Prosinec 2016

Temná chvilka

4. prosince 2016 v 13:25 | maya |  diary*Maya
Potřebuji se vypsat, potřebuji to ze sebe dostat. Nechci mluvit, nechci se s lidmi hádat, chci v klidu vše říct bez otázek bez řečí. Chci dosáhnout brainstorming.

Co mě vlastně tak trápí?
Mě spíš trápí důsledek mého rozhodnutí, než rozhodnutí samotné. Chci ukončit vysokou školu, nebaví mě, nechápu dva přeměty z pěti, nezískám dostatek kreditů do dalšího semestru. A vážně se nehodlám učit obrázky technických rysů na zpamět, abych prolezla. To není správné, navíc když konstruování a další navazující obor mechanika bude jen o technických výkresech. Jako můžu říct spolužákům ať udělají tehle rys za mě, ale co z toho bude? Budou za mě dělat snad i bakalářku? Chudáci spolužáci ze strojáren, snažili se mě poctivě naučit o čem to kreslení je, bohužel můj mozek to nepobírá nechápe to. Není to matika, či fyzika, kterou zvládá s překvapivou ladností. Bohužel ani nebere blbý Matlab, nebo bere v tom, že napíše program, ale výsledek nikdy nevyplivne, jelikož to stihne vždy někde podělat ke konci psaní kódu. Prostě cítím, že jsem zvolila špatně, nelituji toho, vyzkoušela jsem si to, vlastně dbude zázrak pokud prolezu, jelikož si můžu dovolit ztrati jen 4 kredity. Což je vlastně moje blbost, že jen čtyři. Učím se na zápočty to né že ne, ale nějak tuším že nedopadnout, což mi ani tak nevadí. Jen jsem špatná z rodičů, když jsem jim to řekla, tu pravděpodbnost neúspěchu, skoro nic mi na to neřekli. Spíš začali před okolím zatajovat fakt, že nejspíš s tou školou skončím.
Nechápu proč to dělají, nejsem první a nebudu poslední, kdo tím sítem na VUT u strojárny neprojde. Z mého oboru mají vysokou šanci projít jen dva.
Spíš jsem na sebe hrdá, že jsem to zkusila a bojovala a vlastně do posledního konce se nezdávám. Sice se vám může zdát už tenhle článek prohraný, ale tak to neberte. Už týden pořádně nespís a učím se, snažím se pochopit, jenže to nejde. Na Matlab jsem byla i za profesorem, také se mi snažil pomoc, ale nechápu a nehodlám se na zpamět učit 30 programů (přičemž je mohli ještě k tomu změnit) jen abych prošla, když mi evidentně tohle není dáno. Prostě chci chápat to, co dělám, né se učit vše na zpamět jako básniku a neumět to ani využít.
A teď se u mě projevila ta chvilka temnoty, zoufalstvý. Mám tak skvělou partu, bohužel chvíli trvalo než jsem se dali dobromady....a na společné vzpomínky už zbývá strašně málo času, skoro žádný. Je zápočtový týden, všichni chceme dál, jenže všichni se nedostaneme, slabé články hold musí z kola ven.