Krásné zelené oči

20. srpna 2015 v 16:47
Krásné zelené oči
Arnošt Lustig
Autor:Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v Praze v Československé republice. Byl to český židovský prozaik, novinář světového významu i scénárista.
Jeho otec byl obchodníkem v Praze, kde Arnošt Lustig úspěšně dokončil obecnou školu, začal studovat na reálce, ze které byl roku 1941 vyloučen z rasových důvodů. Jako Žid nemohl nastoupit na jinou střední školu, proto se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína. Později poznal i koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 zázrakem uprchl z transportu smrti, což byla cesta z Buchenwaldu do Dachau. Do konce války se ukrýval v Praze.
Během holocaustu přišel téměř o celou rodinu, což jej do smrti poznamenalo, můžeme to pozorovat na jeho psaní. Po válce vystudoval vysokou školu politických a sociálních věd. Též začínal přispívat do různých novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin, kde psal články o izrealsko-arabské válce. Po návratu domů se stal redaktorem Čs. rozhlasu, vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět. Napsal i scénář k filmu podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 se rozhodl opustit Československo. Emigroval do Jugoslávie, poté žil v Izraeli a roku 1970 se usadil v USA, kde přednášel na univerzitě ve Washingtonu na téma film, literatura a scenáristika.
Po Sametové revoluci se opět vrátil do České republiky, kde v sobotu 26. února 2011 umřel na rakovinu v Praze. Zanechal po sobě dceru Evu a syna Josefa.
Jeho díla: Motlitba pro Kateřinu Horizontovou, Dita Saxové, Démanty noci, Noc a Naděje
Vliv na jeho dílo:Koncentrační tábory
Další autoři a jejich díla:
Světoví autoři: Čeští autoři:
Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai) Anna Franková
Imre Kertész (Člověk bez osudu) Oto Pavel (Smrt krásných srnců)
William Golding (Pán much) Karel Poláček (Muži v ofsajdu)
Obecná charakteristika:
Doba: 2.světová válka koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, Nr.232 Ost (nevěstinec), po válce v maďarském Pětikostelí a v poválečné Praze
Literární forma, druh: próza
Literární žánr: židovský román
Jazyk:
Ich i er-forma
-metafora, přirovnání
-spisovný jazyk, německé výrazy
-slohový postup: vyprávěcí a popisný
Kompozice: chronologická a retrospektivní
Hlavní téma: Příběh je psán o mladé židovské dívce, která je transportována do polního nevěstince za 2. světové války. Autor tak ukazuje nelehký život židovského lidu.
Hlavní postavy:
Hana Kaudersová zvaná Kůstka: krásná, opatrná, svým způsobem odvážná, opatrná, uštěpačná, nechápe, jak to mohla dělat, silný pud přežití, málomluvná
Hauptmann wehrmachtu Daniel August Hentschel- hodný, rád vzpomíná, pomáhá Kůstce, zvláštní chápání smrti
Obersturmführer SS Stefan Sarazin- rasista, milovník zabíjený, sebestředný, trpí pocitem méněcennosti
Rabín Gideon Schapíro- hodný milý člověk, hodně věřící a nechápe jak Bůh mohl dopustit takovou spoušť, začíná bláznit, naslouchá
Obsah:
Hanka Kaudersová zvaná Kůstka žila před válkou se svojí rodinou v Praze. Kvůli svému židovskému původu však byli na začátku války deportováni do terezínského ghetta, kde strávili dva roky, po nichž byli posláni do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Její čtrnáctiletý bratr Ramon byl ihned po příjezdu poslán do plynové komory. Tak bylo nakládáno se všemi mladšími patnácti let. Kůstka zalhala a vydávala se za osmnáctiletou. Otec, který viděl Německo jako rozjetou lokomotivu, vlak, který se na ně řítil a nikdo jej nemohl zastavit, spáchal sebevraždu, naběhl do drátů vysokého napětí a matku zastřelili na sklonku války při útěku.
Kůstka přežila, ale prošla si peklem. V Auschwitz-Birkenau si ji vybral doktor Krueger k sobě jako pomocnici. Neměl rád "lágrové hadry", proto chodila slušně oblečená. Prováděl na ní pokusy s rentgenem, při nichž ji sterilizoval. V den, kdy Kruegera povýšili, ve spěchu transplantoval omrzlému německému důstojníkovi čtverec kůže vyříznutý z "židovského podčlověka". Za "tuhle neslýchanou hanebnost" ho okamžitě převeleli na frontu a přijel nový lékař.
Jeho úkolem bylo vybrat dívky do polního nevěstince. Mělo jich být 36 a právě Hanka, která se k výběru připletla, byla ta šestatřicátá. Společně s vybranými dívkami pak byla přesunuta do statku Nr. 232 Ost, kde byl zřízen polní nevěstinec. Vedl jej zneuznaný doktor oberführer Helmuth Gustav Schimmelpfenig, jenž je pravidelně prohlížel a očkoval. V nevěstinci byla ještě jedna židovská dívka Estela, která však na sklonku války zemřela. Ostatní dívky Židovky nebyly, neměly jména, pouze přezdívky jako Kráska, Vysoká, Chytrá a další. Starala se o ně Madam Leopolda Kuliková.
V polním nevěstinci strávila Kůstka jedenadvacet dní, které pro ni znamenaly záchranu života, ale také velké duševní i fyzické utrpení. Každý den se v její kóji vystřídalo dvanáct, někdy i patnáct vojáků. Když měla důstojníka, neměla v ten den už nikoho jiného. Jedním z nich byl hauptmann Daniel August Hentschel, druhým obersturmführer Stefan Sarazin.
Felbordell Nr. 232 Ost měl svá pravidla a ani tam nebylo snadné přežít. O životech prostitutek tu rozhodoval někdo jiný než ony samy. Když si na prostitutku někdo stěžoval, dostala výprask, když byly stížnosti tři, šla ke zdi, kde ji zastřelili. Vydržet nelidské zacházení a životní podmínky, které v nevěstinci panovaly, vyžadovalo obrovskou vůli žít a nepoddat se beznaději. Některé dívky tlak nevydržely, jako Kráska, jež spáchala sebevraždu, jiné se provinily slovem nebo svým chováním natolik, že byly zabity, například Vysoká, která byla zastřelena u popravčí zdi.
Po 21 dnech došlo k evakuaci nevěstince, protože Němci byli vývojem války, která se viditelně blížila ke konci, donuceni k ústupu. Kůstce se podařilo v nastalém zmatku společně s druhou židovskou dívkou Estelou utéct. Ovšem Estela nepřežila, u Katovic ji roztrhali dobrmani. Kůstce se povedlo na jednom malém nádraží schovat do vagonu s uhlím. Následně chvíli pracovala na černo v prádelně, a když cítila ohrožení i zde, vydala se do Pětikostelí v Maďarsku, kde pobývala 10 dní u rabína Gideona Schapíro, který během války ztratil svou rodinu. Byl to jediný člověk, kterému se svěřila.
Poté se vrátila do Prahy, kde žila v domě pro sirotky. Trávila čas s dvěma mladými muži, spíš chlapci, kteří také přežili válku, s Ervínem Adlerem a vypravěčem příběhu, za něhož se později provdala. Ani jim se však se svým hrůzným zážitkem z války nesvěřila a nikdy se jej nezbavila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama