Černí baroni aneb válčil jsem za Čepičky

20. srpna 2015 v 16:37
Černí baroni aneb válčil jsem za Čepičky
Miroslav Švadrlík
Autor:Narodil se10.srpna 1932.Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 získal maturitu (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1953-1954 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.
Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.
Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující asatirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Zemřel 26.října 2009.
Jeho díla:Doktor od jezera Hrochů, Drákulův švagr, Krvavý Bill a Viola
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai) Arnošt Lustig
Imre Kertész (Člověk bez osudu) Oto Pavel (Smrt krásných srnců)
William Golding (Pán much) Karel Poláček (Muži v ofsajdu)
Obecná charakteristika:
Doba: 70.léta 20.st Nepomuk, Zelená Hora
Politická situace: Komunismus v Čechách
Literární forma, druh:próza
Literární žánr: humoristicko-satirický román
Literární směr:
Jazyk:
Er-forma, slangoví sezam i spisovní jazyk
-slohový postup:
vyprávěcí
Kompozice: chronologická
Narážky: komunismus
Hlavní postavy:
Kefalín: veselí chlápek, výmluvný, blázniví, přátelský
Major Haluška zvaný Terazky
Obsah:
Jedná se o příběh černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám), jak bylo přezdíváno příslušníkům pomocných technických praporů - pétepákům. Hlavní dějovou linii tvoří osud vojína Kefalína, který v civilu pracuje jako asistent režie vesnického divadla.Kefalín jako tisíce bažantů narukoval k pomocnému technickému praporu. K pétépákům rukovaly všechny možné individua, protistátní individua, inteligenti, faráři, tělesně slabí, platfusáci, krátkozrací a postižení padoucnicí ."prostě samej lepší materiál".Po příchodu na Zelenou horu u Nepomuku, kde probíhá přijímač, se seznamují s absolutním vládcem Zelené hory a zámeckým pánem, majorem Haluškou, který velí odloučenému praporu, přezdívají mu Terazky, díky jeho oblíbenému rčení "čo bolo, to bolo, terazky som majorom". Nikdo vlastně ani nevěděl, jaké národnosti Terazky byl. Měl velmi razantní povahu a byl velmi temperamentní až zbrklý. Nadělal spoustu škody na zámku i na historických přilehlých objektech "popílil" stromy, "rozbúral kášňu" a chtěl pobít zámeckou střechu eternitem. Ovšem major Haluška nebyl jediným důstojníkem u Černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám). Za zmínku ještě stojí třeba poručík Hamáček, Troník, nadporučík Mazurek, kterého bila vlastní žena, kapitán Honec, kapitán Domkář a Ořech a spousta dalších. Vojíni povinné prezenční služby měli sloužit s krumpáčem a lopatou v ruce někde v lomu. Pétépáci byli také označováni jako ostuda Československé demokratické armády. Z vojínů kromě Kefalína je třeba připomenout zloděje automobilů Cimla, drzouna Frantu Voňavku, zavilého kulaka Vatu, redaktora Rudé vatry Dušana Jasánka, slabomyslného vojína Čilpana. Vojíni procházejí tvrdým výcvikem, i životem na pracovištích a nezřídka se nevyhnou komickým situacím. Jako vytvoření prasečího chlívku na Zelené Hoře, o který se stará Kefalin a tak se ulívá z výcviku, nebo vychlastání celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem. Kniha líčí objektech "popílil" stromy, "rozbúral kášňu" a chtěl pobít zámeckou střechu eternitem. Ovšem major Haluška nebyl jediným důstojníkem u Černých baronů (říkalo se jim tak kvůli černým výložkám). Za zmínku ještě stojí třeba poručík Hamáček, Troník, nadporučík Mazurek, kterého bila vlastní žena, kapitán Honec, kapitán Domkář a Ořech a spousta dalších. Vojíni povinné prezenční služby měli sloužit s krumpáčem a lopatou v ruce někde v lomu. Pétépáci byli také označováni jako ostuda Československé demokratické armády. Z vojínů kromě Kefalína je třeba připomenout zloděje automobilů Cimla, drzouna Frantu Voňavku, zavilého kulaka Vatu, redaktora Rudé vatry Dušana Jasánka, slabomyslného vojína Čilpana. Vojíni procházejí tvrdým výcvikem, i životem na pracovištích a nezřídka se nevyhnou komickým situacím. Jako vytvoření prasečího chlívku na Zelené Hoře, o který se stará Kefalin a tak se ulívá z výcviku, nebo vychlastání celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama