Den 0

21. června 2016 v 20:20 | maya |  diary*Maya
Už dlouho s myšlenkou o hubnutí koketuji. Přeci je jen nepřímné, když v obchodě vyhledávám čísla XL, které musím se smutný povzdech vzít. Teda pokud nejsou vybraný! Ano správně, většinou u pěkných kousků jsou hned pryč a mě zbývíjí smutné oči, jelikož jsou tam ty další velkosti, které nemůžu nosit či se do nich vůbec nacpat :D Ono asi bych to L dala, jenže problém mé postavy jsou velká prsa (bohužel je to dědičné a všechny ženské z obou stran rodiny měly a nejspíš i budou mít velká prsa). Někdo by mohl říct, vždyť je to paráda mít je velká. Musím nějakého človíčka zklamat, je to nahouby, špatně se schání správná sportovní podprsenka, která by je aspoň kapku udržela v klidu a to ani nemluvím o plavkách ( několikrát se mi stalo, že jsem musela mít vršek 44 a spodek 40, což když je sem tam kupuji u vietnamců, kde je prodávají jako kopletku jednoho čísla, se musí jednoduše prohodit....) Navíc jsou těžká a nechápu, proč si je ženy chtějí chirurgicky zvětšit...

Vlastně chci dát dolů 20 kg z 85 kg z mojí výšky 167 cm. Vím, že to bude dlouhý boj. Budu muset pomaličku, ale jistě a abych si nějak udržela motivaci, nadšení ,chci si vše poznamenávat na blog. Doufám, že díky němu to půjde a budu cítit nějakou větši zodpovědnost.

Jediné co vidím dost pozitivně, že jsem po maturitě, takže nebude žádný zbytečný stres (ne že bych se i nějak extra před maturitou stresovala, ale i tak, sem tam jsem určitý změny nálady měla :) ). A ještě jeden fakt, možná to bude znít divně, ale jsem sportovně založená. Mé tělo při sportu hodně vydrží. Kamarádka skoro denně chodí do posilovny, především na běžecí pas, přesto všechno jsem schopna při in-linech s ní držet krok či jej zvýšit i výdrž mám oproti ní lepší. Ano, opravdu tohle můžu s hrdostí říct, a zároveň se můžu mlátit do hlavy. Proč jsem tuto vlastnost nedotáhla na vyšší levl u sportu? Ale teď už je to jedno, je čas začít rekreačně a především denně či přes den.
Co je ale nejdůležitější, je změnit si a překopat si jídelníček. Což vidím, jako největší problém... ono je těžké žít s rodiči (ano žiji s nimi, jelikož nemám dost peněz na odstěhování...ale také vím, že od října se stěhuji na intr na vysokou). Jsou postaršího typu, milují českou především mastnou kuchyni. Špatně se jim vysvětluje, že tohle jíst nemůžu, moc tužné či když uvařím něco lehčího, jdou do mě s tím, jak za hodinu budou mít hlad. Či pořád poukazují na to, že to není zdraví, to si na zahradě nevypěstovali... přitom tento argument je na dvě velké věci, a vlastně celkově špatný u konkrétních přísad. Tak sakra řekněte mi, jak si chcete na zahradě vypěstovat banán? Rybu? Dobře teď mě napadají úplné kraviny, ale určitě to někdo zná až moc dobře, co tím míním...

O co se vlastně na blogu chci pokusit? Denně přispívat článek s fotami mého jídla s menším deníčekm. Věřím v to, že když uvidím, jak jím a pár vět, co jsem dělala mi pomůže nějak se posunout dál k mému cíli aspoń kapku zhubnout. Mělo by mi to pomoci překonat černé dny, kdy s tím budu mít chuť, co nejdříve seknout. Určitě to bude velice zajímavá cesta, snad se mi po ní povede přejít do zdárného konce, kde se budu moci za sebou ohlédnout, usmát se a přejít na další s dobrým pocitem u srdce, že jsemto dokázala.

Takže drahá Mayo, pojď si stoupnout ke startovní čáře. Závodníci připravte se ke startu! Pěkně jdi do pokleku, ruce přilož ke stratovacímu bílému pruhu. Pozor! Zvedni svoje pozadí do výše, ruce nechej, kde jsou. Svůj pohled upři na cílovou pásku. START! Vyběhni a běž. Bedlivě budu pozorovat tvou cestu do cíle, jen nestrácej směr a odhodlání. Máš na to!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 trideci trideci | 22. června 2016 v 20:35 | Reagovat

držím palec! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama