Říjen 2017

Fénixem musíš se stát!

14. října 2017 v 20:16 | maya |  Chvílky
Fénixem musíš se stát!
Ty to nevidíš, nevnímáš, ale já vím. Mé srdce cítí zrod, směješ se, to je v pořádku. Ze slunečného nebe schozen jsi byl, bloumáš temnotou, nic nevíš. Nechápeš za co, ptáš se PROČ. Tím mě děsíš dne i nocí, hledáš odpověď, která už není. Zmizela pod prahem, opilých šarvátek. Vzdej to, pravdu už nezjistíš, nikdo ti jí nepoví. Ani já.
Co bylo, bylo. Teď je čas vstát, fénixem musíš se stát! Z popela se zroď, oslň kolemdoucí. Já v tebe věřím.
Neptej se mě proč věřím v tebe. Srdce říká, že to tak má být. Rozum říká, spálila jsi se už dost. Konflikt probíhá v mé duši, přesto vím, že intuici svou poslechnu. Věřím v dobro v lidech, věřím v tebe.
Fénixem musíš se stát! Ne pro matku, otce, či mě. Vezmi ohnivé pěří své, staň se tím, čím se stát máš.
Přestaň přemýšlet, co od tebe druhý chtějí, přemýšlej co od sebe chceš ty sám. Neohlížej se přes rameno, neposlouchej maminku, nepřebírej otcovy fráze, nehledej ve mě odpuštění. Nesoudila jsem tě, milovala jsem tě, ale odpustit si musíš sám. Klidně budu u toho při tobě stát. Buď sám sebou. Já si sice vysnín prince na bílém koni, růžové brýle nasadím, ale při tobě budu stůj co stůj. Splň svůj úděl.!
Fénixem musíš se stát!