Na cestě

18. června 2017 v 14:09

Na cestě

Jack Kerouac
Autor:
Narodil se 12. března 1922 v Lowell, Massachusetts, USA pod jménem Jean-Louis Lebris do Kerouac. Byl to americký spisovatel, jeden z nejznámějších představitelů beat generation. Nejznámejší dílo je Na cestě (On the Road), což sepsal na roli papíru, nejspíš jako jednu větu, psal to po 3 týdny pod vlivem téměř bez spánku. Podmět k tomuto dílu získal po přečtení dopisu od Neala Cassadyho (Dean Moriarty v knize), který byl napsán pod vlivem a i nadrženosti jednou větou. Šest let trvalo než se Jack dohol s vytavatelstvím, že mohou opravit intrpunkci, dát text do odstavuců a kapitol.
Zbytek je na wikipedii>>>.
Jeho díla: Vize Codyho, Kniha snů, Andělé pustiny ...
Vliv na jeho dílo: bohémský způsob života v USA, užívání dorg
Další autoři a jejich díla:
Světový autoři:
Allen Ginsberg (Kvílení-vulgární poezie) - beat generation
Lawrence Ferlinghetti (Startuji ze San Francisca) - beat generation
Chales Bukowski (Hollywood) - beat generation
Kingley Amis (Šťastný Jim)

Čeští autoři:
Václav Hrabě (Blues pro bláznivou holku) - pokádán za českého bítníka
Arnošt Lustig (Krásné zelené oči, Dita Saxová)
Oto Pavel (Smart krásných srnců)

Doba: 2.polovina 50let, 1950 rozkvítání generace bítníků
Literární forma: próza
Literární žánr: spontánní próza, částečně autobiografie
Slohový postup: vyprávěcí, občasně popisný (vzácně se vyskytující)
Jazyk: dlouhá souvětí, mnoho citoslovců, nespisovná až vulgární řeč, volný asociační tok
Kompozice: paralelní děj
Hlavní postavy:
Sal Paradise (Jack Kerouac) - žije se svou tetou v New Yorku, kde i studuje. Jedná se o klidnou slušnou postovu, toužící po nespoutaným životě. Po setkání s Deanem se jeho tužba plní, žije naplno, užívá si drog, sexu alkoholu, cestuje, vydělává si na různých brigádách.
Dean Moriarty (Neal Cassady) - poznamenám již od dětství, kdy jeho otec byl alholik, proto prostřídal mnoho dětských domovů, kradl auta... Jedná se o nespoutanou divokou duši, kterou Sal obdivuje a stojí při něm, i když se jej jeho "přátelé" zříkají. V knize je i ženatý, a schopen žít poklidný život, nakonec stějně převládne jeho nezkrocená možná i kapku zlomená osobnost. Postava je prototypem "právého" beatníka.
Starouš Bull Lee (William S.Burroughs)- od začátku Deana nemá rád, ale kvůli Salovi se jej snaží vystát
Carlo Marx (Allen Ginsberg) - na začátku knihy je očarován Deanem, padnou si do noty, na konci varuje Sala před Moriartim a jeho nebezpečně nespotanou povahou...
Maryla (přesně se neví o jakou skutečnou slečnu jde/šlo) - Deanova holka, na zažátku rozevlátá do všech stran

Obsah:
Sal Paradise žije u své tety v New Yorku, kde se vzpamatovává po svém rozvodu. Studuje na místní univerzitě a snaží se psát knihu, jedná se v tuto dobu o slušnou, klidnou postavu zapadající do většinové společnosti. On přesto cítí neklid v duši, chce žít "na plný plyn". Vyhledává proto "neškodnou" grupu lidí na okraji společnosti. Sám je nazývá "podivíny", nedoceněnými filozofy života, blázny. Tito lidé, převážně se jedná o mladé lidi, tvoří jeho vetšinu přátel, známých.
Od přítele Chada Kinga se poprvé doslýchá o Deanu Moriartym, který mu píše různé bláznivé dopisy ze života. Velmi jej zaujme. Po nějaké době sám Dean přijede i s přítelkyní Marylou do New Yorku, kde se tito dva seznamují. Po pár týdnech, co se Dean rozejde se svou holkou, se dokonce nastěhuje k Salovi a jeho tetě, kde pozoruje "učí se" od Sala spisovatelskému umění. Paradise si uvědomuje, že je tímto šílencem využíván, on jej bere jako inspiraci, bezvadného šílence. Naneštěstí Moriarty musí za nedlouho opustit New York, jeho "děvkaření" si vybírá svou daň.
Přesto Moriarty byl dostatečně dlouho při Salovi, aby jej nakazil dobrodružným šíleným duchem dobrodruha. Rozhodne se proto vydat na cestu napříč Amerikou ( z východu na západ, z New Yorku do San Francisca), poznat ty "úžasné blázny" z Deanových historek. Tady začíná nová etapa života, života na cestě.
Nejdříve cestuje autobusy, následně přechází ke stopování ( z nedostatku peněz i touze nebezpečenější cesty). Na stopu poznává spousty lidí, spousta různých míst. Učí se, co je pro něj jako stopaře výhodné. Má kolem sebe různé věmy, které ho ovlivňují : chudoba, lidi, místa. Náhodou se dostává k Deanovi, který se oženil a začal vést poklidnější život. Jakmile se Dean setkává se Salem, znovurodí se jeho divokost "šílenství", chuť po tuláctví, cestách necestách USA. Opoští ženu s dětmi a vyráží "na cestu" společně, vždyť ve dvouch se to lépe táhne.
Druhá třetina knihy pojednává o jejich cestování, zážitcích, průšvizích, nových bláznivých lidí. Během toho se stihnou oba několikrát uklidnit, vrátí se do poklidného života, třeba se Sal potkává s Terry a jejím dítětem, pracují spolu na plantáži s bavlnou. Přesto se vždy najde něco, co jejich šílenost znovu vznítí. Dean se rozvede, znova i ožení, šílí okolo žen, miluje je (myšleno v obou význemech slova) má i několik dětí.
Poslední část knihy pojednává především o šílenství Deana, jeho vnímání života (ne že by se o tom nepsalo i předešlích částech knihy, ale zde již sám autor zmiňuje, že se jedná o dozráté myšleny, filozofii). Všichni kolem nich zestárnou, umírní se, nejsou schopní pochopit, proč Dean je stejným možná i větším maniakem a proč ho Sal pořád podboruje, brání, omlouvá. Dokonce i satrouš Bill Lee Sala varuje před Deanem, on jej neposlouchá. V ději se objevují i postavy, které se k nim přidají, ale jejich tempo jazzových klubů, věčírků, němoty, kocoviny nejsou schopny vydržet, jednodušše se jimi nechájí vyšťavit do morku kosti a tak je ti dva nechávájí někde u "cesty", jelikož s nimi nedokáží držet krok.
Závěrem knihy podnikají cestu do Mexika, kvůli Deanovímu rozvodu. Jede s nimi i další kamarád, opět poznávají další řadu lidí, jsou šťastní. Dean se rozvede. Sal chytí úplavici. Dean s ním, ale v Mexiku nepočká než se uzdraví, radši jej nechá s kamarádem zde a sám se rozjede do New Yorku. Paradise konečně pohledné kruté pravdě, o Deanově zhořešnému šíleností, do očí:

"Chudáčku Sale, kluku nebohá, udělalo se ti blbě. Stan na tebe dohlédne. teď poslouchej, jestli v tom svým stavu vůbec můžeš: zařídil jssem si tady rozvod s Camillou a dneska večer hedu zpátky za Inez do New Yorku, helsito to teda auťa vydrží."
"To celý nanovo?" zaúpěl jsem.
"To celý nanovo, kamaráde. Musím se vrátit do života. Nejradší bych tu ovšem s tebou zůstal. Třeba ještě přijedu."
Musel jsem se chytit za břicho, jak mi tudy projela křeč, a vykřilk jsem bolestí. Když jsem znovu zvedl hlavu, chrabrý a ušlechtilý Dean stál nad svým zmláceným kufrem a koukal na mě. Už jsem ho ani epoznával a on ti věděl a soucíl se mniu a přetáhl mi deku přes ramena. "No jo,no jo, už musím jít.Saliku ubohej nemocnej, ahoj." A zmizel. Dvanáct hodin pozdějí jsem si v té své žalostné horečce konečně uvědmil, že je pryč. Tou dobou už frček zpátky přes banánové hory, tentokrát sám uprostřed noci.
Když se mi udělalo líp, došlo mi, co je vlastně Dean za krysu. Ale zrovna tak jsem chápal i celou tu neuvěřitelnou složivost jaho života, a že mě prostě musel nechat nemocnkýho v podeli a jet se postavit tváří v tvář všem svým ženám a strastem.
"Dobrý, Deane, nic neříkám."

*KEROUAC, Jack. Na cestě. 2. Praha: Odeon, 1980. 13/34 01-072-80.
Po Mexiku se ještě jednou setkává s Deanem, Sal má již přítelkyni Lauru a je zcela zráv. Dean je opět ženat, ale žije se svou druhou ženou, on sám je již vyhořklý, zničený člověk s kterým ostatní přátelé Sala něchtějí nic mít společného. A tak se Moriarty vrácí nazpátek ke své druhé ženě, Paradise na něj vzpomíná pouze v dobrém.

Můj názor!
Kniha opravdu není pro každého, struktura i samotný text je velice zpecifický. Navíc popis jednotlivých míst či osob je zbytečně dlouhý, někdy by zas děj zasloužil i větší rozsah. Šílenství v této knize je přesto nádherně zachyceno, především v poslední třetině knihy, kdy Dean neustále mluví. Ano mluví a mluví, kdyby jste se s takovým hle člověkem setkali, nevdrželi by jste s ním snad ani hodinu, jak nudné šílené to muselo být. Rozhodně se jedná o originální dílo, není se ani čemu divit, že jej bítníci považovali možná stále považují za bibli svého hnutí + ještě Kvílení od Allena Ginsberga.
Za mě má kniha 10/10, jedna zmála románů, které moho číst stále dokola a nepřestává bavit. Někdy je děj jedné kapitaly podobný té předešlé, přesto je naprosto jiný, v tom je to kouzlo. Čtenář musí bedlivě číst, přesto nevadí pokud přeskočí kapitolu, snadno se dá domyslet co se v ní stalo. Prostě je to srdcová kniha, ktrou zbožňuju číst ve vlaku, celkem ironické, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. června 2017 v 17:00 | Reagovat

Na cestě jsem si půjčila zrovna nedávno z knihovny. Už  se na čtení těším :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama