve společném lože. Nevinná žena se mu to snaží vymluvit, ale svému osudu neujde, ale manželův čin mu nemá čin za zlé a poslední její slova: " Nikdo. Já sama. Sbohem! Pozdravuj mého nemilého chotě!"
Po usmrcení své ženy se Othello dozvídá pravdu od Emílie, které začnou bát jasné manželovi lži. Po prozrazení Jaga je Emílie svým manželem zabita. Šlechtic Roderigo má zabít v šarvátce mladého náměstka, ale čin se mu nepodaří. Sám umírá a Cassio přijde o nohu. Všichni se scházejí u Othella v pokoji. Jago se pokusí utéct, ale Maur ho zastaví i zraní, přičemž ho původně chtěl zabít, což mu je jeho přáteli vymluveno. Poté se mouřenín Othello sám usmrtí mečem do hrudi.

Most přes řeku Kwai

20. srpna 2015 v 16:50
Most přes řeku Kwai
Pierre Boulle
Autor: Narodil se 20.února 1912 ve francouzském Avignonu. Vystudoval elektrotechniku a roku 1936 byl jako inženýr vyslán gumárenskou společností do Malajsie. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil do francouzské armády vIndočíně a po obsazení Francie nacisty se připojil ke Francouzským svobodným vojskům. Sloužil jako tajný agent v Číně, Barmě a Indočíně. Roku 1943 byl na řece Mekong zajat francouzskými vichystickými oddíly a odveden na nucené práce. Roku 1944 se mu podařilo uprchnout, později byl vyznamenán válečným křížem. Po skončení války se vrátil ke kaučukovému průmyslu, ale po nějaké době se přestěhoval do Paříže, kde začal s psaním. Stal se významným spisovatelem, ve svých románech často využíval svých zkušeností z války. Zemřel 30.ledna 1994 v Paříži.
Jeho díla: Planeta opic, Dokonalý robot, Fotograf
Vliv na jeho dílo: 2.světová válka
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Anna Franková Arnošt Lustig
Michail Šolochov (Tichý Don) Zdeňka Bezděková (Říkali mi Leni)
John Braine (místo nahoře) Miloslav Švandrlík (Černí baroni)
Obecná charakteristika:
Doba: 2. světová válka v Thajsku
Literární forma, druh: próza
Literární žánr: válečný román
Jazyk:
Přímá řeč, spisovný jazyk, anglikanismy, archaismy
-slohový postup: vyprávěcí
Kompozice: paralelní děj
Hlavní téma: Kontrast mezi dvěma názor a pohled. Oba dva pohledy byly správné a emotivní, První z nich byl pohled Nicholsona, který chtěl dokázat anglickou morálku, vyspělost a hrdost. Nicholson je v románu považován za blázna, ale přesto za svědomitého a čestného člověka, druhý z nich reprezentují Warden, Shears a Joyce, kteří nechtějí dopustit, aby pomohli Japoncům dobývat další území v neprospěch jim samotným. Absurditou a ironií v románu byla skutečnost, že během druhé světové války bojovali proti sobě lidé stejné země.
Narážky: Těžký život zajatců.
Hlavní postavy:
Nicholson- britský plukovník, zásadový, čestný a poctivý člověk, ctižádostivý, hrdý na svůj národ, autoritativní, udržuje morálku svému mužstvu v zajetí
Saitó- japonský vedoucí, alkoholik, šikanující, neumí si udržet autoritu
Shears, Joyce, Warden- angličtí vojáci, kteří chtějí zničit most
Obsah:
Britští vojáci jsou ve válce zajati Japonci a mají postavit most přes řeku Kwai. Tento most je velmi strategický a důležitý pro japonské zájmy. Japonský plukovní Saitó nařídí všem Britům pracovat, ale plukovník Nicholson požaduje, aby mohl velet svému pluku. Je proto zavřený a mučený. Britští vojáci předstírají práci a záměrně ji kazí. Když se Nicholson ujímá velení, vojáci odvádějí dobrou práci. Japonci jsou v očích Evropanů žluté opice, které nemají žádné technické znalosti ani organizační schopnosti, proto se plánování ujímají Britové. Nicholson považuje most za své dílo a je na něj pyšný, stejně tak jako na anglickou hrdost a důstojnost, kterou jeho vojáci prokazují. Práce je velmi těžká a náročná, vypukne mnoho chorob.
Mezitím Shears, Warden a nejmladší Joyce připravují dokonalý plán, jak most zničit. Když je most hotový, podminují ho. Bohužel, ale klesne voda v řece a ukáže skryté nálože připevněné ke konstrukci mostu. Náloží si všimne Nicholson v den, kdy má být most odpálen při příjezdu vlaku. Zavolá Saitóa. V tu chvíli se na Japonce vrhne mladý Joyce a dýkou mu podřízne hrdlo. Varuje Nicholsona a prozrazuje mu plán. Nicholson, ale nechce utéci a nechce nechat vyhodit do povětří milovaný most, proto volá o pomoc Japonce a uškrtí Joyce. Shears je též zabit, Warden zastřelí Nicholsona. Při hlášení Warden uvádí tuto větu: "Dva padlí, menší škody, ale most neporušen díky hrdinství bridského plukovníka."

Malý princ

20. srpna 2015 v 16:49
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Autor:
Byl to francouzský prozaik, publicista, milovník letectví a především letec. Narodil se do aristokratické rodiny 20.6.1900. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval po celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval od svých dvanácti let. Za 2.světové války, do které se Sain-Exupéry sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky. Dnes smrti je stanoven na 31.7.1944.
Jeho díla: Noční let, Země lidí, Kurýr na jih, válečný pilot
Inspirace: psal humorné příběhy, k nimž čerpal náměty ze svých zkušeností pilota a ředitele letišť. Svět vidí pohledem člověka žijícího v blízkosti ohrožení. Jeho příběhy jsou prostoupeny filozofickými úvahami o smyslu lidského života.
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Anatole France (Ostrov tučňáků) Jaroslav Hašek
Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid) František Langer (Jízdní hlídka)
Ernest Hemingway (Sbohem, armádo!) Karel Toman (Měsíce)
Obecná charakteristika:
Doba děje: Sahara- Země, planetka B 612, čas-9dní
Politická situace: období mezi válkami
Literární forma, druh: Próza, epika
Literární žánr: filozofická pohádka
Literární směr: meziválečná literatura
Jazyk: spisovná řeč, ich-forma,
Oxymóron- Jste krásné, ale prázdné
Kompozice: za začátku a na konci je dílo psáno chronologicky, ostatní části v retrospektivě
Hlavní téma:Střed dětského bezelstného světa se světem dospělých
Narážky: autor ve své knize představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost ad tehdejší společností
Hlavní postavy:
Malý princ- mladý, čistý, nevinný, roztomilý, citlivý, věrný, milující, křehký, hodný, upřímný, rozumný, učeliví
Autor- dospělý, letec, samotář, snílek
Květina- domýšlivá, marnivá
Král- panovačný, myslí si, že je rozumný, potřebuje si dokazovat svou autoritu
Domýšlivec- slyší jenom chválu, samolibý
Pijan- nešťastný, osamělý -proto pije
Byznysmen- zaměstnaný, vážný, nebaví se o hloupostech, nemá čas, zaneprázdněný, přesný
Zeměpisec- myslí si, že je nejdůležitější na světě
Liška- trochu znuděná, potřebuje přítele
Výhybkář, obchodník- postiženi spěchem a hektickým způsobem života na Zemi, který nemá smyl
Obsah:
Kniha začíná vzpomínkou na dětství, jak se Exupéry pokouší nakreslit hroznýše, který zrovna tráví slona. Když svou kresbu ukáže nějakému dospělému, tak mu tvrdil, že se jedná o klobouk. Dospělí mu radili, aby se místo malování věnoval raději škole. Zde ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.
Příběh začíná ve chvíli, kdy pilot ztroskotá se svým letadlem uprostřed Sahary. Najednou se u něho objeví malý chlapec- malý princ. Jejich rozhovor začne tím, že malý princ chce po pilotovi, aby mu nakreslil beránka. Pilot musí beránka nakreslit několikrát za sebou, protože se malému princi stále něco nelíbí. Dokonce se i rozčílí, když malý princ není stále spokojen, nakonec na kreslí bedýnku a řekne: " To je bedýnka, beránek, kterého chceš, je uvnitř!" Načež malý princ je konečně spokojen. Tím začne jejich přátelství.
Poté malý princ začne pilotovi vyprávět, odkud přišel, o své planetce B612. Ve vyprávění můžeme nepřímo nalézat různá ponaučení například, že Malý princ musí na planetě pravidelně plít semena baobabů. Kdyby jeden den vynechal, baobaby by se rozrostly a poté by mohly roztrhat celou jeho malou planetku.
Příběh dále pokračuje vyprávěním o květině Malého prince. Na jeho planetku přiletělo neznámé semeno a vyklíčila z něj krásná růže. Rostlina se pořád pyšní svou krásou a malému princi poroučela, jak se má o ni starat. I když mu celou dobu poroučela, v skutečnosti jen skrývala svoji něžnost a lásku k malému princi. On to však tehdy nechápal. Až když malý princ odjížděl, květina mu řekla, že ho celou dobu má ráda. Na své planetce měl také tři sopky, z nichž jedna byla vyhaslá. Pro jistotu ale všechny tři vymetal, aby se něco nestalo. Důležitá byla pravidelnost a zodpovědnost.
Poté co Malý princ opustil svoji planetku, vydal se na cestu po ostatních planetách. Potkal zde mnoho různých lidí. Na první planetce poznal krále, který chtěl pořád někomu rozkazovat. Na celé planetě byl však sám. Z malého prince si chtěl udělat svého poddaného. Král si myslel, že všechno patří jen jemu a že ho všichni poslouchají. Ve skutečnosti to bylo naopak. Na druhé planetě bydlel domýšlivec. Chtěl, aby ho malý princ obdivoval. Na třetí planetě bydlel pijan. Když se ho princ zeptal, proč pije, odpověděl: "Abych zapomněl. Abych zapomněl, že se stydím. Stydím se, že piji." Na čtvrté planetce bydlel byznysmen. Neděla nic jiného, než že počítal, kolik má hvězd. Myslel si, že všechno je jen majetek. Nezajímalos ničeného, než kolik má hvězd a co s nimi poté může udělat. Na páté planetě žil lampář se svítilnou. Pořád dokola jen rozsvěcoval a zhasínal svítilnu. Pořád dokola. Když se ho malý princ zeptal, proč si neodpočine, lampář mu odpoví, že musí vždy ráno a večer zhasínat a rozsvěcet. Je to příkaz. Jenže planeta se točí čím dál tím rychleji, a proto nemá čas na odpočinek. Šestá planeta byla obrovská. Bydlel na ní starý pán* zeměpisec. Nikdy nikam nejel. Malému princi řekl, že by mel jet prozkoumat Zemi.
Jeho sedmá navštívená planeta byla Země. Na poušti potkal hada. Ten m řekl, že když někoho uštkne, může ho vrátit zpátky na zem, ze které odešel. Poté potká květinu, ta mu řekne, kde jsou nějací lidé, malý princ se vydá tím směrem. Šel dál, až došel do zahrady plných růží. Zde byly všechny květiny jako ta, kterou měl na své planetce. Ta mu přitom tvrdila, že je jediná na světě. Byl z toho smutný, myslel si, že má doma unikát a přitom má květinu stejnou jako všechny ostatní. Najednou se objevila liška. Ale nepřibližovala se k němu. Vysvětlila mu, že se k němu nemůže přiblížit, protože není ochočená. Nejdříve si musí vytvořit pouta, aby mu dovolila se k ní přiblížit. Teď pro sebe nejsou ničím důležitým. Jsou jen jedni z mnoha, ale poté, co si vytvoří pouta, budou jen oni dva. Postupně se malý princ s liškou spřátelí. Každý den mu dovolila o trochu víc se přiblížit. Když nastal čas jeho odchodu, brečela. Ale obilí ji připomínalo malého prince, protože mělo stejnou barvu jako jeho zlaté vlasy. Při rozloučení mu řekla liška moudro: "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
Malý princ všechny své zážitky vypráví pilotovi. Na poušti byl osmý den. Došla mu skoro vody. Vydali se a cestu ke studni. Cestou si povídají. Princ bude mít výročí příletu na Zem. Princ má tajný plán, který pilotovi nepoví. Princ ho žádá, ať jde opravit svůj stroj. Další večer se sejdou. Když pilot další večer přišel, viděl, jak malý princ seděl na zdi a povídal si s hadem. Domlouval si návrat na svou planetku. Pilot byl smutný. Poté se malý princ nechal uštknout hadem a vrací se zpátky domů.
Příběh končí po šesti letech po této události. Pilot říká, že pokaždé, když se podívá na hvězdy, vzpomene si na malého prince.

Kytice

20. srpna 2015 v 16:48
Kytice
Karel Jaromír Erben
Autor:
Sbírku napsal K. J. Erben, byl představitelem Romantismu v Čechách, jehož hlavním cílem bylo sbírání lidové slovesnosti, aby v duchu romantismu poznal svět a představy a vztahy starých Slovanů. Erben nenapsal jen sbírku kytice ale také Staročeské pohádky, ale ty byly převzaty právě z lidové slovesnosti.
Jeho díla:pouze Kytice
Vliv na jeho dílo: Společnost, venkované, biblické příběhy
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Viktor Hugo Božena Němcová
Lev Nikolajevič Tolstoj Jan Neruda
Mark Twain Karel Havlíček Borovský
Obecná charakteristika:
Doba: nedá se určit s povídek ( psal v 19.st)
Politická situace: útlak českého jazyka
Literární forma, druh: poezie, epika občas epicko-lyrické
Literární žánr: balada, pohádka, pověst, legenda
Sbírka obsahuje 13 básní z nichž 2 nezapadají do celkového kontextu a to první a poslední báseň. První báseň je tematicky rozdělena první část vypovídá o smrti matky a o tom jak jí se její děti nemohou smířit s tím že umřela a vyhlížejí jí ve druhé se převtělí do mateřídoušky. Mateřídouška ve druhé části symbolizuje básně které sou později svázané do kytice a autor doufá že se si najde své místo ve světě a najde čtenáře, kterým se bude líbit a pak poslední báseň s názvem Věštkyně která zvěstuje příchod lepších časů do českého království ale až za dlouhou dobu.
Obsah:
Kytice
Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce bylo dětí líto, a proto se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.
Poklad
Žena s dítětem šla do chrámu Páně. Několik kroků od kostela spatřila skálu a v ní svit. Došla ke skále. Odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata. Nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla. Dítě nechala ve skále. Zlato jí bylo milejší. Ale jak odnášela další zlato, skála zmizela a dítě s ní. Zlato se proměnilo v kamení. Žena se lekla a začala hledat své dítě. Byla nešťastná, smutná a pořád hledala dítě. Až byla v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila. Žena do ní vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala. Už ji nelákalo zlato, ale měla své dítě.
Svatební košile
Jedna panna zůstala sama a čeká na svého milého, který je v cizině. Už ušila košili a milý se ještě nevrátil. Náhle někdo zaklepal na okno. Panna poznala svého milého. Milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď. Panna se schovala v márnici. Ráno ji lidé v márnici našli.
Polednice
V baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo. Matka dítěti vyhrožovala, že na něj pošle polednici. V poledne polednice opravdu přišla. Matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když se otec vrátil, matku ještě vzkřísil, ale dítě bylo udušené.
Zlatý kolovrat
Král zabloudil v lese při lovu. Přišel k chaloupce. Zaklepal a prosil o vodu. Dívka mu ji donesla. Král dívce řekl, že si ji vezme za ženu. Matka chtěla dát králi svou vlastní dceru, ale pán nechce. Na cestě do hradu, matka v lese usekla nohy a vypíchla oči nevlastní dceři Dorničce. Králi dala svou druhou dceru. Dorničku v lese našel stařeček. Stařeček poslal pachole na hrad vyměnit zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Kolovrat zpíval o tom, jak matka krále ošidila. Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.
Štědrý den
Děvčata se na přástkách chtěla dovědět o své budoucnosti. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého Václava. Marie uviděla kostel, ve kterém byla rakev. Obojí osud se stal. Příští rok při přástkách chyběly dvě osoby. Jedna se vdala a druhá odpočívá na hřbitově.
Holoubek
Vdova se brzy po smrti manžela vdá. Nad hrobem jejího manžela sedává neustále holoubek, který vdovu obviňuje, že svého manžela otrávila. Vdova nadává, ať toho nechá, že jí praskne hlava. Nakonec si asi uvědomí, že holoubek má pravdu, a druhý den ji najdou mrtvou.
Záhořovo lože
Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednoho dne chce zabít mladého poutníka, ale ten mu řekne, že jde do pekla, pro úpis se svou duší. Záhoř ho nechá jít pod podmínkou, že mu potom věrně popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, popíše Záhořovi, jaké tam na něj mají uchystané mučící lože - "Záhořovo lože". Poutník se lekne, a začne litovat toho, co kdy provedl, a celý zbytek života se modlí a činí pokání. Nakonec je mu udělena milost, a dostane se do nebe.
Vodník
Dívka šla vyprat prádlo a vodník ji chytil. Musela si ho vzít za muže. Dívka prosila vodníka, aby ji pustil ke své matce, on však nechtěl, protože jí nevěřil. Nakonec jí to dovolil, ale musela v jezeře nechat dítě. Před klekáním se vodníkova žena zase musela vrátit. Přišel večer, ale žena se nevracela. Vodník ji volal. Matka dívky ji však nechtěla pustit. Řekla mu, aby přinesl dítě na jejich práh. Vodník dítě přinesl, ale mrtvé. Zabil ho, protože jeho žena nepřišla do jezera.
Vrba
Tato balada pojednává o ženě, která byla ve dne živá a zdravá a v noci měla život ve vrbě. Manželovi to bylo divné, a proto se šel poradit s babkou. Babka mu prozradila. Manžel chtěl, aby i v noci byla jeho žena živá a vrbu podťal. Vtom uslyšel zvonit zvony. Ve vsi se ptal, kdo zemřel a lidé mu řekli, že při práci jeho žena padla jako podťata. Manžel šel k vrbě a ptal se, co má dělat. Vrba odpověděla:
*)
"Dej mne z vody vytáhnouti, Když se bude kolébati,
osekej mé žluté proutí, matka bude jej chovati,
dej prkének nařezati, proutí zasaď podle vody,
kolébku z nich udělati, by nevzalo žádné škody,
na kolébku vlož děťátko, až doroste hoch maličký,
ať nepláče ubožátko, bude řezat píšťaličky,
na píšťalku bude pěti,
se svou matkou rozprávěti!"
*) Vypsal jsem celou báseň, jelikož jsem nenašel slova vhodná ke shrnutí a správnému zachycení básně.

Lilie
Umře žena, a přeje si být pochována někde u lesa a ne na hřbitově. Na jejím hrobě později vyroste Lilie, a její bývalý manžel si ji odnese domů, a rozmlouvá s ní jako by byla živá. Jednoho dne odjede, a jeho matka květinu, než se vrátí, Lilii zahubí. Syn ji zato proklíná.
Dceřina kletba
Matka zabila své dítě, a je smutná. Prokleje za to svou matku, že ji nechávala volnou ruku, a rozmazlila jí.
Věštkyně
O věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši, a jiných historických událostech českého národa.
Můj celkový pocit z této knihy je, že je velice drastická. Já mám radši komedie.

Krásné zelené oči

20. srpna 2015 v 16:47
Krásné zelené oči
Arnošt Lustig
Autor:Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v Praze v Československé republice. Byl to český židovský prozaik, novinář světového významu i scénárista.
Jeho otec byl obchodníkem v Praze, kde Arnošt Lustig úspěšně dokončil obecnou školu, začal studovat na reálce, ze které byl roku 1941 vyloučen z rasových důvodů. Jako Žid nemohl nastoupit na jinou střední školu, proto se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína. Později poznal i koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 zázrakem uprchl z transportu smrti, což byla cesta z Buchenwaldu do Dachau. Do konce války se ukrýval v Praze.
Během holocaustu přišel téměř o celou rodinu, což jej do smrti poznamenalo, můžeme to pozorovat na jeho psaní. Po válce vystudoval vysokou školu politických a sociálních věd. Též začínal přispívat do různých novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin, kde psal články o izrealsko-arabské válce. Po návratu domů se stal redaktorem Čs. rozhlasu, vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět. Napsal i scénář k filmu podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 se rozhodl opustit Československo. Emigroval do Jugoslávie, poté žil v Izraeli a roku 1970 se usadil v USA, kde přednášel na univerzitě ve Washingtonu na téma film, literatura a scenáristika.
Po Sametové revoluci se opět vrátil do České republiky, kde v sobotu 26. února 2011 umřel na rakovinu v Praze. Zanechal po sobě dceru Evu a syna Josefa.
Jeho díla: Motlitba pro Kateřinu Horizontovou, Dita Saxové, Démanty noci, Noc a Naděje
Vliv na jeho dílo:Koncentrační tábory
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai) Anna Franková
Imre Kertész (Člověk bez osudu) Oto Pavel (Smrt krásných srnců)
William Golding (Pán much) Karel Poláček (Muži v ofsajdu)
Obecná charakteristika:
Doba: 2.světová válka koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, Nr.232 Ost (nevěstinec), po válce v maďarském Pětikostelí a v poválečné Praze
Literární forma, druh: próza
Literární žánr: židovský román
Jazyk:
Ich i er-forma
-metafora, přirovnání
-spisovný jazyk, německé výrazy
-slohový postup: vyprávěcí a popisný
Kompozice: chronologická a retrospektivní
Hlavní téma: Příběh je psán o mladé židovské dívce, která je transportována do polního nevěstince za 2. světové války. Autor tak ukazuje nelehký život židovského lidu.
Hlavní postavy:
Hana Kaudersová zvaná Kůstka: krásná, opatrná, svým způsobem odvážná, opatrná, uštěpačná, nechápe, jak to mohla dělat, silný pud přežití, málomluvná
Hauptmann wehrmachtu Daniel August Hentschel- hodný, rád vzpomíná, pomáhá Kůstce, zvláštní chápání smrti
Obersturmführer SS Stefan Sarazin- rasista, milovník zabíjený, sebestředný, trpí pocitem méněcennosti
Rabín Gideon Schapíro- hodný milý člověk, hodně věřící a nechápe jak Bůh mohl dopustit takovou spoušť, začíná bláznit, naslouchá
Obsah:
Hanka Kaudersová zvaná Kůstka žila před válkou se svojí rodinou v Praze. Kvůli svému židovskému původu však byli na začátku války deportováni do terezínského ghetta, kde strávili dva roky, po nichž byli posláni do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Její čtrnáctiletý bratr Ramon byl ihned po příjezdu poslán do plynové komory. Tak bylo nakládáno se všemi mladšími patnácti let. Kůstka zalhala a vydávala se za osmnáctiletou. Otec, který viděl Německo jako rozjetou lokomotivu, vlak, který se na ně řítil a nikdo jej nemohl zastavit, spáchal sebevraždu, naběhl do drátů vysokého napětí a matku zastřelili na sklonku války při útěku.
Kůstka přežila, ale prošla si peklem. V Auschwitz-Birkenau si ji vybral doktor Krueger k sobě jako pomocnici. Neměl rád "lágrové hadry", proto chodila slušně oblečená. Prováděl na ní pokusy s rentgenem, při nichž ji sterilizoval. V den, kdy Kruegera povýšili, ve spěchu transplantoval omrzlému německému důstojníkovi čtverec kůže vyříznutý z "židovského podčlověka". Za "tuhle neslýchanou hanebnost" ho okamžitě převeleli na frontu a přijel nový lékař.
Jeho úkolem bylo vybrat dívky do polního nevěstince. Mělo jich být 36 a právě Hanka, která se k výběru připletla, byla ta šestatřicátá. Společně s vybranými dívkami pak byla přesunuta do statku Nr. 232 Ost, kde byl zřízen polní nevěstinec. Vedl jej zneuznaný doktor oberführer Helmuth Gustav Schimmelpfenig, jenž je pravidelně prohlížel a očkoval. V nevěstinci byla ještě jedna židovská dívka Estela, která však na sklonku války zemřela. Ostatní dívky Židovky nebyly, neměly jména, pouze přezdívky jako Kráska, Vysoká, Chytrá a další. Starala se o ně Madam Leopolda Kuliková.
V polním nevěstinci strávila Kůstka jedenadvacet dní, které pro ni znamenaly záchranu života, ale také velké duševní i fyzické utrpení. Každý den se v její kóji vystřídalo dvanáct, někdy i patnáct vojáků. Když měla důstojníka, neměla v ten den už nikoho jiného. Jedním z nich byl hauptmann Daniel August Hentschel, druhým obersturmführer Stefan Sarazin.
Felbordell Nr. 232 Ost měl svá pravidla a ani tam nebylo snadné přežít. O životech prostitutek tu rozhodoval někdo jiný než ony samy. Když si na prostitutku někdo stěžoval, dostala výprask, když byly stížnosti tři, šla ke zdi, kde ji zastřelili. Vydržet nelidské zacházení a životní podmínky, které v nevěstinci panovaly, vyžadovalo obrovskou vůli žít a nepoddat se beznaději. Některé dívky tlak nevydržely, jako Kráska, jež spáchala sebevraždu, jiné se provinily slovem nebo svým chováním natolik, že byly zabity, například Vysoká, která byla zastřelena u popravčí zdi.
Po 21 dnech došlo k evakuaci nevěstince, protože Němci byli vývojem války, která se viditelně blížila ke konci, donuceni k ústupu. Kůstce se podařilo v nastalém zmatku společně s druhou židovskou dívkou Estelou utéct. Ovšem Estela nepřežila, u Katovic ji roztrhali dobrmani. Kůstce se povedlo na jednom malém nádraží schovat do vagonu s uhlím. Následně chvíli pracovala na černo v prádelně, a když cítila ohrožení i zde, vydala se do Pětikostelí v Maďarsku, kde pobývala 10 dní u rabína Gideona Schapíro, který během války ztratil svou rodinu. Byl to jediný člověk, kterému se svěřila.
Poté se vrátila do Prahy, kde žila v domě pro sirotky. Trávila čas s dvěma mladými muži, spíš chlapci, kteří také přežili válku, s Ervínem Adlerem a vypravěčem příběhu, za něhož se později provdala. Ani jim se však se svým hrůzným zážitkem z války nesvěřila a nikdy se jej nezbavila.

Král Lávra

20. srpna 2015 v 16:46
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
Autor:
Byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Narodil se 31.10.1821 v Borové jako syn venkovského kupce. Jako devítiletý odchází na školu do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Gymnázium studuje v Německém Brodě. Od roku 1838 studoval filozofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly- kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku založil vlastní Národní noviny, které dosáhly velké popularity. (červen 1849 zakázány) V roce 1848 po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Během této doby však zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než poslanec. Byl vykázán z Prahy a po delší m hledání se i s rodinou usadil v Kutné hoře. V jiných místech totiž odmítali jeho testy tisknout. Havlíček v Kutné hoře založil časopis Slovan, který vycházel 2x týdně. Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851-55 internován v Brixenu v rakouských Alpách, kde napsal satirické skladby Tyrolská elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světovou i církevní reakci. Zde mu bylo poskytnuto komfortní bydlení se služebnou, Borovský však strádá po rodině, společenském životě a vlasti. Během návštěvy rodiny (manželky a dcery) se nejspíše nakazil tuberkulózou. Je mu povolen návrat do Prahy, krátce poté, ale umírá. Na pohřbu Božena Němcová údajně položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.
Jeho díla:
Beletrie: Obrazy z Rus, Tyrolská elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy
Žurnalistika: Pražské noviny, Národní noviny, Slovan
Překlad: Mrtvé duše- Gogol
Vliv na jeho dílo:
Inspirace: vychází ze staré irské pověsti (na knihu)
Kritika a její proměny: římskokatolická církev, absolutismus
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Viktor Hugo Božena Němcová
Lev Nikolajevič Tolstoj Jan Neruda
Mark Twain Karel Jaromír Erben
Obecná charakteristika:
Doba: 1.vydání 1854- za rakouské nadvlády
Politická situace: národní obrození
Literární forma, druh:poezie, lyricko-epické dílo
Literární žánr:Satirická skladba- využívá komičnosti, výsměchu a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů
Jazyk: spisovný, zastaralý-archaismy, humorný, jazykové prostředky typické pro pohádku -byl jednou jeden
Er-forma
Personifikace
Alegorie- skrytý smysl (můžu si pod ušima přestavit nějakou jinou vadu)
-slohový postup: vyprávěcí
Kompozice: chronologická
Hlavní téma: Na jednu stranu kritika, výsměch hlouposti, omezenosti a zloby, ale na druhou stran je lepší hlouposti a laskavosti než vypočítavosti.
Narážky: na vládu Habsburků u nás
Hlavní postavy:
Král Lávra-starý dobrý král, lidé ho měli rádi, protože je nenechával trpět, byl moudrý a oblíbený, ale měl jeden rozmar- nechával se stříhat jednou za rok a potom holiče nechal popravit
Kukulín- holič, utrápený s potřebou se svěřit
Kukulínova matka- vdova, orodovala za svého syna
Postevníček- pošle Kukulína k vrbě (dává rady lidem
Červíček- hráč na kontrabas
Obsah:
V Irsku vládl král Lávra, který měl oslí uši. Byl sice hodný a oblíbený, nicméně, vždy jednou do roka se nechával holit, a aby holič nevyzradil jeho tajemství o oslích uších, nechal jej pokaždé popravit.
Proto si každý rok tahali holiči los, kdo půjde krále ostříhat. Jednou si los vytáhne Kukulín. Za králem jde Kukulínova matka a žádá panovníka, aby jejího syna ušetřil. Králi se vdovy zželí a Kukulina nenechá popravit pod jednou podmínkou, že nikomu neřekne jeho tajemství.
Jenže Kukulína trápilo, že se s tím nikomu nemůže svěřit. Jednou dostal od poustevníka radu, aby vše řekl vrbě, že se mu uleví. Holič tak učinil.
Král pozve muzikanty z Čech. Cestou však basista pan Červíček ztratil kolíček od basy. Spatřil vrbu, která znala od Kukulína tajemství krále, a z vrbového proutku si vytvoří nový kolíček. Jenže když začal hrát, basa začala najednou bručet: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!"
V té chvíli všichni na plese znali odpověď na to, proč panovník nechával stínat hlavy holičům. Lid si, ale zvykl na oslí uši a Kukulín se stal královým stálým holičem.

Chrám matky Boží v Paříži

20. srpna 2015 v 16:45
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Autor:
Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice. Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802 v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Po celý Hugův život se v jeho zemi často střídali vlády. Rodina se neustále stěhovala, díky otci, který byl důstojníkem v Napoleonově armádě. Dokud matce nedošla trpělivost. Matčiny názory podporující krále a katolická výchova ovlivnily smýšlení i ranou tvorbu Victora Huga. Až po revoluci v roce 1848 začal Hugo podporovat republikány. Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně Ludvíka Bonaparta, v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny. Od poloviny 70. let působil jako senátor.
Hugo se v roce 1822 oženil s Adéle Foucher a měli společně pět dětí. Zemřel 22. května 1885 jako uznávaný a oblíbený básník. Pohřben je v pařížském Panthéonu.
Jeho díla:
  • básnické sbírky: Legenda věku
  • román: Bídníci, Devadesát tři, Dělníci moře
    Vliv na jeho dílo: sila i slabost lidské vzpory
    Inspirace: utlačovaní lide, bojující lidé, bojující země, bojovná duše
    Kritika a její proměny:-
    Další autoři a jejich díla:
    Světoví autoři: Čeští autoři:
    Stendhal-(Červený a černý) Karel Hynek Mácha (Máj)
    Alexandr Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo)
    Obecná charakteristika:
    Doba: středověká Paříž za vlády Ludvíka XI. (náměstí Gréve, Dvůr divů, Notre-dame..)> 15. století
    Politická situace:-
    Literární forma, druh: próza, epika
    Literární žánr: romantický historickýromán
    Jazyk:
    -er-forma (autor oslovuje čtenáře)
    -spisovný jazyk i nespisovný (u nižší společnosti př. loupežnická hantýrka)
    -přímá řeč
    -slohový postup: vyprávěcí, popisný
    Kompozice: chronologická
    Hlavní téma: nešťastná láska s tragickým koncem
    Narážky: kritika pokrytectví
    Román Chrám Matky Boží v Paříži je klasickým romantickým dílem. To znamená:
  1. Děj se odehrává v minulosti, v Paříži koncem 15. století. Tedy ve středověku, který byl pro romantiky přitažlivý svou temností.
  2. V románu se objevuje také řada postav z okraje společnosti- zlodějíčci, tuláci, prostitutky, cikáni a především hrbáč Quasimodo, kterým společnost pohrdá pro jeho děsivý vzhled. Je vyvrhelem a má tajnou minulost. Esmeralda je díky cikánskému zjevu zase exotická.
  3. Hugo pracuje s kontrasty. Na pohled nepěkný Quasimodo je krásný vnitřně. Stejně tak Esmeralda. Prostředí zlodějů a prostitutek, ve kterém vyrůstala, silně kontrastuje s jejím mládím (?), krásou a především mravní čistotou.
  4. Také katedrála Notre-Dame je pro její velkolepost, neobvyklost a určitou magičnost romantické.
    V románu jsou realistické prvky:
  1. Řada postav reálně existovala. Byl to král Ludvík XI., tak básník Pierre Gringoire i kapitán Phoebus de Chateaupers.
  2. Reálné je i historické pozadí včetně popisu inkvizičního procesu a také Notre-Dame je skutečné místo.
  3. Jazyk je přizpůsoben reakčnosti postav. Jednotlivé postavy mluví podle své stavovské příslušnosti, spodina tak používá výrazy, učenci i latinu …
    Hlavní postavy:
    Quasimodo-Byl znetvořený- malý, s hrbem, jednooký a nahluchlý (za což mohli zvony). Pro jeho vzhled se jej lidé štítili a on jimi pohrdal. Respektoval, ale kněze Claudia Frolla, který se jej kdysi ujal, byl mu oddaný. Ten mu dovolil dělat zvoníka u Matky Boží. Typický romantický hrdina- osamělý a znetvořen, přesto schopný soucitného čistého činu (zamiloval se do Esmeraldy). Odpuzující zevnějšek kontrastuje s jeho čistou duší.
    Claudius Frollo-Kněz (arcijáhen) v Chrámu Matky Boží a hlavní záporná postava. Byl velmi inteligentní i vzdělaný a toužil po nekonečném poznání, lákaly jej i zakázané vědy alchymie a černá magie. Vychovával svého bratra Jana i postiženého Quasimoda. Kněz je rozpolcený láskou k Bohu a láskou k ženě, z čehož se vyvine posedlost. Kvůli neopětované lásce k Esmeraldě začne konat zlo a naschvály.
    Esmeralda- cikánka, která vystupuje se svou kozou Džálí v ulicích. Svou krásnou upoutá spoustu mužů. Zamiluje se do ní kněz Frollo, později Quasimodo. Chvilkovou láskou zaplane i Pierre Grigoire. Je obětí Frollovi vášně, protože ji nemiluje. Lásku chová k sukničkářovi Phoebusovi de Charteaupers, kapitánu gardy. Hledá svou matku.
    Pierre Gringoire- Básní, filozof, tulák. Omylem se dostane v noci do čtvrtě tuláků, kde musí buď zemřít nebo si ho má vzít nějaká zdejší žena. Esmeralda se slituje a vezme ho, čímž mu zahrání život. Manželství je jen platonické. Zamiluje si kozičku Džálí.
    Phoebus de Chateaupers- Kapitán gardy a milovník žen. Zpestřením před svatbou s bohatou měšťankou je pro ně románek s Esmeraldou, která si k němu utvrdí svou lásku. Kvůli tomu je taky málem zabit frolem.
    Kajícnice- Nenávidí cikány, protože jí vzali dcerku, kterou velmi milovala. Stala se z ní kajícnice a 15 let je zavřená v tzv. Myší komůrce. V den její smrti se dozvídá se Esmeralda je její dcera a snaží se jí vši silou ochránit před šibenicí.
    Obsah:
    Autor vykresluje atmosféru města s jeho obyvateli různých stavů i charakteristická místa, především katedrálu Notre-Dame, kde pracuje jako zvoník Quasimodo, který je oddaný Frollovi. Pro něj se pokusí ukrást krásnou Esmeraldu. Únos je překažen Phoebus de Chateaupers, do kterého se cikánka zamilovává. Po směsném soudu, čeká zvoníka trest na pranýři.
    Po dlouhém mučení má zvoník žízeň a jediná Esmeralda mu přinese vodu, přičemž se dokáže dotknout jeho lidskosti. Mezitím Esmeralda zahraňuje básníka Pierra Gringore, kterého si podle pouličních zvyků vezme za manžela čtyři roky. Jde o platonické manželství. Frollo začíná bláznivě milovat Esmeraldu. Jednoho dne si Phoebus domluví schůzku s cikánkou a jdou do komůrky, kde je napaden knězem, ale vina se svedena na Esmeraldu, jelikož Frollo zmizí, než přijdou vojáci a Esmeralda je v šoku. Nejdříve se myslí, že kapitán zemřel, a tak je cikánka odsouzena k smrti, ikdyž se později ukáže, že Phoebe zemře. Když je na šibenici, zahraňuje ji Quasimodo a odnáší ji do chrámu Matky Boží, kde je tvz. azyl. Esmeralda chvíli žije v komůrce ve chrámu, kde se seznamuje s Quasimodem. Kněz se ji zde pokusí znásilnit, ale je Quasimodem zastaven. Následně je azyl zrušen králem Ludvíkem IX a cikánce zbývá poslední noc v katedrále než si pro ni dojdou. Proto se dají dohromady Frollo s Gringoirem, posbírají tuláky, kamarádíčky zloděje a pokusí se ženu vysvobodit. Noční dobývání chrámu je s tíženo zvoníkem a ukončeno příjezdem vojáků v čele Phoebusem. Přesto potom vojáci hledají cikánku, ale v komůrce není. Ven ji vyvedli kněz a básník. Následně z člunu vybíhá básník s kozičkou a Esmeraldu nechá napospas knězi. Ten se ji na náměstí snaží vnutit svou lásku, ale neúspěšně. Proto se ji rozhodne udat. Nechá ji podržet kajícnicí, která nesnáší cikány. Náhodou se dozví, že Esmeralda je její dcera a ukryješ. Jenže dcera je zamilována, a když uvidí svou lásku, začne na ni křičet a tím se prozradí. Matka se jí snaží chránit děj se co děj, ale nepodaří se jí to a je zabita. Za pár chvilek oběsí i Esmeraldu. Frollo sedí na věži chrámu a propuká v něm smích, což Quasimodo neunese a shazuje ho na zem, kde umírá. Zvoník bere její mrtvolu a ukrývá ji. Až uplyne nějaký čas, nacházejí se dvě kostry, přičemž jedna ovinuje druhou.

Farma zvířat

20. srpna 2015 v 16:43
Farma zvířat
George Orwell
Autor:
Eric Artur Blair (25. června 1903 Motuharu, Bengálsko-21. ledna Londýn), známější pod svým literárním pseudonymem George Orwell, byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem.
Narodil se v Indii. S matkou se přestěhoval do Anglie. Mladý Orwell vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College. Po roce 1936 se Orwell jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války. Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: "Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu."
Jeho knihy a eseje se netýkají jen politiky, ale komentují život své doby a zabývají se sociálními tématy. Pracoval pro BBC.
V komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů, jeho knihy nemohly oficiálně vycházet. Orwellovy knihy v češtině tou dobou vycházely v exilových nakladatelstvích.
Světovou popularitu si získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984, popisující nehumánnost totalitních ideologií.
Zemřel na tuberkulózu.
Jeho díla: Válečný deník, Nadechnout se, Na dně v Paříži a Londýně …
Vliv na jeho dílo:Orwell se během pobytu s ruským novinářem Zamjatinem, kde se inspiruje jeho tvorbou. Poznává poměry v totalitním Rusku, na které reaguje svou tvorbou. Jeho tvorba je kritikou totalitních režimů (komunismus, fašismus).
Inspirace: Inspiroval se dobou stalinistického režimu a v knize skrytě naznačuje, jak funguje.
Kritika a její proměny: V době vydání nebyla kniha příliš oblíbená, až za pár let dostal za ni uznání.
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři sci-fi- 20. století: Čeští autoři:
Isaac Asimov- Já, robot Ludvík Souček- Cesta slepých ptáků
Arthur C. Clarke- Vesmírná odysea Karel Čapek- R.U.R.
Robert A. Heinlein- Hvězdná pěchota
Ray Bradbury- sb. Marťanská kronika
Obecná charakteristika:
Doba- vznikla během 2. světové války (1945)
Politická situace- stalinismus
Roce 1945 (u nás) se moci pomalu ujímají komunisté, nastupuje politický tlak, proto bylo jeho dílo Farma zvířat hned po vydání zakázáno (1946-přeložil Jiří Havelka, nakladatelství I.L. Kober). K nám se znova krátila v roce 1981.
Literární forma, druh: próza, epika
Literární žánr: * antiutopický román- (antiutopie je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezovaní osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.
*alegorická bajka- příběh kratšího rozsahu, zvířata zde vystupují jako lidé
Literární směr: Světová literatura 20. století -tvorba s prvky sci-fi (neskutečné světy, mimozemské civilizace, fiktivní vize budoucnosti a vědy, stinné stránky technického pokroku; otřesné vize totalitní společnosti, utopie (ideální svět) a antiutopie (svět, kde je všechno špatně)
Jazyk:
-spisovný, použity i odborné termíny ( animalismus, komplexní myšlení, apatie)
-mnoho slov se socialistickým zabarvením (Liga mládeže, Sportovní výbor)
-vyprávěno v er-formě (3. osoba)
-vykytují se- metafory- psi jako tajná policie, kůň jako dříč, ovce jako nepřemýšlející maso, prasata jako nejchytřejší zvířata
-archaismy (př. senoseč, báchorky)
-slohový postup- vyprávěcí a popisný
-personifikace v celém díle
-přímá i nepřímá řeč
Kompozice: chronologická, rozděleno do kapitol (10)
Hlavní téma: Na začátku může být dobrá myšlenka, ale když se někteří dostanou k moci, ztrácí všechny zásady a snaží se hrát pouze ve svůj prospěch. Jde jim o moc a majetek, a toho všeho se snaží dosáhnout i přes "mrtvoly". Tím pádem si mění pravidla podle svého. Kritika komunismu a Sovětského svazu, zvláště lidí, kteří jsou u moci a zabíjejí, zneužívají a obelhávají ostatní. Autor předpověděl spoustu událostí v SSSR a ve východním bloku Evropy.
Narážky na totalitní režim:
  • Sedmero přikázaní pro zvířata
  • Prasata jsou vedoucí (vyvýšení jedinci)
  • Veřejné popravy (pro nic za nic, zvířata se mezi sebou udávají a pořádně neví proč a za co)
  • Lhaní zvířatům o situaci (ty tomu slepě věří)
  • Nový směr- animalismus
  • Postupný růst přísnosti, nátlaku a pravidel
  • Reálný obraz situace je horší než to, co mají zvířata "nakukané" v hlavách a čemu věří
    Hlavní postavy:
    Napoleon- prase, nejchytřejší, ale nejmazanější podvodní, zrádce, pokrytec, prospěchář
    Kuliš- chytré prase, čestný, má dobré nápady
    pan Jones- původní majitel farmy, alkoholik
    Boxer- kůň, největší dříč, idealista, čestný, poctiví
    Pištík-prase, pravá ruka Napoleona, výřečný, lhář
    Major- inteligentní kanec
    Molina- klisna, ráda se parádí
    Obsah:
    Když Major umíral na Panské farmě v Anglii, svolal si ostatní zvířata a povídal jim o tom, jak je lidé na statku trápí a že musí být revoluce (nedostatek žrádla hodně práce). Revoluce nastala. Zvířata vy0hnala z formy opilého pana Jones a s ním všechny ostatní lidi, a prasata coby nejinteligentnější zvířata se zmocnila vedené farmy. Nastalo období zvířecí farmy a animalismu. Hymnou se stala píseň Zvířata Anglie, jejich heslem věta "čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné". Zvířata stanovila Sedm přikázaní, která musí být dodržována. Mezi nimi byla pravidla o tom, že žádné zvíře nesmí zabít jiní, nikdo nesmí pít alkohol, všechna zvířata jsou si rovna, žádné zvíře nesmí spát v posteli. Nejdříve šlo všechno pěkně-zvířata byla svobodná a pracovala skvěle. Jenom Molině se nová politika příliš nelíbila. Stýskalo se jí po tom, jak ji lidí hladili, krmili cukrem a zdobili ji hřívu pentlemi. Proto utíká z farmy k lidem. Dvě nejchytřejší prasata byli Kuliš a Napoleon. Tato prasata se stala vůdci celé farmy. Některá zvířata se naučila číst a trochu psát, ale většina z nich byla hloupá a ochotná poslouchat prasata na slovo. Lidé se snažili získat farmu zpět, ale zvířata je společnými silami porazila. Nejstatečněji ale bojoval Kuliš. Tato slavná bitva dostala název "bitva u Kravína". Zvířecí farma se má stát vzorem pro okolí. Prasata plánují například zavést elektřinu. Napoleon s Kulišem se mezi sebou začali hádat. Kuliš chtěl postavit větrný mlýn, ale Napoleon ne. Napoleon vyhnal chudáka Kuliše a poslal na něj divoké psy, které si sám vychoval. Všem ostatním zvířatům napovídal lži a překroutil spoustu věcí. Hloupoučká zvířata mu uvěřila, že Kuliš se spolčil s lidmi a v bitvě u Kravína se zachoval velmi zbaběle. Napoleon rozkázal stavět větrný mlýn a namluvil zvířatům, že větrný mlýn byl původně jeho nápad a Kuliš mu ho ukradl. Zvířata tvrdě pracují. Mlýn je stavěn třikrát. Jednou totiž spadne, podruhé je zničen lidmi. Zvířata mají čím dál horší podmínky k životu, pracují příliš tvrdě a mají nedostatek jídla. Pištík jim předhazuje čísla a statistiky o tom, jak se jejich situace rok po roku lepší, a zvířata mu opět slepě věří. Prasata zatím obydlují dům pana Jonese. Jsou lenošní jako lidé. Spí v postelích, pijí alkohol a poopravují Sedm přikázaní. Změní například to, že všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si rovnější, žádné zvíře nesmí pít alkohol přes míru a žádné zvíře nesmí spát v posteli s prostěradly. Vraždí ostatní zvířata. Ta si nechají namluvit, že skutečná znění Sedmi přikázaní, již zapomněla. Nejoddanější pracovník je kůň Boxer, jehož helem je, že musí pracovat lépe a s chutí. Pracuje ale tolik, že se předře. Nedočká se důchodu, jak mu bylo slíbeno, ale je odvezen na jatka. Zvířata, která umí číst, tohle zjistí, když přijede řeznické auto. Pištík jim ale napovídá, že Boxer byl odvezen do nemocnice autem, které dříve patřilo řezníkovi, ale teď si ho koupil doktor. Prasata se naučí chodit po dvou a mezi ostatními zvířat prochází s bičem. Začínají spolupracovat s lidmi a přejmenují farmu zpět na Panskou. S lidmi popijí a hrají karty. Ostatní zvířata sledují, jak se v domě hádají prasata s lidmi a uvědomují si, že je od sebe nedokáží rozeznat. Prasata totiž vypadají jako lidé.

Dracula

20. srpna 2015 v 16:41
Dracula
Bram Stoker
Autor: Narodil se v Dublinu 8. listopadu 1847, byl ze 7 dětí. Trpěl neznámou chorobou, která jej držel na lůžku do 8 let, nemohl chodit ani stát. V této době mu jeho matka vyprávěla příběhy a keltské mýty. Zázračně se uzdravil, začal žít normální životem a dokonce se stal atletem. Studoval na Dublinské univerzitě historii, literaturu a fyziku. Již jako student se chtěl stát spisovatelem, byl úředníkem na Dublinském radě. Později pracoval jako novinář a divadelní kritik. Oženil se s někdejší přítelkyní Oscara Wilda, Florencií Balcombeovou. Společně se přestěhovali do Londýna. Zemřel 20. dubna 1912 v Londýně.
Osobně se znal s Henrym Irvingem, s malířem Jamesem McNeilem Whistlerem a A.C. Doylem.
Jeho díla:Povinnosti úředníka v Irsku, později psal povídky a pověsti, které mu matka vyprávěla
Vliv na jeho dílo: Čerpal ze zážitků z dětství, když byl nemocen. Postava Draculi lehce představuje Vláda III. Draculu.Ten byl nesmírně krutý panovník a nejraději napichoval lidi n kůl.
Inspirace: Roosevelt mu doporučil, aby napsal knihu s kriminálním, ne-li nadpřirozeným námětem.
Kritika a její proměny:
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Oscar Wilde (Dům granátových jablek) Karel Hynek Mácha (Máj)
Charles Dickens (Oliver Twist) Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka)
Anton Pavlovič Čechov (Višňoví sad) Karel Jaromír Erben (Kytice)
Obecná charakteristika:
Doba: děj se odehrává v 19.st, bližší časový údaj nebyl v knize určen; první část se odehrává v Transylvánii na panství hraběte Drákuly a druhá v Londýně.
Literární forma, druh: próza
Literární žánr: hororoví román a epistulární román (kniha se skládá z různých dopisů)
Jazyk:-dílo se skládá z dopisů a deníků, u kterých převládá ich-forma; spisový jazyk
-slohový postup: popisný, vyprávěcí
Kompozice: chronologický
Hlavní téma: Nedůvěřivost ,,moderních" lidí v pověry místních, jejich děs, když se pověsti ukážou jako pravdivé, radikální proměna jejich životů.
Hlavní myšlenka: Stoker chtěl přiblížit lidem legendu o upírovi, ukázat sílu lásky a odhodlanosti lidí zabránit zlu.
Hlavní postavy:
Dracula- málomluvný, vzdělaný, podivného vzhledu (orlí nos), samotářský, autoritativní, hroziví
Jonathan-citlivý, obětavý, rozumný, zpočátku nevěří pověrám, odvážní
Mina-zamilovaná do J., ze začátku naivní, milá, upřímná, ohleduplná, odvážná a rozumná
Lucy- naivní, dětská, důvěřivá zamilovaná do Arthura, jako upírka vypočítavá a krutá
Profesor Van Helsing- vzdělaný, moudrý, pověrčivý, odvážný, ochranitelský
Dr. Sewrd- ohleduplný, vzdělaný, rozhodný, takoví myslitel, nejdříve věřil jen empiricky doloženým poznatkům
Arhtur-milý, zamilovaný, smutný, udatný
Morris- realista, co na srdci to na jazyku
Obsah:
V první části knihy se vydává mladý právník Jonathan Harker do rumunských hor na panství hraběte Draculy, se kterým musí dojednat podrobnosti o koupi pozemků v londýně. Už v prvních dnech Jonathanova pobyt na zámku má právník ze samotářského hraběte strach. Ten má totiž zvláštní chování, bojí se slunečného světla a bývá oblečen pouze do černého oblečení. Když navíc Janathan zjistí, že Dacula spí v rakvi s hlínou jeho postava se neodráží v zrcadle, jeho strach se znásobí.
Přesto se i přes přísný zákaz setkává se třemi krásnými dívkami, které se snaží mladého právníka svést. Ve skutečnosti však jedná o Draculovy nevěsty a situace zachrání až samotný hrabě, který Jonathana os ženy odtrhne a dá jim náhradní lidskou oběť. Poté donutí napsat Jonathana zaměstnavateli a přítelkyni Míně, že vše je v pořádku a že se brzy vrátí zpět do Anglie. Sám je ale přesvědčen, že se ze zámku už živý nedostane.
Mína mezitím navštíví svou přítelkyni Lucy Westerovou. Ta sice nemá o nápadníky nouzi, ale přesto žije pouze se svou nemocnou matkou, o kterou pečuje. Lucy je ale poslední dobou nepřirozeně bledá a jako bez duše. Na jejím krku se najdou dvě malé ranky.
To už do Londýna připlouvá loď s mrtvým kapitánem a čtyřmi rakvemi na palubě. Tak se Dracula dostal do anglie, aby se ubytoval na svém londýnském sídle, které bylo předmětem jednání s Jonathanem Harkerem. Ten se zatím vzpamatovává z prožitého šoku a léčil zánět mozkových blan v maďarské nemocnici, kam se za ním Mína neprodleně vydala.
V Maďarsku se s Jonathanem vzala, ale také se tam dostala k deníku, který si právník psal v zámku hraběte Draculy. Brzy se ale museli z Maďarska vrátit do Anglie, protože Lucyin stav se rapidně zhoršil. Na pomoc pozve ještě dr. Sewarda a Abrahama Van Helsinga. Ten označí Lucyiu nemoc jako empirismus a snaží se proti ní bránit například věšením česneku do oken. Ani to ale nepomáhá a Lucy brzy umírá a tává se z ní nemrtvá. Van Helsing a Dr. Steward je tedy probodnou srdce kůlem a uříznou hlavu, protože jen tak se upír opravdu usmrtí.
Jonathan, Mína, Abraham Van Helsing i Lucyini snoubenci (mezi ně patří i dr. Steward) se rozhodnou, že takto zlikvidují i samotného Draculu. Ten brzy zavraždí jednoho chovance v sanatoriu, které přímo sousedí s jeho novým sídlem. Mínu, která se v sanatoriu nachází tak, změní v upírku díky použití upíří krve a zachránit ji může jen Draculova smrt.
Té se dá dosáhnout jen lstí, a tak Johnatan a ostatní vysvěcují všechny Dracolovy skrýše a ponechají mu pouze jeho rakev na rumunském zámku, když se hrabě blíží v kočáře k tomuto svému posledními útočišti, dojde ke střetu, při kterém zemře jeden z Lucyiných snoubenců, ale také Dracula, díky čemuž je Mína zachráněna.
Manželé Harkerovi mohli žít konečně v klidu a brzy se jim narodí syn Quincey.

Dobrodružství Toma Sawyera

20. srpna 2015 v 16:40
Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain
- významný spisovatel, novinář, humorista z USA v 19.století
-toto je literární pseudonym
-jeho tvorba je spojena s řekou Missisipi, kde on sám vyrůstal
-nejznámější dvoj román složený z epizod, který prožívají dva kluci, kamarádi, ještě před občanskou válkou (před zrušením otroctví)
Dílo: Dobrodružství Huckberryho Finna, Princ a chuďas, Život na řece Mississippi, Jak jsem se protloukal
Tematický plán:
-život na vesnici v USA v 19.století, trable, strasti i radosti mladých chudých chlapců
Kompoziční plán:
Děj se odehrává chronologicky.
Jazykový plán:
Er- forma. Kniha je psána ve třetí osobě. Jazyk tohoto díla je přizpůsoben čtrnáctiletému chlapci. Autor v knize používá mnoho slangových a nespisovných výrazů. Autor užívá dlouhých popisů a málo přímých řečí. Místy graduje do velkého napětí.
Postavy:
Tom Sawyer je snědý chlapec se zrzavými vlasy. Je celkem nezbedné dítě a vyvádí různé rošťárny, za které je většinou potrestán. Tom nerad chodí do školy a práci se vyhýbá, jak jen může. Nejraději by byl se svými kamarády Huckem a Joem, se kterými zažívá různá dobrodružství. Dokáže čelit nebezpečí, je velmi odvážný a dokáže si zachovat chladnou hlavu. Má rád svou spolužačku Becky Thatcherovou.
Huckleberry Finn je Tomův kamarád. Matku nemá a jeho otec je věčně opilý a nestará se o něj. Huck je chudý a převážně vyrůstá na ulici. Nechodí do školy, ani do kostela. Je to velký nezbeda, ale má dobré srdce. Lidé v městečku ho nemají rádi a zakazují svým dětem se s ním stýkat. Nakonec začne bydlet u vdovy Douglasové, které zachránil život.
Becky Thatcherová je hodná a milá dívka, která má ráda Toma. Pochází z dobré a bohaté rodiny.
Další: Teta Polly, Sid, Joe Harpere, Mary, Indián Joe, Muff Potter …
Kniha vypráví o mladém chlapeckém životě Toma Sawyera. Tom žije se svojí tetičkou Polly, se svým rozmazleným bratrem Sidem.
Sid Toma nemá rád, závidí mu jeho kamarády, jeho dobrodružství i jeho bláhový způsob života. Proto to byl obvykle on, kdo tetičce Polly žaloval Tomovy rošťárny. Tetička Toma vždy řádně potrestala, ale v hloubi duše ho měla stejně ráda jako svého syna Sida.
Se svými nejlepšími kamarády, Joem Harperem a Huckleberrym Finnem, prováděl Tom nejrůznější dobrodružství a lumpárny. Huckleberry byl syn místního opilce a za celý svůj život nebyl ve škole ani v kostele. Proto matky ostatních dětí zakazovaly svým dětem se s ním kamarádit. Tom a Joe mu však jeho nicnedělání záviděli.
V Saint Petersburgu také bydlela Tomova životní láska, dcera místního soudce Thatchera, Becky Thatcherová. Tom neustále utíkal v noci z domova a podnikal s Huckem různé výpravy za dobrodružstvím. Jedné noci se rozhodli jít na hřbitov. Na hřbitově zahlédli tři muže, a tak se schovali za náhrobek a dívali se, co muži provádí. Mezi muži poznali mladého doktora Robinsona, opilce Muffa Pottera a zabijáka Joea Indiána. Potter a Joe Indián měli lopaty a snažili se vykopat mrtvolu pro doktora Robinsona. Doktor jim za práci předem zaplatil, přesto Indián s Pottrem požadovali další peníze. Robinson jim odmítal ještě zaplatit, a tak se strhla rvačka, při níž Robinson omráčil Muffa Pottera a Joe Indián Robinsona zabil. Indián vše nastražil tak, aby si omráčený Potter po probuzení myslel, že Robinsona zabil on. Nato byl Muff Potter křivě obviněn z vraždy a uvržen do vězení, než začne soudní proces. Kluci vše viděli a věděli, kdo je skutečný vrah, ale měli strach o tom vůbec mluvit, jelikož se báli zabijáka Joea Indiána. Mezitím, co byl Muff Potter ve vězení, podnikali kluci další výpravy za dobrodružstvím. Rozhodli se žít na ostrůvku na řece Mississippi jako piráti. Nevěděli však, co to způsobí u nich doma. Za několik dní si celé městečko myslelo, že si vyjeli na voru a že se utopili. Po několika dnech strávených na ostrově se Tomovi stýskalo po tetě Polly a v noci ji šel navštívit. Potajmu se přikradl domů a nalezl tetu Polly a matku Joea Harpera, jak obě dvě brečí nad ztrátou svých dětí. Tomovi došlo, že si celé město myslí, že jsou mrtví a rozhodl se, že se vrátí na svůj pohřeb.
V den pohřbu se Tom, Joe a Huck skutečně vrátili a celé město mluvilo o zázraku zmrtvýchvstání. Joe vše doma povědělmámě, jak to doopravdy bylo a od ní se to dozvěděla teta Polly. Teta Polly byla na Toma nazlobená, že ji nijak nedal vědět, že je naživu a že se tady zbytečně trápila. Tom ji však ujistil, že doma byl se vzkazem na úlomku kůry a chtěl jí dát vědět, že žije Pak si ale uvědomil, že kdyby jí vzkaz dal, jejich dobrodružství by troskotalo. Teta Tomovi zprvu nechtěla uvěřit, ale když se pak s rozpaky podívala do Tomova saka, co měl s sebou na ostrově, kůru opravdu našla a vše mu odpustila.
Poté začal soudní proces s Muffem Potterem, který byl neprávem souzený za vraždu a hrozil mu až trest smrti. Tomovi se ho zželelo, a proto u soudu vystoupil jako korunní svědek a řekl, jak se vše na hřbitově skutečně odehrálo. U soudu byl přítomen i vrah Joe Indián, který po Tomově výpovědi okamžitě utekl oknem. Muffa Pottera zbavili obvinění a propustili ho.
Jednoho dne se kluci rozhodli, že půjdou hledat poklad. A tak šli do strašidelného opuštěného domu. V tom uslyšeli hlasy, a tak se po zchátralých schodech běželi schovat nahoru. Seshora se škvírou v podlaze dívali dolů. Do domu vstoupil Joe Indián se svým komplicem, kterého kluci neznali. Nesli s sebou měšec s penězi, který se rozhodli ukrýt pod dřevěnou podlahu domu. Pod podlahou však narazili na dřevěnou truhlu, ve které byly tisíce dolarů. Chlapci seshora vše viděli a rozhodli se, že až Indián se svým komplicem odejde, tak si všechno vezmou. Muži se však rozhodli vzít si poklad s sebou a ukrýt ho pod křížem číslo 2. Chlapci nevěděli, co toto označení znamená, přesto se pokoušeli toto místo vyhledat, ale nikdy poklad nenašli.
Jednoho letního dne uspořádala Tomova bývalá láska Becky Thatcherová piknik, na který jely všechny děti z města. Tom jel také a Huck byl pověřen Tomem, aby hlídalkaždý Indiánův pohyb.
Na výletě se děti rozhodly jít prozkoumat jeskyni. Tom s Becky zašli příliš daleko a než se nadáli, tak se ve spletitých jeskynních chodbách ztratili. Lidé z celého města se je pokoušeli najít, ale nedařilo se jim to. Uplynulo několik dní a celé město Saint Petersburg truchlilo nad smrtí Toma a Becky.
Mezitím však Huck sledoval Joea Indiána a jeho komplice. Zjistil, že se chystají zabít vdovu Douglasovou, která bydlela za městem na kopci. Manžel, který vdově zemřel, býval totiž dříve soudce, který nechal Indiána zavřít a bičovat. Indián se teď chtěl na vdově pomstít. Huck nelenil a okamžitě seběhl dolů do vesnice, zabouchal na první dům, ve kterém bydlel pan Walesan se svými dvěma siláckými syny a pověděl jim o nebezpečí, které hrozí vdově Douglasové. Walesan a jeho synové si okamžitě vzali pušky a šli na kopec a vdovu Douglasovou zachránili, ale Joea Indiána se jim chytit nepodařilo. Když se vdova Douglasová dozvěděla, že za záchranou jejího života stojí hlavně Huckleberry Finn, rozhodla se, že se ho ujme jako vlastního syna a bude se o něj starat a poskytne mu vzdělání. Mezitím v jeskyni přežíval Tom s Becky z posledních sil. Tom zde v záři pochodně v dálce zahlédl Joea Indiána a konečně zjistil, kam ukryl poklad. Byl s Becky na pokraji smrti hladem a žízní, když vešel do další chodby. V dálce na konci chodby zahlédl světlo a radostí mu poskočilo srdce. Když z otvoru vykoukli ven, tak uviděli několik metrů pod nimi řeku Mississippi a na ní loďku s nějakými lidmi. Pověděli jim, co se jim přihodilo a lidé jim dali jíst a pít a odvezli je zpátky do Saint Petersburgu. Saint Petersburg byl 8 kilometrů od místa jejich nálezu.
Celé město, hlavně Tomova teta Polly a matka Becky Thatcherové, bylo ze záchrany dětí šťastní. Soudce Thatcher nařídil vchod do jeskyně zatarasit, aby se tam už nikdo nikdy nemohl ztratit. Becky Tomovi v jeskyni odpustila a znovu s ním začala chodit.
Po několika dnech si Tom vzpomněl, že se v jeskyni ukrývá zabiják Joe Indián. Soudce nechal zábrany do vchodu zbourat a vydal se s ostatními muži hledat vraha. Jeho mrtvolu našli hned u vchodu. Indián se neměl jak dostat ven a tak jedl netopýry a svíčky, které zde nechaly děti a pil kapky vody, které kapaly ze stropu. To mu však nepomohlo a zemřel.
Tom Huckovi pověděl o pokladu a že ví, jak se do jeskyně dostat, i když je teď její vchod zatarasen. Věděl o jiném vchodu, o tom, ze kterého s Becky vylezli, když se v jeskyni ztratili. Tento vchod byl sice od města vzdálen 8 kilometrů, ale po řece tam Tom s Huckem byli za chvíli. Vlezli do jeskyně a společně pak našli truhlu i měšec spenězi. Celkem to čítalo něco přes 12 tisíc dolarů, tedy 6 tisíc pro každého. To na tehdejší dobu byla obrovská suma peněz.
Tom byl rád, že nakonec poklad našli a také byl rád že s ním Becky opět chodí. Huck začal bydlet u vdovy Douglasové, začal chodit do školy a do kostela také. Ze začátku se mu to sice vůbec nelíbilo a chtěl se vrátit ke svému původnímu způsobu života, ale Tom ho přemluvil, aby u vdovy zůstal.

Černí baroni aneb válčil jsem za Čepičky

20. srpna 2015 v 16:37
Černí baroni aneb válčil jsem za Čepičky
Miroslav Švadrlík
Autor:Narodil se10.srpna 1932.Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953-1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.
Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.
Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující asatirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Zemřel 26.října 2009.
Jeho díla:Doktor od jezera Hrochů, Drákulův švagr, Krvavý Bill a Viola
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai) Arnošt Lustig
Imre Kertész (Člověk bez osudu) Oto Pavel (Smrt krásných srnců)
William Golding (Pán much) Karel Poláček (Muži v ofsajdu)
Obecná charakteristika:
Doba: 70.léta 20.st Nepomuk, Zelená Hora
Politická situace: Komunismus v Čechách
Literární forma, druh:próza
Literární žánr: humoristicko-satirický román
Literární směr:
Jazyk:
Er-forma, slangoví sezam i spisovní jazyk
-slohový postup:
vyprávěcí
Kompozice: chronologická
Narážky: komunismus
Hlavní postavy:
Kefalín: veselí chlápek, výmluvný, blázniví, přátelský
Major Haluška zvaný Terazky
Obsah:
Jedná se o příběh černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám), jak bylo přezdíváno příslušníkům pomocných technických praporů - pétepákům. Hlavní dějovou linii tvoří osud vojína Kefalína, který v civilu pracuje jako asistent režie vesnického divadla.Kefalín jako tisíce bažantů narukoval k pomocnému technickému praporu. K pétépákům rukovaly všechny možné individua, protistátní individua, inteligenti, faráři, tělesně slabí, platfusáci, krátkozrací a postižení padoucnicí ."prostě samej lepší materiál".Po příchodu na Zelenou horu u Nepomuku, kde probíhá přijímač, se seznamují s absolutním vládcem Zelené hory a zámeckým pánem, majorem Haluškou, který velí odloučenému praporu, přezdívají mu Terazky, díky jeho oblíbenému rčení "čo bolo, to bolo, terazky som majorom". Nikdo vlastně ani nevěděl, jaké národnosti Terazky byl. Měl velmi razantní povahu a byl velmi temperamentní až zbrklý. Nadělal spoustu škody na zámku i na historických přilehlých objektech "popílil" stromy, "rozbúral kášňu" a chtěl pobít zámeckou střechu eternitem. Ovšem major Haluška nebyl jediným důstojníkem u Černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám). Za zmínku ještě stojí třeba poručík Hamáček, Troník, nadporučík Mazurek, kterého bila vlastní žena, kapitán Honec, kapitán Domkář a Ořech a spousta dalších. Vojíni povinné prezenční služby měli sloužit s krumpáčem a lopatou v ruce někde v lomu. Pétépáci byli také označováni jako ostuda Československé demokratické armády. Z vojínů kromě Kefalína je třeba připomenout zloděje automobilů Cimla, drzouna Frantu Voňavku, zavilého kulaka Vatu, redaktora Rudé vatry Dušana Jasánka, slabomyslného vojína Čilpana. Vojíni procházejí tvrdým výcvikem, i životem na pracovištích a nezřídka se nevyhnou komickým situacím. Jako vytvoření prasečího chlívku na Zelené Hoře, o který se stará Kefalin a tak se ulívá z výcviku, nebo vychlastání celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem. Kniha líčí objektech "popílil" stromy, "rozbúral kášňu" a chtěl pobít zámeckou střechu eternitem. Ovšem major Haluška nebyl jediným důstojníkem u Černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám). Za zmínku ještě stojí třeba poručík Hamáček, Troník, nadporučík Mazurek, kterého bila vlastní žena, kapitán Honec, kapitán Domkář a Ořech a spousta dalších. Vojíni povinné prezenční služby měli sloužit s krumpáčem a lopatou v ruce někde v lomu. Pétépáci byli také označováni jako ostuda Československé demokratické armády. Z vojínů kromě Kefalína je třeba připomenout zloděje automobilů Cimla, drzouna Frantu Voňavku, zavilého kulaka Vatu, redaktora Rudé vatry Dušana Jasánka, slabomyslného vojína Čilpana. Vojíni procházejí tvrdým výcvikem, i životem na pracovištích a nezřídka se nevyhnou komickým situacím. Jako vytvoření prasečího chlívku na Zelené Hoře, o který se stará Kefalin a tak se ulívá z výcviku, nebo vychlastání celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem.

Bílá nemoc

20. srpna 2015 v 16:35
Bílá nemoc
Karel Čapek
Autor:
Český prozaik, dramatik, básník, publicista, překladatel, tvůrce sloupku, představitel pragmatismu (filozofický směr- absolutní pravda). Narozen roku 1890 v Malé Svatoňovice, otec venkovský lékař ( > Galén), matka sbírala lidovou slovesnost. Bratr Josef byl malíř i spisovatel, měli spolu velmi blízký vztah, jejich sestra Helena se stala malířkou. Karel studoval na gymnázium Hradec Králové, kde byl vyloučen kvůli kritice R-U, následně studoval na gymnáziu v Praze, studoval filozofii, literaturu (Berlín, Paříž), vychovatel u hraběte Lažanského. Zpočánku psal spolu s Josefem, poté sám, psal role pro manželku Olgu Scheinpflugovou. Přátelil s T.G. Masarykem ("Hovory s TGM") 25.12.1938 zemřel na zápal plic. Byl několikrát nominován na Nobelovu cenu, kterou však nikdy nezískal.
Tvorba:
-ideály demokracie a humanity, myšlenky pragmatismu (jen to je pravdivé, co je užitečné a účelné pro život), nic nelze vyložit jen z jednoho hlediska (každý má svou pravdu), autobiografické prvky (sám byl svědek výbuchu továrny > Krakatit)
Novinářská činnost: fejetonista, vymyslel sloupek (= tematická obdoba fejetonu, kurzíva, aktuální téma, tvar sloupu, odlehčená forma)
  • Kritika slov, Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Marsyas
  • cestopisy:Výlet do Španěl, Anglické list, Cesta na sever
    Prozaická činnost: civilismus
  • spolu s Josefem: Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada; sám: Trapné povídky
    románové utopie
  • Krakatit, Továrna na absolutno, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Hovory s TGM
    noetický prvek
  • Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
    protifašistická díla
  • Válka s mloky, První parta, Život a dílo skladatele Foltýna, Kniha apokryfů
    Tvorba pro děti
  • Dášenka čili život štěněte, Devatero pohádek
    Dramatická činnost
  • Loupežník, Ze života hmyzu- s Josefem; sám: R.U.R., Věc Makropulos, Matka
    Obecná charakteristika
    Druh, žánr: drama- protifašistické, tragédie
    Tematická výstavba:
    Námět: varování před fašismem, nesmyslnost války
    Místo děje: vymyšlená země (místo není nijak blíže určeno)
    Doba děje: autorova současnost- doba, kdy fašismus dosáhl největší síly
    Postavy:
  • Dr. Galén- byl ve válce a snaží se zabránit válce tím, že ošetřuje jen chudé lidi, kteří jsou proti boji, ví, co je válka, jaké nese oběti, odvážný, pomáhá druhým, naivní, laskavý, silná povaha, statečný (odporuje maršálovi, pod hrozbou vězení)
  • Dr.Sigélius- doktor, který nechá léčit Galéna ve své nemocnici, složení léku mu však není známo, panovačný, krutý, nekompromisní, snaží se najít lék
  • Maršál- diktátor, neústupný, zbabělý, bezohledný (společné s Krugem), zlý, krutý, panovačný, toužící po moci, až když sám onemocní, je schopen svůj názor na válku změnit, typický fašista, opak dr. Galéna
  • Baron Krug- majitel zbrojařské továrny, který také onemocní Bílou nemocí, chce, aby Gálén zachránil, ten však chce mír a dává podmínku, ve které se jedná o ír zemi, Maršal nechce na podmínku o míru přistoupit, a proto se baron zastřelí, nejbližší přítel Maršála, podobná povaha jako Maršál
  • Další postavy: Maršálova dcera, syn barona Kruga, otec, syn, matka, dcera
    Jazyková výstavba:
    Jazyk: spisovná čeština, latina-názvy nemocí, anglické a německé fráze
    -krátké scénické poznámky (popisují, co člověk v dané chvíli dělá)
    -psáno formou dialogů (velice živé), není zde velké množství charakteristiky postav (vlastnosti známé z jejich promluv), fantastický motiv, metafory, časté označení, nářečí
    Symbolika:
    Maršálova země: nacistické Německo
    Malá země, proti které se válčí:Československo
    Bílá nemoc:úpadek společnosti, manipulace s lidmi
    Galénova smrt:potrestání Galéna za porušení Hippokratovy přísahy
    Myšlenky:
  • varování před nebezpečí fašismu, úpadek společnosti
  • nemoc má symbolický význam-nemoc- nacismus, nemoc mysli, bílá= čistota rasy, bílá skvrna= hluboký rozvrat bílé rasy, který Čapek viděl v násilnických metodách a touze po světovládě
  • konflikt Galén x Maršál- není boj dobra proti zlu, černé proti bílé; srážka dvou nesmiřitelných hodnot (konflikt jedince x držitelům moci)=konflikt ideálů pacifismus a demokracie x diktatura
  • dílo nutí čtenáře přemýšlet, klást si otázky
  • největší nebezpečí pro lidskou společnost je v slepém následování davu, nahrazení vlastních názorů názory fanatiků
  • končí otevřenou otázkou: uvědomí si národ, že je celý nemocen, že jeho vlastní smyšlení je ona bílá nemoc nebo bude pokračovat ve válce, než všichni pomřou?
    Kompoziční výstavba:
    -chronologicky, 3 akty, 14 obrazů, předmluva- autor seznamuje s důvodem napsání díla
    -vykonstruovaná zápletka, tragický konec
    Zařazení autora, znaky období:
    Literatura 1. poloviny 20. století (čeká meziválečná literatura). Demokratický proud: důraz kladen na poznávací (noetickou) stránku díla, členění literatury, vznik nových uměleckých proudů
    Autoři, kteří tvořili ve stejné době:
    Karel Poláček (Bylo nás pět), Jaroslav Hašek, Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka), Vladislav Vančura (Rozmarné léto), Ivan Olbracht (O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách)
    Vliv na tvorbu:
    Čapek si jako jeden z mála, uvědomoval nebezpečí, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerpvp Německo.
    Kritika a vliv díla:
    -dílo bylo zfilmováno a několikrát převedeno do divadelní podob, 1937 stejnojmenný film- režie a hlavní role: Hugo Haas, na motiv této knihy byla natočena i opera
    -fašistické skupiny: napadají Čapka za jeho díla, pravděpodobně uspíšili jeho smrt
    Společensko-historické pozadí:
    -uvedeno na scénu dvacet měsíců před podepsání Mnichovské dohody, dva a půl roku před začátkem 2. světové války= před nástupem fašismu, před kterým varovalo
    -konkrétně reaguje na hrozbu války a varuje před nastolení, a nadvládou fašismu a s ním spojeným "vykořisťováním", nenávisti
    Srovnání: Matka, Válka s mloky
    Obsah:
    V jisté, blíže neurčité zemi, se rozmohla epidemie tzv. Bílé nemoci. Jde pravděpodobně o jakousi formu malomocenství, která se projevuje bílými skvrnami na kůži. Šíří se dotykem a ze začátku pouze mezi chudými a starými lidmi. Zemi ovládá diktátor Maršál, který se připravuje na výbojnou válku proti menšímu sousednímu státu. V tom mu pomáhá vlastník zbrojoven baron Krug. Mladému doktorovi Galénovi se mezitím podaří najít lék proti Bílé nemoci, ale léčí jen chudé lidi, kteří nemají moc a vliv. Těm vlivnějším Galén lék vydat odmítá. Když onemocní baron Krug, zavolá Galéna, aby ho vyléčil. Ten mu dává podmínku- musí okamžitě zastavit zbrojení, jinak mu lék nebude vydán. Krug žádá Maršála, aby uzavřel mír, ten však nehodlá se zbrojení přestat a Krug ze zoufalství spáchá sebevraždu. Po jeho smrti začíná útok a sousední zemi. Avšak Maršál na sobě zpozoruje vílou skvrnu. Maršálova dcera pozve Galéna, aby Maršála vyléčil, ten má stejnou podmínku- Maršál musí uzavřít mír. Teprve na naléhání své dcery a mladého Kruga, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku pro poskytnutí léku. Dá zavolat Galéna, ale ten se před Maršálovým palácem střetne se skandujícím davem, a protože se snaží odporovat jejich provolávání hesla: "Ať žije Maršál, ať žije válka!" je on i lék davem ušlapán. Dav v tu chvíli netuší, že tak vlastně zabili oslavovaného vůdce.
    Autoři doby:
Jiří Wolker (Host do domu), Josef Čapek, Ludvík Souček (Ces

Ptám se ...

9. srpna 2015 v 17:35 | Rebecca |  Rebecca
Víte, chtěla jsem tu napsat další článek, už ani nevím na jaké téma, ale napadlo mě: Co když by se jim (jako vám) to nelíbilo? Ale co se vám potom líbí, přímo ode mě?
Já vím, nejsem na tomto blogu dlouho, ale taky mě mohlo napadnout, se vás nejdříve zeptat na to, jaké články se vám ode mně nejvíce líbí. Jsou to ty články, kde si vylévám svoje srdce, popisuji to, co jsem zažila? Anebo naopak takové články, kde vám dávám moudra a nějaké ty brouky do hlavy k zamyšlení?
Bože, proč jsem se vás na to nezeptala dřív?
Pište mi to prosím do komentářů, jsem moc líná udělat anketu.