Mé světlo

28. května 2018 v 22:06
Ptáš se mě, zda budu v pořádku. V očích ti lítají obavy z mé smrti. Bráníš mě, chráníš mě především před krutostí lidských pomluv. Cítím tvůj hněv na okolí svět, proč ze mě udělal nelítosného zabijáka. Učíš mě, důvěru v tebe, ve víru ne lepší svět. Moc bych si přála, vidět svět, tvými krásnými modrými oči. Mít možnost vidět i v klíčení stromu radost, vnímat jej, jako nový zrod života, pro který se vyplatí bojovat. Umět stát na výsluní, s hlavou styčenou a směle hledět dál.
Už několikátý den sedím s tebou a tvým týmem v zákopech. Cítím tvou dobrou pevnou vůli vůdce, snažíš se být oporou pro nás, i když se sám ničíš. Moc dobře každý ví, že jeden z nás půjde hrát ruskou ruletu na bojiště před zákopy. Ta hra nejspíše nebude mít šťastného konce. Na tobě leží těžká volba, vybrat si někoho znás, kdo tu hru půjde hrát. Jsi voják a oni též, praktikujete přísloví: "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Proto nejsi schopne táhnout. Mě miluješ, mě tam nepošleš. Ostatní jsou jak na trní, ať vybereš kohokoliv půjde bez otázek. Ty stále doufáš v zázrek. Zlatý můj ten se nestane, na to jsem viděla moc smrti, na to jsem moc zabila.
Drahý můj, dal jsi mi možnost cítit lásku, cítit emoce. Dokonce i tvůj elitní desetičlený tým mě přijal do rodiny. Sice to trvalo, můžu jim věřit, už mě i brání, jako bych byla jejich. Dali mi tak moc, dal jsi mi tak moc. Nemůžu jen přihlížet, vy jste vojáci já jsem nájemný válečník, určený k zabíjený. Snažíte se změnit, kdyby bylo víc času, možná bych se stala válečníkem ve vojenské uniformě poslouchajíc tvé rozkazy. Co já vím, možná se to i stane, chci zažít tvou vydinu lepšího světa.
Vidím vás, vidím tě v úzké prosotu špinavého zákopu. Docházejí síly. Musí se něco stát. Nenápadně s každým prohodím řeč, o rodině či o nějakém snu. Někdo mě pořád neuzváně, ale na tvé přání akceptuje, nevadí mi to. Mají pravdu jsem monstrum, monstrum jež v tobě nalezlo spásu. Jeden tvůj podřízený mě i obejme, je citlvý, pochopil můj záměr. Chce něco říct, na obvodu krku jej ochromím, sedne si na zpátek na své místo. Všichni zbystřili, něco se děje. Začiná mě pozorovat. I tyy sám sis všimnul mého nezvyklého chování. Otázkou času, než ustou paralýza. Umím lidi zabíjet ne je zneškodnit. Není času na zbyt musím jít.
Stoupneš. V očích ti vidím odhodlání sebeobětování se. To ti nemůžu dovolit, já jsem válečnít, ty jsi voják. Přijdu k tobě, obejmu tě. Myslíš si, že se loučíš se mnou a ne já s tebou. Už už vylézaš na hřbet zákopové hrany. Jednoduchým tahem tě stáhnu zpět, tvůj tým tě chytá. Tušili, že něco takového uděláš. Ochromený získává cit zpět. ,,Chyťte ji !" volá, jenže už je pozdě. Už se svou krvavou šavlí a deaglem, tančím mezi kůlky tanec smrti.
Slyším hudbu waltzu, jak bych toužila být na plese se svým milým, v krásných bílých šatech a tančin. Myslet pouze na hudbu a na nás. Všíííí. Kulka mi škrábla tvář a prostřelila ucho, strácím na něj sluch. Ale hudba se zvyšuje, srdce buší rychleji. Cítím probouzení monstra mého. Z očí mi začíná proud krvavých slz. Jediná přání, co si pamatuji: Bůh ochraňuj ty nebožáky.
....
Stojím na kupou mrtvých těl. Před sebou mám stojící cíl, svírám jeho kazajku u krku držím svou nabroušenou šavly. Proč nepodřezávám? Kam se vytrácí ona hudba. ,,Maya! To jsem já!" kdo mě volá, proč mě volá? Co po mně sakra chce?,,Eljah, tvůj nadřízený!" Podvědomně zavrčím, svět se opět začíná propadat do temná. Ani mi nevadí, odjišťování zbraní od deseti můžu stojící do kruhu, kde střebodem jsem já a onem muž. Přitlačím ostří na drsnou kůži krku.,,Eljah, tvůj ochránce!" Počkat to ni něco říká. Uvolňuji tlak na šavli, jemu začíná proudit krev z malé ranky, je jen povrhová. Okolní lidé jsou nervózní, cítím to. Proč mě nezabijí? Mají ideální šanci. Moje objeť jim dává znamení natoženou rukou, ať hlavně skloní a co je udivující oni to dělaji. Proč? ,,Eljah, tvůj přítel! Oni jsou též tvý přátelé.!" Co to říkáš? Jací přátelé, proč mě mateš? Vycítíš mé tápání. Šavli setřešeš ze svého krku, ale v mé ruce ji mi necháváš. Nechápu. Obejmeš mě a schováš mě před světem ve svém medvědím objetí. Schováváš lidskou krvý promáčené monstrum, jak můžeš?,,Eljah, tvé světlo a ty jsi má láska." Nejsem schopna slova, šavli pouštím na zem, křeč v těle se uvolňuje. Já se hroutím, ty mě pevně svíráš, nenecháš mě klesnout na dno. ,,Ty jsi mé světlo." zašeptám, a utrácím vědomí.

Bolest mi proudí tělem, nerozeznám zda je psychycká nebo fyzická. Rozhodně je dosti velká k probuzení. Vzpomínky padnou na posledných pár minut před omdlením. Snažím se v tom zlém snu zabít vojáky, nejsou ledajací jsou to jeho vojáci a on je mezi nimi! Jenže se drží spátky, nestříli a on jde ke mně! Beze zbraně. Volá na mě:,,Maličká, už bude dobře" a já se se šavlí v ruce, rozebýhám k němu. Můj cíl je jeho krk.
Vší silou sebou trhnu. Z měkké postele automaticky jdu do sedu. Z očí se mi začnou valit velké krůpěje slané vody. Já ho zabila! Začne mi putoval myslí. Když náhle ucítím cizí dotyk prstů na své tváři, stírající mé slzy. Ten dotek, ty prsty nejsou cizí. Poznávám... Nevěříctně otvírám oči. A on tam opravdu je, sedící u mé nemocnicční postele, v očích mu vidím značnou únavu, kterou přebíjí radost. ,,Eljahu!" zachraptím. Tím mu na tváři vykouzlím úsměv, nevydržím to, poprvé v životě mám nutkaví pocit někoho obejmout z lásky. Vrhnu se na něj, ikdyž mi musí jít na pomoc, jinak bych spadla z postele. ,,Zachranil jsi mě,.." hlasitě chraptím. Následně si všímám dalších deseti mužů obstoupených kolem mého lůžka.,,zachránili jste mě!"
To bylo poprvé, kdo přežil běsnění mého vnitřního monstra. Vlastně to bylo naposledy, kdy se ukázalo světu. Měla jsem ochránce, kteří dbali aby se to již neopakovalo. A kdyby náhodou se ukázalo, byl tu jeden člověk, stojící na vysluní, který neváhal mi poskytnou světlo ve tmě... Má láska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama