Karmínoví květ- odjez

19. ledna 2017 v 20:33 | maya
Asi nikdy tuhle povídku nedopíšu. Bych na to nejspíš potřebovala sto let :D, když vezmeme do úvahy, že tento druhý krátký dílek vychází až po dvou letech od první části :D

"Miluji bouřky, ale jen za oknem. Kruci." vykřiknu do prázdna posledního schodiště. Cítím, jak schody beru rovnou po třech. Ano cítím, nepřemýšlím, v myslí se mi přeplo na automatický režim, kde je vynecháno zbytečné uvažování. Přemýšlet teď o něčem, znamená jednoduchou jiskřivou smrt. Proto mě nijak nevyvádí z míry malá nehoda. Z vysokých bot mi u podpatku vypadne podrážka. Vracení pro ni by byla pouhá ztráta času. Boty jsou k nahrazení, ale můj život ne. Především jej nemám chuť ukončit milionem voltů z blesku. Ne díky. Konečně vidím dveře, můj cíl jak se dostat z tohodle železného poutače blesků ven.
Mám štěstí, dveře jsou otevřené, nemusím odstřelovat zámek. S úlevou zjišťuji, že se dostávám do místnosti pro zaparkování aut. Teď už jen stačí zdolat to dlouhé parkoviště.
Přejedu očima po parkovišti, vím že někde přede mnou měl být východ, ale přeci jen by bylo milejší jít podle cedulí Exit než po mé paměti. Povzdechnu si, nic takového nevidím, a krást auto se mi zrovna dvakrát nechce. S ne velkou radostí se začnu rozebíhat, když se proti mně rozsvítí ostrá světla terénního vozu.
Díky pronikavému světlu, ztrácím na pár chvil zrak. Předkláním se do předu, prsty si lehce mnu oslepené oči. "Který vůl?" kousavě vykřiknu, oči prostě bolí. Ještě chybí, aby začal z repráků auta vycházel infrazvuk a vyřadil mi tím i další základní smysl.
Slyším, jak se auto rozjíždí proti mně. Vím, měla bych uhnout z cesty, ale volím radikálnější možnost. Rychle vytáhnu z futrálu svého miláčka, ano i po slepu to slušně rychle zvládám. Nemám strach, ubráním se. Mám ještě jeden náboj, který je schopen ze sta metru prorazit pětadvaceti milimetroví pancíř. Takže pokud se trefím do správné části motoru, auto udělá bum a já budu mít dost času zmizet.
Slyším, jak teréňák zastavuje. Okýnko od spolujezdce jede dolů. Pomalu se mi vrací zrak, který si při vykne i na přední světla auto.
"Kurva ty děvko, přestaň mi laskavě mířit na auťák mého parťáka. Jestli okamžitě neskloníš tu hlaveň, serem na slib, co jsme dali šéfovi a jebeme i jedeme bez tebe."
Po projevu řidiče mi rychle dochází, o koho jde. "Tss držky huba" ucedila jsem a s nevolí sklonila pušku. Pořád jsem slyšela, jak se mezery mezi bleskem a hromem snižují, proto jsem neváhala a s radostí nastoupila do černého džípu. Přesto si neodpustím se zadními dveřmi kapku víc třísknout, chci tím nazačit jednou věc. Kdybych měla na výběr nesedím tu.
"Já to slyšel" procedil černý svalovec.
"Ježiši mě to snad zlomí srdce." podotkla jsem s ironií v hlase. "A ještě jednou mě oslep a střelím tě do kolena." Prozdůraznění svých slov procvaknu Falcona. Musím si nějak u té držky vydobít respekt, navíc si to podvědomně nemůžu odpustit, ale přesto mi moje slušná část staré osobnosti donutila říci: "Díky za odvoz" Jakmile poděkování zaznělo, auto se rozjelo pryč s té budovy, která se pro dnešek stala lapačem blesků.
Jeli jsme potemnělým městem, které bylo osvětlováno bouřkou.


"Neskutečná nádhera" zamumlám si pro sebe v autě, při tanci žlutých zkroucených pásů na obloze. Slyším i ohlušující hrom, který do něčeho uhodil. Můžu z jistotou konstatovat, že ta věc, co to schytala už je na dvě části, tedy pokud vůbec je.
"Máš pravdu, právě uhodil blesk na tvé stanoviště." Ozve se řidič se smích v hlase, skoro jako by mi to přál. Měl zvláštní hlas, který měl samovolně polohy tónu, aniž by o to stál. Sem tam až nepřirozeně vysoký na muže. Po zbytek cesty prázdnými ulicemi už nikdo nepromluvil, což bylo divný, jelikož černoch měl vždy co říct. Teda aspoň něco proti mně. Ale svým způsobem jsem za to byla ráda, neměla jsem chuť se s někým vybavovat a s černochem už tuplem ne.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 19. ledna 2017 v 20:52 | Reagovat

Rozhodně je to neskutečná nádhera. :)

2 Elis Elis | Web | 19. ledna 2017 v 21:16 | Reagovat

Krásně napsané, rozhodně pokračuj dál a nenechej nás dva roky čekat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama