Červen 2016

Den 2

23. června 2016 v 20:16 | maya
Sice jsme minule lehce nadávala na vstávání 6:45, ale dnes jsem úplně stejně stávala. Možná za to mohl fakt, že jsem jednoduše blbá a nevypla si budíka na dnešní ráno. Hmm, přeci šlo po vzbuzení típnout mobil, a spát dál, ne? Evidentně ne... Z nějakého důvodu se šla dělat ovesná kaše... :D
Ovesná kaše, mléko, třtinový cukr, jablko, bílý i černý mák, jahody
Své snídaně s vánočním ovocním čajem jsem se nakonec dočkala 7:30 začínám být hrozná s tím časem. Následovala chvilka s knížkou, nádobím, košem. V 9 hodin se šlo za kamarádkou k domu, kde se "překvapivě" stratilo více času, než bylo v plánu. Naštěstí se nám povedlo se do Penny dorazilo k 10:00 a vedoucí se ještě tady zastihla, takže nám mohla předost potřebný papíry k brigádě. Upřímně, chtělo se mi brečet, kolik peněz zas vyhodím za prohlídky u doktora a podobné věci, kvůli této letní práci. Dejme tomu 50Kč za potravinářský průkaz, 100Kč za výpis rejstříku na poště jako celkem dost, a nakonec 500Kč za prohlídku u doktorky !! Jako budu jeden den vydělávánat za náhradu tohoto, spíš 2 dny.
Šunka, celozrná houska, máslo, jarní cibulka, petržel, okurka, káva ledová
Než se z Penny došlo domů, při cestě se nakupovalo ještě na oběd, bylo už 11:00 a než se vše připrovilo jedlo se 11:30. S velkou radostí jsem se natáhla na gauč, odpočívala jsem, jelikož mi tyto vedra nesvětčí. Potím se, strácím energii a lidé nesmějí moc k mé osobě, jelikož se může stát, že omdlím...
Kolem 13:30 se má maličkost uráčila si jít připravit suroviny k přípravě oběda.
Těstoviny, kuřecí maso, paprika, cibule, sůl, kmín, pórek,
pálivá paprika, pepř, rajčátka, petržel, niva +1,5l matoni
Povedlo se uvařit dobře, dokonce se to stihlo do půl hodinky. Problém byl v tom, že se rodiče rozhodli přijít až na 15:00. Takže se jedla samotná, a nakonec jsem slízla i držkování proč sem to dělala tak brzy... Mohli to říct, mohli to ohřát, jen jsme se zbytečně poštěkali... Jako doma budu už jen 3 měsíce a takhle se hádat nad zbytečnostmi... ano, mrzelo mě to. Nakonec se zamířilo na zahradu, kde se opalovalo na mostku a využil se i u strýčka na 10 minut Orbitek. :D
Domů na svačino-večeři se dorazilo 18:30, ta byla stejná jako svačina s dopoledne, jelikož jsem počítala s tím, že ji vezmu na zahradu, ale jak jsem byla nasratá, zapomněla jsem na to... No nevadí, stejně už by to byla svačino-večeře, tak co.

Za dnešek jsem celkem zklamaná, že jsem jedla jen 4x místo 5x. Pokud se nějak nebude dodržovat jídelníček asi nic moc hubnutí nebude. Musím se na to dávat pozor! A lépe si rozvrhnout den.

Tankový prapor

22. června 2016 v 20:02 | maya

Tankový prapor

Josef Škvorecký

Autor:
Český prozaik, esejista, překladatel a zakladatel exilového nakladatelství ´68 Publishers Josef Škvorecký se narodil 27. září v Náchodě. Narodil se v rodině bankovního úředníka, poté, co vystudoval gymnázium v Náchodě byl totálně nasazen. Po skončení války nastoupil na lékařskou fakultu, tu nedokončil a přešel na filozofii. Několik let působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují, v roce 1951 nastupuje dvouletou vojenskou službu, odkud čerpá mnoho námětů pro svá díla. Po návratu se stává redaktorem Státního nakladatelství krásné literatury a umění (později přejmenováno na Odeon), v roce 1956 nastupuje do redakce dvouměsíčníku Světová literatura. O dva roky později toto pracoviště opouští z důvodu vydání svého románu Zbabělci. V roce 1969 se rozhodl s manželkou Zdenou Salivarovou emigrovat do Kanady. Zde v Torontu společně založili exilové nakladatelství ´68 Publishers, kteé vydalo přes 220 knižních titulů českých exilových nebo zakázaných autorů. V roce 1978 jsou manželé Škvorečtí zbaveni českého občanství V roce 1980 byla Jesefu Škvoreckému udělena Neustadtská mezinárodní cena za literaturu, o 10 let později bylo oběma manželům Škvoreckým udělen Řád Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. Manželé Škvorečtí žijí v Kanadě dodnes.
Dílo:
Zbabělci, Konec nylonového věku, Povídky tenorsaxofonisty, Legenda Emöke, Lvíče, Hořkej svět, Píseň zapomenutých let, Hlas z Ameriky, Někdo měl prima sezónu, Smutek poručíka Borůvky, Obyčejné životy
Současníci autora:
Vladimír Páral
- Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi
Jiří Švejda
- Havárie, Požáry a spáleniště, Moloch
Stanislav Rudolf
- Metráček, Pusinky, Barvoslepý
Zdena Frýbová
- Robin, Připravte operační sál
Ludvík Vaculík
- Na farmě mládeže, Rušný dům, Sekyra, Morčata
Pavel Kohout
- Zářijové noci, Říkali mi soudruhu, Čas lásky a boje
Milan Kundera
- Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí, Životy jinde
Ivan Klíma
- Moje první lásky, Moje šílené století, Láska a smetí
Ladislav Mňačko
- Já Adolf Eichman, Smrt si říká Engelchen
Vladimír Škutina
- Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů
Eva Kantůrková
- Smuteční slavnost, Nulový bod, Jan Hus
Pavel Tygrid
- Marx na Hradčanech
- Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Obecná charakteristika:
Humorný román z vojenského prostředí Tankový prapor vznikl v roce 1954 a navazuje na něj další Škvoreckého román Černí baroni. Vzhledem k tehdejší situaci v Čechách neměl Škvorecký dovoleno vydat toto dílo ve své vlasti, vydává jej proto až v roce 1971 v nakladatelství 68, které zakládá se svou ženou Zdenou Saliverovou v Torontu a má sloužit jako nakladatelství pro všechny české autory, kteří svá díla v Čechách nesměli vydat. Dílo je psáno nespisovným jazykem plným sprostých a hrubých výrazů, slangových výrazů z vojenského prostředí, najdeme zde motiv lásky mezi hlavní postavou rotným Smiřickým a ženou nadporučíka Pinkase Janinkou, nebo motiv vraždy majora Borovičky. Toto dílo je částečně autobiografické, tímto i dalšími romány Josefa Škvoreckého nás provází mladý chlapec Danny Smiřický. Tankový prapor byl roku 1991 zfilmován v režii Víta Olmera. Je to dílo humorné, ironické, cynické, avšak za vší legrací cítíme z vyprávění velmi vážnou a nepříjemnou situaci, která na vojně panovala.
Obsah:
Hlavní postavou díla je Danny Smiřický. Dannymu zbývá jen několik měsíců do ukončení služby ve vojenskému útvaru Kobylec a po propuštění do civilu nastoupí do nakladatelství. Jemu a jeho dalším kamarádům znepříjemňují život jeho nadřízení, například major Borovička alias malinkatý Ďábel, nadporučík Růžička nebo kapitán Matka, kteří se snaží jít ve stopách Sovětského svazu. V knize je také ukázáno, co čekalo schopné muže, kteří se rozhodli bojovat proti Němcům na (nesprávné) straně Velké Británie. Danny má také románek s nedobytnou Lizetkou, která jej stále odmítá a nato se začne scházet s Janou Pinkasovou, ženou nadporučíka Pinkase. Danny se dostává do sporu s majorem Borovičkou, který se rozhodne prodloužit mu pobyt na vojně. Jednoho večera dojde k šarvátce mezi opilými vojáky alias velkými sabotéry a narušiteli a jejich nadřízenými zastánci socialismu. Vojáci ví, že Borovička jim udělá ze života peklo, rozhodnou se tedy zbavit se ho. Nechají otevřený kuchyňský poklop na odpadky, kam major Borovička spadne.
Danny Smiřický je zavolán k nadporučíku Pinkasovi, Danny má strach, že Pinkas zjistil, že mu chodí za ženou. Naopak Pinkas našel posudek, který napsal major Borovička. Pinkas jej roztrhá a Dannyho propouští domů.

Charakteristika postav:
Danny Smiřický nenechal se ovlivnit socialismem, má vlastní názor, ve vojenské službě dělá jen to co musí, chce být co nejrychleji doma, na zkrácení pobytu s kamarády vymýšlí různé vtipné plány jak co nejvíce narušit systém armády.
major Borovička nekompromisní, přísný, škodolibý, chce se co nejvíce zavděčit sovětskému svazu, využívá své moci a vyžaduje naprostou preciznost, přesnost a disciplínu.
nadporučík Růžička podporuje Sovětský svaz, vyžaduje disciplínu, snaží se být jako major Borovička, ikdyž nemá takové pravomoci.
kapitán Matka vyžaduje od vojáků také jistou disciplínu, nedovádí to však k takovým extrémům jako major Borovička, není tak přísný.

Doba:
Válečná doba znamenala nejen pro Josefa Škvoreckého totální nasazení. Po válce se situace uvolnila, byly opět otevřeny vysoké školy. Únorovým převratem v roce 1948 se u nás k moci dostávají komunisté, což pro některé spisovatele a publicisty, kterým se tento režim nelíbil, znamenalo buď zákaz psaní nebo odchod do exilu. V roce 1968 dochází k ještě většímu utužení režimu, což Škvoreckého přiměje k odchodu z Česka. Po revoluci v roce 1989 dochází k nastolení demokracie, většina zakázaných autorů má nyní svobodnou ruku a může se vyjádřit ke svým zkušenostem a zážitkům z dob socialismu. Josef Škvorecký s manželkou navštěvuje svou vlast, avšak trvale pobývá v Kanadě.

Den 1

22. června 2016 v 19:27 | maya |  Cesta o 20 kg míň
Probuzení do dnešního dne nebylo zrovna dvakrát radostné, proč? Zaprvé pro probuzení 6:45 jsem musela použít budík. Zadruhé v 7:00 v bytovce vypínali elektřinu a já jsem si z nějakého nesmyslného důvodu usmyslela udělat ke snídani ovesnou kaši. Pořád nechápete? Ovesná kaše se vaří, domácí trouba je na elektřinu a vše se muselo stihnout udělat do sedmy. Jako bylo to jen tak tak... Už bych stahovala zahřívání, když náhle elektrika nikde. :D Naštěstí, snídaně hotova a já si gratulovala, že nakonec tohle brzké vstávní nebylo zahozeno. (Momentálně jsem si navykla vstávat kolem 9, proto se mi nezdálo tohel vstávání :D )
Ovesná kaše (mléko, ovesné vločky, třtinový cukr, jalko)*stroužky jablka, mák
+ citronovo-zázvorový čaj (0,75 l )
A co se dělalo, když nešla elektřina? V pokojíčku jsem utřela prach asi tak po 2 měsících, ano byla to celkem kýchací práce, ale je z ní dobrý pocit. Následně bylo umyto nádobí, zameteno, vynešen koš. Samozřejmě jsem si četla knihy od Irwina Shaw Mladí lvi. Jsem z ní naprosto unešena. No a když zabloudím do děje knih, samozřejmě u toho piji čaj = zlozvyk. Vypito 1l Echinaceový čaj.
V 9:30 přišel čas na svačinu v této podobě:
Bílý chléb, lučina, nať jarní cibulky, okurka
Možná vám vrtá v hlavě, proč svačina byla tak brzy. Šlo o to, že na 10 hodinu jsem byla s kamarádkou domluvená na brusle. Sice se moc nenajezdilo cca 2 km, ale neskutečná legrace, pohoda žádný stres. Co více si přát? Po bruslých jsme ještě šli na město si pokecat, mě ani jí se nechtělo domů. Popíjel se Broskvový čaj 1l
Návrat do bytu byl kolem 13:00. Milým překvapením se stalo funkčnost elektrické energie. Vždyť v rozhlase hlásili až do 15:00, ne?
ryzeto s kukuřicí, hrachem, králičí maso + rajčata s bílou paprikou
Následovalo hodinové čekání na rodiče, kde sem ji ohřála jídlo. A následovalo hurá na zahradu, kde se zalívali květi v truhlíku, slunění se. Využití orbitreku na 10 minut, bohužel na stroji musím poslouchat nějakou hudbu, jinak nemám šanci na nim vydržet běžet, jinak 10 minut z toho důvodu, aby si tělo zvyklo a nešlo do šoku.
Kedlubny (dělono se s rodiči)
Následovala svačinka kolem 16:00. Pak jsem si šla číst Mladé lvi, či brouzdat po internetu na mobilu. Pěkně jsem si při tom ležela na sluníčko a chytala barvičku. S mamkou se klasicky vypila jedna Ledová káva. Kolem 18:00 jsem šla domů, kde se našla Gyrosová klobása + salát se zálivkou+ bílý rohlík. Což mě celkem štve, ale celkově den považuji za úspěch, aspoń v tom ohledu, že jsem byla schopna dodržovat program a nejedla každou hodinku :D Snad to tahle vydrží dlouho :D

Den 0

21. června 2016 v 20:20 | maya |  diary*Maya
Už dlouho s myšlenkou o hubnutí koketuji. Přeci je jen nepřímné, když v obchodě vyhledávám čísla XL, které musím se smutný povzdech vzít. Teda pokud nejsou vybraný! Ano správně, většinou u pěkných kousků jsou hned pryč a mě zbývíjí smutné oči, jelikož jsou tam ty další velkosti, které nemůžu nosit či se do nich vůbec nacpat :D Ono asi bych to L dala, jenže problém mé postavy jsou velká prsa (bohužel je to dědičné a všechny ženské z obou stran rodiny měly a nejspíš i budou mít velká prsa). Někdo by mohl říct, vždyť je to paráda mít je velká. Musím nějakého človíčka zklamat, je to nahouby, špatně se schání správná sportovní podprsenka, která by je aspoň kapku udržela v klidu a to ani nemluvím o plavkách ( několikrát se mi stalo, že jsem musela mít vršek 44 a spodek 40, což když je sem tam kupuji u vietnamců, kde je prodávají jako kopletku jednoho čísla, se musí jednoduše prohodit....) Navíc jsou těžká a nechápu, proč si je ženy chtějí chirurgicky zvětšit...

Vlastně chci dát dolů 20 kg z 85 kg z mojí výšky 167 cm. Vím, že to bude dlouhý boj. Budu muset pomaličku, ale jistě a abych si nějak udržela motivaci, nadšení ,chci si vše poznamenávat na blog. Doufám, že díky němu to půjde a budu cítit nějakou větši zodpovědnost.

Jediné co vidím dost pozitivně, že jsem po maturitě, takže nebude žádný zbytečný stres (ne že bych se i nějak extra před maturitou stresovala, ale i tak, sem tam jsem určitý změny nálady měla :) ). A ještě jeden fakt, možná to bude znít divně, ale jsem sportovně založená. Mé tělo při sportu hodně vydrží. Kamarádka skoro denně chodí do posilovny, především na běžecí pas, přesto všechno jsem schopna při in-linech s ní držet krok či jej zvýšit i výdrž mám oproti ní lepší. Ano, opravdu tohle můžu s hrdostí říct, a zároveň se můžu mlátit do hlavy. Proč jsem tuto vlastnost nedotáhla na vyšší levl u sportu? Ale teď už je to jedno, je čas začít rekreačně a především denně či přes den.
Co je ale nejdůležitější, je změnit si a překopat si jídelníček. Což vidím, jako největší problém... ono je těžké žít s rodiči (ano žiji s nimi, jelikož nemám dost peněz na odstěhování...ale také vím, že od října se stěhuji na intr na vysokou). Jsou postaršího typu, milují českou především mastnou kuchyni. Špatně se jim vysvětluje, že tohle jíst nemůžu, moc tužné či když uvařím něco lehčího, jdou do mě s tím, jak za hodinu budou mít hlad. Či pořád poukazují na to, že to není zdraví, to si na zahradě nevypěstovali... přitom tento argument je na dvě velké věci, a vlastně celkově špatný u konkrétních přísad. Tak sakra řekněte mi, jak si chcete na zahradě vypěstovat banán? Rybu? Dobře teď mě napadají úplné kraviny, ale určitě to někdo zná až moc dobře, co tím míním...

O co se vlastně na blogu chci pokusit? Denně přispívat článek s fotami mého jídla s menším deníčekm. Věřím v to, že když uvidím, jak jím a pár vět, co jsem dělala mi pomůže nějak se posunout dál k mému cíli aspoń kapku zhubnout. Mělo by mi to pomoci překonat černé dny, kdy s tím budu mít chuť, co nejdříve seknout. Určitě to bude velice zajímavá cesta, snad se mi po ní povede přejít do zdárného konce, kde se budu moci za sebou ohlédnout, usmát se a přejít na další s dobrým pocitem u srdce, že jsemto dokázala.

Takže drahá Mayo, pojď si stoupnout ke startovní čáře. Závodníci připravte se ke startu! Pěkně jdi do pokleku, ruce přilož ke stratovacímu bílému pruhu. Pozor! Zvedni svoje pozadí do výše, ruce nechej, kde jsou. Svůj pohled upři na cílovou pásku. START! Vyběhni a běž. Bedlivě budu pozorovat tvou cestu do cíle, jen nestrácej směr a odhodlání. Máš na to!!

Sedím...

13. června 2016 v 19:28
Sedím v bohutném rudém zároveň heboučkém křesle, zabalená v koskované dece s hrnkem kávy v ruce. Mohla bych se koukat na šlehající plameny v krbu, hledat informace či hrát si na notebooku nebo jednoduše sledovat TV. Ano, tohle vše a více činností bych mohla dělat. Jenže to ne. Momentálně mě fascinuje bouře za oknem.
Nechápu proč. Vždyť zní mám strach, který počíná dnem, kdy do domu uhodil blesk s ohlušujícím hromem. Děsím se již při slově bouřka, ale proč tě necítím to děsivé mravenčení na zádech? Proč se mi líbí ten výhled přes francouzská okna? Chci si snad přivlastnit nějkou vlastnost blesku? Nezávidím mu? Ale co? Sílu? Svůj hlas? Nevím. Nahání mi to strach, nevím co se to se mnou děje...
Možná ta osamnělost, neporozumění od přátel rodiny. Co já vím. Vím, že jsem samotář, ale proč mi to najednou tak vadí? Vždyť takto žiji už dlouho, nikdy to nemělo takoví vliv. Možná jen po pubertě více závidím svým přátelům jejich spřízněné protějšky. Mají se komu svěřit, hádat se, bavit se, pochopit jeden druhého. Mohou cokolik, přitom jsou spolu, smějí se, brečí, jsou šťastní, zatím co já tu sedím zahleděná do bouře... Do divoké osomnělé bouře a přemýšlím, co s ní mohu mít společného ...